Před třemi lety Evropský soudní dvůr (ESD) v kontroverzním rozhodnutí dovodil takzvané právo být zapomenut. Soud nařídil Googlu, aby z výsledků vyhledávání odstranil novinářský článek o 18 let staré exekuci španělského občana.
Příští rok v květnu nabude účinnosti nové nařízení Evropské unie o ochraně osobních údajů (General Data Protection Regulation, GDPR), které na toto rozhodnutí navazuje, a právo být zapomenut upravuje. Vymezuje také konkrétní okolnosti, kdy mohou občané o vymazání osobních údajů žádat.
Skandály veřejně působících lidí
Rychlý vývoj internetu v uplynulých 20 letech přináší nové společenské problémy, na které právo v podstatě nestačí reagovat. Generace Y (dnešní dvacátnící a třicátníci) vyrůstá v době, kdy je poskytování a zveřejňování osobních informací normou, nad níž se jen málokdo pozastaví. Nepohodlná a veřejně dostupná informace ale může mít na profesní i osobní život člověka zásadní dopad.
Do budoucna pal lze počítat se skandály veřejně působících lidí, kteří dělali v mládí nepřístojnosti jako všichni ostatní, ale měli smůlu, že ty jejich – na rozdíl od předchozích generací – byly navždy zaznamenané na internetu |
Už dnes je běžné, že si jména uchazečů o zaměstnání personalisté vyhledávájí na internetu. Do budoucna pal lze počítat se skandály veřejně působících lidí, kteří dělali v mládí nepřístojnosti jako všichni ostatní, ale měli smůlu, že ty jejich – na rozdíl od předchozích generací – byly navždy zaznamenané na internetu. Nepřekvapí tedy, že se stále více lidí stará o svou internetovou stopu. Právo být zapomenut jim umožňuje ji alespoň částečnou kontrolovat.
Každému právu odpovídá i povinnost a tento případ není výjimkou. Zmíněné rozhodnutí ESD vyvolalo veřejnou debatu, je-li povinnost mazat některé výsledky vyhledávání administrativně únosná. Google a další vyhledávače totiž musejí u každé individuální žádosti o výmaz poměřovat zájem jednotlivce o ochranu soukromí a veřejný zájem na přístupu k informacím.
Další povinnosti správce
Zatím tuto povinnost mají jen firmy poskytující službu vyhledávání na internetu, nové nařízení EU ale rozšiřuje povinnost zajistit právo být zapomenut i na další správce osobních údajů – v podstatě na každého, kdo zpracovává osobní údaje. V článku 17 pak vymezuje řadu případů, kdy je správce údajů povinen na žádost osobní údaj vymazat. Jedním z nich je odvolání souhlasu se zpracováním informací. To by se především mohlo týkat firem, které shromažďují osobní údaje pro cílený marketing.
Vymazáním osobního údaje povinnosti správce nekončí. Musí totiž upozornit další správce, aby vymazali veškeré odkazy na něj a jeho kopie. |
Dále bude povinné na žádost vymazat osobní údaje, když už nejsou třeba pro účel zpracování. To se bude týkat spíše státních institucí, protože velká firma si vždy nějaký účel pro držení osobních údajů najde. Námitku proti zpracování osobních údajů může rovněž vznést občan, podle něhož jeho právo na soukromí převáží nad jinými zájmy – jde v zásadě o provedení zmíněného rozhodnutí ESD. Nařízení GDPR bohužel blíže nespecifikuje, jak se budou protichůdné zájmy poměřovat, a proto s tím spojená právní nejistota zůstane.
Vymazáním osobního údaje povinnosti správce nekončí. Musí totiž upozornit další správce, aby vymazali veškeré odkazy na něj a jeho kopie. Občanovi by proto mělo stačit, aby se ohledně vymazání osobního údaje obrátil jen na jednoho správce údajů, který následně zařídí, aby byl tento údaj vymazán i všude jinde.
Nárůst administrativy pro firmy, které zpracovávají osobní údaje, zatím nemusí být markantní. Google nezaznamenal tolik žádostí o vymazání z výsledků vyhledávání, aby se s nimi nedokázal bez problémů vypořádat. S růstem počítačové gramotnosti populace ale lze očekávat jejich nárůst. Do budoucna se proto některá podnikání založená na zpracovávání osobních údajů mohou nevyplácet.
