Dnešní svět vybízí českého spisovatele Aloise Jiráska, aby vstal z mrtvých. Jako by jeho historický román Proti všem volal po obnově. Není dne, aby se na naší planetě neobjevily nové spory například států, národů, náboženství, mužů a žen, seniorů a mladé generace či dětí a rodičů. Lidstvo se sjednotí, až ho bude ohrožovat zánik.
Globalizace není nový fenomén, jak tvrdí mainstreamoví experti, ale trvá už staletí. Díky významným technologickým změnám se však v současnosti odehrává mnohem rychleji než v 15. či 16. století, přičemž hmotné procesy předstihují duchovní. Někteří filozofové, politologové a experti tvrdí, že demokracie narazila na své hranice. Začíná období nezvladatelného chaosu? Není to nevyhnutelné.
Těžkopádný moloch
Současná liberální demokracie dává přednost diskusi před zásadními rozhodnutími ovlivňujícími institucionálně, legislativně i takzvaně zvykovým právem společnost. Přináší to nevýhodu v prosazování se v současném globálním světě (vesnici). Státy nebo uskupení mimo liberální demokracii přijímají a uskutečňují mnohem rychleji rozhodnutí svých vlád. Demokratický systém působí jako těžkopádný, zadýchaný moloch neschopný držet krok v rychle se měnícím světě.
Demokratický systém působí jako těžkopádný, zadýchaný moloch neschopný držet krok v rychle se měnícím světě |
Diskuse o rozhodnutích se navíc často odehrávají mezi nekompetentními diskutujícími, přičemž jejich výsledek bývá nelogický, kontraproduktivní a neřeší diskutovaný problém. Nálada naší společnosti už dávno není „1A“, jak napsal Jaroslav Hašek, ale zmítá se v žabomyších sporech, které nic neřeší a přinášejí jen zkázu a zlo.
Současnost nelze srovnávat s dobou po bitvě na Bílé hoře, která byla mnohem méně radostná. Dění okolo nás však lze vnímat jako „všichni proti všem“. Kvůli výsledku nedávných sněmovních voleb se hádají nejen politici, ale i rodiny. Zdá se, že tato situace vyhovuje vládcům v pozadí, kteří mohou lépe a snadněji manipulovat lidmi a prosazovat své cíle.
Výběr kandidátů politických stran
Základní atributy liberální demokracie, svoboda a vláda lidu, berou rychle za své. Sílí volání po silných osobnostech a autoritativním vládnutí. Jak z toho ven? Jak si uchránit svobodu a zároveň zrychlit a zefektivnit vládnutí a zvýšit jeho kompetence? Hlavním problémem je výběr kandidátů politických stran do voleb, protože většina z nich zůstává pro voliče neznámá.
Výběr kandidátů politických stran by se měl odehrávat demokraticky, tedy volbou celé členské základny či přímou volbou občanů lokality, z níž kandidáti pocházejí |
S každými volbami se tento problém zvětšuje, což ukazuje naše současná povolební situace, kdy takzvané tradiční politické strany, jež se samy nazvaly demokratické (Demokratický blok), utrpěly debakl. Paradoxně právě ony vybírají své kandidáty netransparentně a nepotisticky, když u nich největší roli nehrají odborné a osobní kvality, ale poslušnost a oddanost svým chlebodárcům.
A voliči to už zjistili a dali těmto stranám najevo. Naopak nové strany a hnutí, které preferuji inovativní přístupy, se ve volbách prosadily. Výběr kandidátů politických stran by se měl odehrávat demokraticky, tedy volbou celé členské základny či přímou volbou občanů lokality, z níž kandidáti pocházejí.
Racionálnější vládnutí
Fenomén, kdy ve volbách vítězí nová hnutí a netradiční strany, se neobjevil jen u nás. Podobně tomu bylo například ve Francii, Rakousku, Německu či v USA. Lidé volají po racionálnějším vládnutí, nepřejí si však ústup od demokratických principů. Nastupuje nová éra či dokonce nový světový řád?
Lidé volají po racionálnějším vládnutí, nepřejí si však ústup od demokratických principů |
Stačí demokracie 2.0 – řízená neboli manažerská demokracie –, o níž začínají hovořit i filozofové, politologové a další odborníci, například Jiří Přibáň. Základním principem řízené demokracie je výběr kandidátů politických stran do voleb, který odpovídá současnému komplikovanému a rychlému světu. Proto se snažme, aby obnovený historický román Aloise Jiráska Všichni proti všem nemusel být nikdy napsán.