Viděl jsem v televizi černě natřenou ambulanci s nápisem „Náš exodus – váš exitus“. Pro ty, co chyběli při hodině latiny, když se probírala slova exodus a exitus: význam tohoto sloganu v plném překladu znamená: Náš odchod – vaše smrt.
Se sloganem zřejmě nepřišel řidič ambulance, nýbrž lékař, který zapomněl na přísahu svého stavu.
Se sloganem zřejmě nepřišel řidič ambulance, spíše lékař, který v Česku zdarma vystudoval medicínu (v některých zemích se student medicíny může zadlužit sumou až statisíců dolarů) a nyní vyhrožuje odchodem. Pan doktor zapomněl na přísahu svého stavu – a to v první řadě – neublížit. Proto než opustí nemocnici a splní to, čím vyhrožuje – totiž, že svým činem chce způsobit něčí exitus, tedy smrt – měl by na vrátnici nechat svůj diplom. Chce-li pak ven do světa, může ve Frankfurtu, Mnichově i Amsterodamu obsluhovat hosty v putykách.
Lékaři (ne ti, co vyhrožují exitem svých pacientů) si zaslouží slušné ocenění své těžké, mnohdy frustrující práce. Peníze prý nejsou. Nemohly by se najít?
Jeden příklad: Kolik by se ušetřilo, kdyby se změnil a z velké části odstranil ten benevolentní systém zvaný lázeňská péče (v mnoha zemích by neměli ponětí, o čem se mluví; s výjimkou lidí, kteří si to platí ze svého)?
A pokud jde o chystanou stávku: Moje babička nezískala Nobelovu cenu za ekonomii, byla však vynikající ekonomka. Věděla, že svojí peřinou se může přikrýt jen tak vysoko, jak jí peřina dovoluje. Pokud by se přikryla výš, umrzly by jí palečky. Stát na tom není jinak. I odbory to vědí. Vědí, že za současné situace v zemi nestojí proti nepříteli, ale také vědí, že absence nepřítele může znamenat jejich exitus.
