Lidovky.cz

Zásah kvůli knize o islámu: Proč právě teď?

Evropa

  6:30
Kdo čeká, že v teologické knize Bilala Philipse Základy tauhídu objeví návody, jak zavádět islámské právo, bude zřejmě zklamán. V souvislosti s policejním zásahem v pražské mešitě a modlitebně je proto třeba se ptát: Proč právě Philips?

Policie po zásahu v Islámské nadaci v Praze zadržela jednoho člověka pro podezření, že vydal knihu šířící rasismus. Několik lidí čeká vyhoštění. foto: ČTK

Policejní zásah v pátek 25. dubna v pražské mešitě a modlitebně i následné spekulace o skutečných důvodech akce opět oživily mediální zájem o českou muslimskou komunitu. Vedle rekapitulace průběhu zásahu a opakování jména muslimského učence a autora řady knih Bilala Philipse však nebylo oficiálně uvedeno příliš konkrétního.

V souvislosti s policejním šetřením ve věci rasismus či podněcování k náboženské nenávisti pak zazníval titul knihy Základy tauhídu. Islámský koncept Boha – teologické pojednání, které není příliš čtivé ani pro odborníka, se náhle těší zájmu celostátních médií.

Bilal Philips patří k nejvlivnějším současným muslimským učencům a jeho dílo i učení již léta vyvolávají velké kontroverze – a to nejen na Západě (do mnoha členských zemí Evropské unie má Philips vstup zakázán), ale i mezi muslimy. Philips totiž ve svém díle představuje rigidní (byť teologicky erudované) salafíjské pojetí islámu, jež není po chuti ani mnoha muslimům.

Navíc byl Philips mnohokrát obviněn z extremismu, například z obhajoby sebevražedných útoků či ospravedlňování sexuálního násilí v manželství. Jde o kompetentního znalce islámského práva s velice nedobrou pověstí, a proto může pro mnohé ztělesňovat stíny islámu en bloc a stát se ideálním terčem. Kritizovat či odsuzovat Philipse by však nemělo vést k šíření různých nesmyslů.

Méně kontroverzní dílo

Philipse lze obviňovat z ledasčeho, nikoliv však z rasismu – pochází z Jamajky, což se projevuje i na jeho barvě kůže. Navíc ve svém díle opakovaně zdůrazňuje islámský imperativ ke stírání rasových nerovností bratrstvím ve víře. Tato součást islámského étosu je zásadní jak v muslimské apologetice, tak v misii, čehož si je Philips vědom.

Základech tauhídu kupříkladu připomíná muže, jehož jméno jako konvertita přijal za své – habešského otroka Bilala, který se stal prvním muezzinem islámu a jehož se prorok Muhammad důrazně zastal, když ho jeho druh Abú Dharr odsuzoval kvůli barvě pleti, s poukazem na fakt, že v islámu jsou si lidé před Bohem rovni, a pokud v něčem vynikají, pak nikoliv v původu, nýbrž ve víře.

Muslimská obec v Praze si vybrala ke zveřejnění jedno z méně kontroverzních Philipsových děl. (Mimochodem již v minulosti zveřejnila, dokonce ve dvou vydáních, jeho útlou brožurku Pravé náboženství, aniž by kohokoliv zaujala.)

Otázka, proč dílo z roku 2012, které je k dostání nejen v islámských centrech, ale i v běžné české knižní distribuci, najednou vyvolalo tolik zájmu a emocí, vystoupí ještě více do popředí, když si uvědomíme, že vydavatelé určitě znali Philipsovo renomé, a proto se velmi snažili objasnit některé formulace, které by mohly být pro odpůrce islámu „vodou na mlýn“ – například výklad verše 2:228 vztahující se ke genderové rovnosti či nerovnosti v islámu.

Vyzvedávání muslimů

Ostatně na skutečnost, že děl srovnatelných se Základy tauhídu zveřejnili čeští muslimové v minulosti spoustu, správně poukázal v jinak nepoučeném článku na webu týdeníku Reflex 26. dubna 2014 Viliam Buchert. V médiích, například TV Nova, zazněla rovněž poznámka o hlásání nenávisti „vůči méněcenným rasám“.

Muslimové své náboženství staví nad všechna ostatní a sebe pak jako příjemce posledního a konečného Božího zjevení vnímají coby duchovně nadřazené jiným. Tento bod zmiňují jak středověcí teologové, tak soudobí islámští autoři, někteří jenom nepřímo a v náznacích, jiní, například Bilal Philips, naplno.

Bilal Philips: Základy tauhídu

Vyzvedávání muslimů – přesněji řečeno, muslimů, kteří správně chápou tauhíd – a odsuzování všech ostatních, tedy i muslimů, kteří nesdílejí Philipsovo podání, se v knize Základy tauhídu objevují na mnoha místech. Philipsův pohled vyrůstá z islámské doktríny  al-walá’ wa’l-bará’ – „věrnost a odvracení se“. Jde o etický imperativ vyrůstající z výkladu verše 60:4, aby věřící miloval to, co je bohulibé, a nenáviděl to, co se Bohu příčí.

V interpretaci uvedeného bodu se muslimové rozcházejí, mnohdy zásadně. Je však pravda, že o radikální výklad této doktríny mohou extremisté z řad muslimů opírat boj proti nevěřícím. Philipsova kniha je teologickým dílem věnovaným islámskému pojetí Boha. Ten, kdo by čekal, že v ní nalezne návody, jak zavádět islámské právo, bude zřejmě zklamán. Stejně jako zájemci, kteří si knihu pořídili (na internetu ji volně ke stažení nabízejí sami čeští muslimové), aby se dočetli, jak mají muslimové vést džihád a ovládnout svět.

Ve svých formulacích si Philips místy počíná těžkopádně a jeho odpor vůči muslimům, kteří „sešli na scestí“, například k súfijům, bývá vyjádřen někdy velmi tvrdě a nesmlouvavě. Philipsovo „tvrdé srdce“, jak bývají často definováni fundamentalisté obecně, může vést k obviňování všeho druhu. Označovat však Philipse za rasistu by bylo snahou podsouvat mu něco, co nenapsal.

Nedostatek věcnosti a informovanosti

„Bouře“ okolo Základů tauhídu může připomínat nedávný mediální šum v případě trestního oznámení podaného sdružením ateistů ve věci údajného podněcování k nenávisti předsedy Ústředí muslimských obcí v České republice Muneeba Hassana Alrawiho. Měl se ho dopustit hlásáním nenávisti ke kufru – arabsky například nevíra, hereze či úchylka. Tato „bouře“ měla na českém internetu poměrně dlouhou životnost paradoxně z podobných důvodů jako zmíněná poznámka TV Nova – z nepochopení, jak muslimové vnímají vlastní víru a chápou jinověrce či nevěřící.

Pokud by však takový pohled na svět bez ohledu na to, jak sympatický či nesympatický může nemuslimům připadat, měl být vykládán naznačeným způsobem, pak by policie měla buď rozšířit své šetření o řadu dalších muslimských knih v češtině, nebo konzultovat religionistu, který by jí objasnil, jak je tomu s pohledem na jinověrce v případě různých autorů ze všemožných náboženských zázemí.

Problémem českých debat o islámu v nejobecnější rovině bývá naprostý nedostatek věcnosti a informovanosti. Média si obvykle s „muslimskými tématy“ nevědí příliš rady, ale na druhou stranu si uvědomují, jak silnou mediální přitažlivost muslimské kauzy skýtají a kolik emocí vyvolávají, a tudíž by bylo škoda je vynechat nebo se příliš zdržovat studiem. Proto tu a tam vznikají „mediální zkratky“, často zcela nesmyslné, které však mají zejména na českém internetu až překvapivou životaschopnost.

V souvislosti s nedávnými „šátkovými aférami“ ve školách se v našich médiích zdárně uhnízdil hidžáb jako údajný projev fundamentalismu – navzdory tomu, že bylo mnohokrát poukazováno na nesmyslnost tohoto tvrzení, stále na ně narážíme a narážet budeme. Z didaktického projektu Muslimové očima českých školáků podpořeného ministerstvem školství na základě posudků několika českých islamologů a religionistů udělali protiislámští aktivisté a blogeři „islámskou agitku“, aniž by se pokusili trochu seznámit s obsahem projektu, byť jeho texty jsou volně k dispozici na internetu.

Zavádějící hodnocení

Odpor proti muslimům v ČR je poměrně dobře koordinovaný a protiislámští aktivisté na svou stranu získali řadu novinářů či politiků, což je v demokratické společnosti přirozené a netřeba to dramatizovat. Naopak je třeba dodat, že islám vyvolává v mnoha evropských zemích podstatně silnější emoce než u nás.

V situaci, kdy na internetu, především na sociálních sítích, lze sledovat podněcování k nenávisti vůči náboženskému přesvědčení muslimů v přímém přenosu, což se nezřídka považuje za „internetový folklór“, a existují dokonce specializované štvavé weby s dlouholetou tradicí, například Eurabia, pak obviňování Bilala Philipse z rasismu může poněkud zavánět Kocourkovem.

Člověk jen trochu obeznámený s českou muslimskou problematikou si pak může klást otázky, proč právě Philips a proč právě teď, proč se pozornost neupřela například na český překlad díla Júsufa al-Qaradáwího, v jehož díle by se při troše snahy našlo přinejmenším stejně „kontroverzních“ bodů jako v Základech tauhídu. Jako islamolog si snadno dokážu představit mnoho jiných autorů, kteří by si zasloužili překlad do češtiny více než Philips. Respektuji však preference muslimské obce v Praze.

Mimochodem, souběžně s Philipsovým dílem zveřejnili čeští muslimové knihu Ahmada Hemayi Islám – hluboké nahlédnutí, která je mnohem šťastnější volbou než Philipsovo pojednání. I natolik kontroverzní a negativně vnímaný – v mnohém právem – myslitel, jako je Bilal Philips, si však zaslouží, aby byl hodnocen na základě toho, co skutečně napsal či řekl, nikoliv proto, co je mu v rámci zdejších nepřehledných duchovních střetů podsouváno a přisuzováno.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.