Nedávno v Budapešti demonstrovalo pár tisíc lidí před budovou parlamentu a před sídlem veřejnoprávní televize. Oficiálně šlo o protest proti novele zákoníku práce, která zvyšuje povolenou hranici přesčasů pro zaměstnance z dosavadních 250 na 400 hodin ročně (maximum v Evropské unii je až 416 hodin). Vše ale se souhlasem zaměstnance, mzda má být ve výši 150 procent platu a přesčas nesmí přesáhnout osm hodin za týden.
Levicová a krajně pravicová opozice novelu přejmenovala na „otrokářský zákon“ a tento výraz pak otrocky převzala všechna pokroková média v Maďarsku i jinde ve světě. Dá se říct, klasika. Opozice také šířila informaci, že těch 400 hodin bude muset každý zaměstnanec odpracovat každý rok nad rámec 40hodinové týdenní pracovní doby. Lží byla i informace, že mzdy za přesčasy budou vyplaceny až po třech letech. Většina západních médií včetně New York Times těmto lžím uvěřila a v tomto duchu informovala své čtenáře. Opět klasika.
Fake news a lži o Maďarsku
Bohužel od chvíle (rok 2010), kdy v Maďarsku vládne konzervativní koalice strany Fidesz (již více než 30 let ji prakticky vede Viktor Orbán) a křesťanských demokratů s více než dvoutřetinovou většinou v parlamentu, vychází o této zemi tolik polopravd, fake news, lží a vyložených pitomostí, že nad nimi zůstává rozum stát. Je třeba dodat, že v Maďarsku stejně jako u nás je nezaměstnanost prakticky nulová, hospodářství roste zhruba pětiprocentním tempem, což je v EU také nevídaný výkon. Občanům Maďarska se už možná sto let nedařilo lépe než v současnosti.
Od roku 2010, kdy v Maďarsku vládne konzervativní koalice strany Fidesz a křesťanských demokratů s více než dvoutřetinovou většinou v parlamentu, vychází o této zemi tolik polopravd, fake news, lží a vyložených pitomostí, že nad nimi zůstává rozum stát |
Jenže pokojný protest proti zákonu o přesčasech přerostl v nefalšovaný levicově-anarchistický cirkus plný násilí a vulgárních pokřiků. Více než nový zákon asi několika stovkám agresivních demonstrantů najednou začal vadit rozsvícený vánoční stromek obklopený plotem ze sáněk pro děti ze sociálně slabých rodin. Zapalte stromek! Zapalte i jesličky! Zkurvení křesťani! Dokud nepoteče krev, jsme tady jen pro srandu! Musíme zaútočit! Zabijme i důchodce, nejsou k ničemu! Štve mě ten stromek, kdyby hořel, vypadal by líp! Ať se Orbán udusí v krvi své matky! A podobně a podobně.
Policie podle televize ČT24, která měla na místě zpravodaje, na náměstí proti demonstrantům použila slzný plyn a zasáhla poté, co někteří protestující neuposlechli výzvu organizátorů ke klidnému protestu a začali na policisty házet vajíčka, dýmovnice i jiné předměty. „Orbán používá jazyk síly, takže on rozumí jazyku síly. A toto je síla lidí,“ řekl redaktorovi Lukáši Mathému lídr zhruba dvouprocentní ultraliberální strany András Fekete-Győr. Jenže už zapomněl dodat, že předtím sám hodil na policisty bránící budovu parlamentu dýmovnici…
Provokace policejního zásahu
Novela zákoníku práce dává prostor k diskusi, ale to, co se dělo na demonstracích v Budapešti, s ní nemělo nic společného. Jde spíše o to, že politické síly, které nejsou schopné oslovit dostatek voličů, a proto prohrávají všechny možné volby, začínají používat v boji o moc i ulici a provokovat policejní zásah. A děje se to v různých podobách nejen v Maďarsku, ale i v zemích, jako je Polsko, Itálie, Rakousko, Francie či Česká republika.
Politické síly, které nejsou schopné oslovit dostatek voličů, a proto prohrávají všechny možné volby, začínají používat v boji o moc i ulici a provokovat policejní zásah |
V této rubrice jsem nikdy necitoval bývalého českého prezidenta Václava Klause, ale teď se nabízí jeho dvě věty, které nedávno pronesl na akci Euro Business Breakfast: „Nedávný pokus našich takzvaných demokratických sil o politický převrat upřímným zájmem o český stát motivován nebyl. Byl to další z chabých a bezkoncepčních pokusů určité skupiny našich nespokojených spoluobčanů vyjádřit nesouhlas s výsledky nedávných – zcela demokraticky proběhlých – prezidentských a parlamentních voleb siláckými výroky na náměstích a na sociálních sítích.“
