Čtěte také

Němci a Rakušané otevřou trh práce. Mají se čeho bát?

Němci a Rakušané otevřou trh práce. Mají se čeho bát?

Téměř 70 procent Němců a Rakušanů považuje uvolnění pracovního trhu za hrozbuK 1. květnu 2011 končí přechodné období zamezující volný pohyb pracovní síly v rámci Evropské unie i pro poslední dvě země, totiž pro Německo a Rakousko. Oba dva státy využily maximální možnou délku této bariéry, vycházející ze smluv pro vstup nových zemí do EU v roce 2004. Opět se tedy začalo diskutovat o tom, do jaké míry může příliv – levnější - pracovní síly ohrozit pracovní trh Německa a Rakouska. Obava obyvatelstva je přitom značná - téměř 70 procent lidí považuje uvolnění za hrozbu. Diskuse jdou dokonce tak daleko, že obě země připravují opatření proti budoucí konkurenci, například formou zavedení a uzákonění minimální mzdy.

Kdo měl co nabídnout, dávno tam působí

Viděno realistickým pohledem nemohu v žádném případě tyto obavy sdílet. Nepředpokládám, že by mělo po 1. květnu nastat stěhování národů za prací. Jednak existuje již několik let možnost - především pro mladé akademiky - získat bez problémů pracovní povolení v Německu. Ani ostatní skupiny zájemců o práci - a nemuseli to být pouze špičkoví odborníci - se s tímto problémem nesetkali. Jinými slovy, kdo chtěl do Německa odejít a kdo měl tamnímu pracovnímu trhu co nabídnout, ten už tam dávno je.

Druhým aspektem je skutečnost, že se Německo potýká s akutním nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, zejména v technických profesích. A to přes všechny stupně dosaženého vzdělání, od dělnických profesí až po inženýry. Případný příliv nových pracovních sil z nových členských zemí EU by tyto mezery mohl smysluplně zaplnit.

A konečně třetím, možná trochu překvapujícím faktem je skutečnost, že Německu v posledních letech chybějí manažeři. Páteří tamního hospodářství jsou totiž takzvané rodinné firmy, které z celkového počtu 2,7 miliónu firem v Německu tvoří 93 procent, zaměstnávají 55 procent celkového počtu zaměstnanců a vytvářejí již tradičně 60 až 70 procent hrubého domácího produktu země.

Problém generace dědiců

Většina těchto firem byla založena a vybudována v poválečném období a jejich vedení a řízení se předávalo z generace na generaci. Problém posledních let je ten, že stále více jich nemůže najít vhodného následovatele z rodiny. Ať už proto, že takový následovník není k dispozici, nebo není vhodný pro zmíněnou pozici, případně zkrátka nechce pokračovat v rodinné firemní tradici. Poslední skupina bývá také nazývána „generací dědiců“, kteří si zjednodušeně řečeno raději chtějí užívat života, nechají si vyplatit dědické nároky a věnují se jiným aktivitám.

Podle posledních statistik se s problémem následnictví každý rok potýká zhruba 22 000 firem a do roku 2014 jejich počet vzroste na 110 000. Nejde přitom o malé podniky - více než dvě třetiny z nich dosahují ročního obratu přes milion eur.

Volný pohyb pracovní síly se může podílet na vyřešení závažných problémů trhuPři řešení tohoto problému existují v podstatě pouze dvě varianty. Jednou z nich je prodej firmy jako celku vhodnému investorovi, který však koupenou firmu zařadí do portfolia všech svých aktivit a ji samotnou „degraduje“ na jednu ze svých poboček. To má za následek ztrátu původní, dlouholetou tradicí získané vlastní identity firmy. Druhou variantu představuje angažování externích manažerů, kteří mají za úkol zachovat identitu firmy a řídit ji namísto majitele, tedy rodiny.

Z popsané situace jednoznačně vyplývá, že obavy až panikaření v souvislosti s uvolněním pohybu pracovní síly postrádá jakoukoliv reálnou podstatu. Naopak, zmíněný pohyb může - jestliže nastane - určitým způsobem oživit německý pracovní trh, dát mu nové impulsy a podílet se na vyřešení závažných problémů.