Publicista Štěpán Kotrba si stěžoval Radě Českého rozhlasu na komentář Adama Drdy, v němž údajně autor porušil Zákon o rozhlasovém a televizním vysílání. Zásady objektivity a vyváženosti prý narušily formulace o „legrační figurce Janě Bobošíkové“, „hloupé a iracionální nacionalistické kampani Přemysla Sobotky“ nebo konstatování, že voliči Karla Schwarzenberga nejsou stiženi „stupidními předsudky“. Český rozhlas posléze potrestal editora a šéfredaktora stanice. Případu jsme se věnovali v komentáři nazvaném Sebekastrace Českého rozhlasu. Nad širším kontextem se zamýšlí Jan Schneider.
(Ne)souhlasím s panem Drdou. Víte, jakou cenu má ta věta? Jak obrovskou cenu má ta věta? Uvědomujeme si dostatečně všichni, co všechno se muselo hrát a odehrát, abychom toto mohli svobodně napsat?
Znamená to, že pan Adam Drda něco svobodně myslel, napsal a zveřejnil. Nato něco svobodně pomyslel pan Štěpán Kotrba, protože se mu to Drdovo psaní nelíbilo, tak to napsal. Nenapsal to jen jako občan Kotrba, ale přímo jako stěžovatel Kotrba. I to má svou obrovskou cenu! Je tu instituce, která střeží své veřejnoprávní postavení, má autoregulující pravidla a kodexy a občané si mohou s odvoláním na ně stěžovat, když se jim něco nezdá.
Bohumilovi Doležalovi se ta Kotrbova stížnost nelíbila, a tak o tom taky svobodně napsal. Soudil, že se na Drdu ty vnitropodnikové kodexy ČRo nevztahují, protože je externím autorem. Nakonec ale z Doležalova stanoviska vyplynulo, že se Drdy zastává proto, že jejich názory souzněly. Tato Doležalova douška byla nejen zbytečná až nadbytečná, to byl přímo vlastní gól. Nepřímo jsem si z ní (možná mylně, je to na mou odpovědnost) vyvodil obavu, že kdyby Doležalův názor nesouzněl s Drdovým, nemusel by se ho třeba taky zastat, což by mi přišlo velmi nedemokratické.
Přiznám, že se mi nelíbí dvě třetiny Drdova komentáře, ale děsím se, že někdo přišel na nápad ten komentář stahovat z webových stránek
Já se naopak přiznám, že se mi nelíbí dvě třetiny Drdova komentáře, ale děsím se, že někdo přišel na nápad ten komentář stahovat z webových stránek. Což se bohužel stalo. Je to škoda i z toho důvodu, že závěr Drdova komentáře je i podle mého soudu překvapivý a hodnotný.
Události se však vyvíjely rychle a stala se další hrozná věc - příslušný šéfredaktor rozhlasu byl prý potrestán za to, že nechal publikovat tento Drdův „nevyvážený“ komentář. Pomiňme zásadní námitku, že vysílání veřejnoprávního rozhlasu by mělo být vyvážené vcelku, a že tudíž nemůže být vyváženo v každou konkrétní sekundu (a že touto sterilizací spěje k nicotnosti – pokud to ovšem není příprava na devastaci rozhlasu, s tím, že by pak ten šunt někdo za hubičku privatizoval).
Děsivé na celé situaci není to, že stížnost směřovala „ve prospěch“ Miloše Zemana, ale to, že po jeho zvolení prezidentem byla vyřízena kladně a šéfredaktor a editor byli potrestáni. Nebyl-li by Zeman zvolen, dalo by se to skousnout, ale v tomto případě nikoliv! Měla nastoupit velkorysost, byla-li by ve stížnosti shledána jakási oprávněnost.
Takovýto příchylný akt ČRo, úklona směrem k Hradu, zbytečná až devótní, by měla naopak vyvolat starání politiků, odpovědných za jmenování vedoucích funkcionářů Českého rozhlasu, zda nenastal vhodný čas k výměně. Takovýto úkon je totiž nevhodný a připomíná ty nejhorší doby. Měli by se poohlédnout po někom, kdo má vlastní hlavu a kdo dokáže být po svém jmenování do funkce tak trochu „nevděčný“.
Očekával bych, že se ČRo bude za své odvysílané programy bít a postaví se za své redaktory a šéfredaktory
Kdo dokáže hned po svém jmenování „seknout“ i po těch, kteří mu dali důvěru. Toho by si měli politici vážit, protože jenom u takových lidí mají naději, že až budou oni sami v opozici, budou se tito lidé i vůči budoucím „vedoucím silám ve společnosti“ chovat „nezdvořile“.
Očekával bych též, že se ČRo bude za své odvysílané programy bít a postaví se za své redaktory a šéfredaktory a bude polemizovat a diskutovat a debatovat až se bude všem od hub kouřit, aby se zase ty demokratické procedury prozkoumaly do větší hloubky a do širších souvislostí. A že budou připomínat světové příklady pěkně drsných politických komentářů, které napsali slovutní komentátoři. A já opět připomenu toho rošťáka Chestertona, abych nasadil laťku hodně vysoko.
Ale takto stáhnout kaťata před tušeným brodem (kdoví, jestli bylo vůbec před čím), je alarmující. Dalo by se shrnout, že takto to dopadá, když si do morku kostí bolševici anebo totální předstrašenci hrají na demokraty.
