Lidovky.cz

Naše možná pomoc v uprchlické krizi – opera Řecké pašije

Evropa

  18:53
Česká vláda by měla využít příležitost, kdyby se na ni s žádostí o příspěvek na uvedení díla Bohuslava Martinů Řecké pašije obrátilo například Národní divadlo v Praze. Na premiéru by přijela i Angela Merkelová a pak by se opera hrála v hlavních městech Evropy. Lidé by tleskali skladateli, českým umělcům i Česku. Nebylo by to úžasné?

„Buďme lidé.“ foto: AP

I když naše země vůbec nebyla zasažena uprchlickou krizí, nebylo by špatné, kdybychom nějakým znamenitým způsobem přispěli k řešení situace. Finanční pomoc lidem, kteří utíkají před válkou a násilím, je samozřejmostí, rovněž nelze nic namítat proti rozhodnutí vlády posílat vojáky a policisty na ochranu hranic Evropské unie. Něco podobného už dělá nebo časem bude muset dělat každá země EU, takže nic mimořádného.

Skvělá možnost pomoci, byť ne materiální, mě napadla, když jsem se díval na repertoár opery Národního divadla v Praze, ale nenašel, co jsem hledal. Proč nehrají Řecké pašije? (Aby bylo jasno, nechci kritizovat vedení divadla, při plánování inscenací přece nemohlo ani tušit intenzitu a hloubku problému, kterému Evropa, která je snad dosud většinou křesťanská, nyní čelí.) Jak souvisí toto vrcholné dílo Bohuslava Martinů s uprchlickou krizí? Jednoduše řečeno totálně.

Děj

Skladatel, sám emigrant (po tragické smrti Jana Masaryka se vzdal myšlenky na návrat do Československa, zemřel v roce 1959 ve švýcarském Liestalu), rok a půl před smrtí zhudebnil román řeckého spisovatele Nikose Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný (anglicky The Greek Passion). Děj opery se odehrává v bohaté řecké vesnici v Malé Asii ve dvacátých letech minulého století. Chystají se velikonoční pašijové hry a pop Grigoris rozděluje role – pastýř Manolios bude představovat Krista, krásná vdova Katerina Marii Magdalenu a Panait, její nápadník, bude Jidáš.

Děj opery se odehrává v bohaté řecké vesnici v Malé Asii ve dvacátých letech minulého století, kdy do ní přichází pod vedením kněze Fotise skupina běženců prchající před Turky

Do vesnice najednou přichází pod vedením kněze Fotise skupina běženců prchající před Turky, kteří vypálili jejich domovy. Grigoris se ale obává o blahobyt svých spoluobčanů, a když jedna z uprchlic umírá hladem, označí ji za nositelku cholery a nezvané lidi vyhání. Katerina ale nabízí skupině pomoc a Manolios jim ukazuje údolí, kde se mohou usadit. Katerina miluje Manolia, který se chová stále více jako Ježíš. Vyzývá vesničany, aby pomohli uprchlíkům, daruje jim svoje jediné ovce.

Manolia někteří vesničané dokonce začínají následovat. Starší obyvatelé jsou proti, rozmýšlejí plán, jak jeho rostoucímu vlivu zabránit. Pop Grigoris pastýře vylučuje z církve a odsuzuje ho. Manolios vysvětluje své jednání jako vedené Ježíšovými myšlenkami. Z hory sestupují zbídačelí uprchlíci. Pop přesvědčí Panaita, aby zabil Manolia, přičemž budoucímu vrahovi dá předem rozhřešení. Panait zapíchne Manolia. Lid na obou stranách želí jeho oběti, uprchlíci opouštějí vesnici, aby našli jiné místo k životu.

Vůdčí myšlenka

Martinů vysvětloval, která vůdčí myšlenka ho vedla k tomuto tématu. Byl to konflikt mezi křesťanskou povinností pomoci bližním a lidským sobectvím hledícím jen na vlastní prospěch. Tato opera se u nás hraje velmi málo. Národní divadlo v Praze ji (v režii Jiřího Nekvasila a v hudebním nastudování Jiřího Bělohlávka) naposledy uvedlo v letech 2006 až 2008 pouze dvanáctkrát.

Pro Bohuslava Martinů byl vůdčí myšlenkou konflikt mezi křesťanskou povinností pomoci bližním a lidským sobectvím hledícím jen na vlastní prospěch

Česká vláda by měla využít skvělou příležitost, kdyby se na ni s žádostí o příspěvek na uvedení Řeckých pašijí obrátilo například vedení Národního divadla v Praze. Podle kvalifikovaných odhadů by se náklady pohybovaly jen okolo 420 tisíc eur, samozřejmě bez fixních, provozních a režijních výdajů, přičemž optimální zkušební proces v divadle by netrval déle než dva měsíce.

Slavnostní premiéra, na kterou by jistě přijela i Angela Merkelová, by se konala kolem Vánoc v Praze. Pak by se postupně hrálo ve všech hlavních městech Evropy. Lidé by nadšeně tleskali dílu skladatele, českým umělcům a také České republice. No řekněte, nebylo by to úžasné?

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.