Nikdy za uplynulých 50 let neměli politici tolik zodpovědnosti za lidské životy jako nyní. Nahlas o tom nikdo nemluví, ale v Česku vládne nevyřčená společenská smlouva, jejímiž dvěma stranami je vládnoucí establishment a ostatní občané. Otázka zní, co je její náplní. Je třeba začít kontextem. Politická garnitura u nás i v mnoha dalších zemích začala podléhat vábení populismu. Naslibujeme i nemožné, budeme vážně diskutovat o čtyřdenním pracovním týdnu a prostředkem k uskutečnění plánů budou vypůjčené peníze.
Mladá generace přijme za vlastní, že na vše je trochu nárok, a dokonce v ní můžeme vyvolat pocit, že pokud by se jí nedostalo splnění jejích přání, jde o něco nespravedlivého. Vlastně by mohl začít platit odvěký lidský sen, že se všichni budou mít dobře, přičemž nebudou muset tvrdě pracovat. Evropa, nebo lépe řečeno její část, se tím chytila do pasti scestného uvažování podporovaného politickým populismem a centrálními bankami.
Jedno okresní město
Do naší ekonomiky směřující do recese přišel na začátku loňského roku koronavirus a ostatní je známé. První vlnu jsme zvládli, druhou nikoli. Do konce roku zemřelo s covidem-19 oficiálně asi jedenáct tisíc lidí, ale na základě dat z listopadu lze odhadnout, že stejný počet obětí si epidemie vyžádala, aniž bychom je spojovali s onemocněním.
Covid-19, tolikrát podceňovaný a z různých pozic diskutovaný, si tedy i při veškerých opatřeních vyžádal v průběhu podzimu a zimy tolik obětí, jako je počet obyvatel jednoho okresního města. A to pořád nejsme na konci, protože nyní probíhá třetí vlna, jež má potenciál být ještě silnější než ta druhá. |
Částečně zřejmě proto, že umírajícím tato diagnóza stanovena nebyla, částečně v důsledku společenských opatření, jež změnila zvyky (chodit k lékaři) či možnosti (zavřená specializovaná oddělení a oddalované výkony). Covid-19, tolikrát podceňovaný a z různých pozic diskutovaný, si tedy i při veškerých opatřeních vyžádal v průběhu podzimu a zimy tolik obětí, jako je počet obyvatel jednoho okresního města. A to pořád nejsme na konci, protože nyní probíhá třetí vlna, jež má potenciál být ještě silnější než ta druhá.
Zmíněná společenská smlouva pro dobu epidemie tedy zní: my, vláda, nebudeme příliš přísní a vy, občané (voliči), nám dejte přízeň. Praktickým příkladem je protiepidemické skóre pět, při němž vláda vyhlásí opatření na úrovni tři a půl. Na první pohled to vypadá jako velkorysý dárek, ale nikdo nemluví, že tato krátkozraká politika decimuje seniorní populaci. Pouze ta totiž na tento postup doplácí. Mladých do 40 let zemře za rok 2020 zřejmě méně než v průměru v uplynulých pěti letech. Vše tedy odnášejí lidé nad 65 let.
Politický populismus
Pravděpodobně jediným faktorem, který v tomto neverbalizovaném obchodě s veřejností koriguje protiepidemická opatření, je strach z přeplněných nemocnic. Politická garnitura, jež by takový rozvrat připustila, by nejbližší volby nejspíš prohrála. Proto se tolik sleduje počet pacientů v nemocnicích, počty zemřelých se pouze konstatují, ale nediskutují. Podle dat demografů z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity by zemřelí s covidem-19 v průměru mohli žít ještě devět let.
Za zdánlivě menší ekonomické oběti a ohýbání objektivních čísel protiepidemického systému platíme životy našich seniorů, ale nemluvíme o tom. Jakmile by se totiž z loňských demografických dat stalo společenské téma, museli bychom reagovat a politický populismus by aspoň jednou mohl dostat na frak. |
Dekadence této strategie je patrná ještě více, vzpomeneme-li si na projev německé kancléřky Angely Merkelové ze začátku prosince, která opakovala, že 590 denních obětí v Německu je pro ni zcela nepřijatelných, a proto vyhlašuje tvrdý lockdown. Stalo se to v době, kdy naše situace byla z epidemiologického hlediska mnohem horší než ta jejich, ale u nás se lockdownem další tři týdny pouze strašilo.
Říká se, že „žádný oběd není zadarmo“. I my za zdánlivě menší ekonomické oběti a ohýbání objektivních čísel protiepidemického systému platíme životy našich seniorů, ale nemluvíme o tom. Jakmile by se totiž z loňských demografických dat stalo společenské téma, museli bychom reagovat a politický populismus by aspoň jednou mohl dostat na frak.
