Ministerstvo vědy? Jen to ne!

Vyřešil by problémy financování výzkumu v Česku jeden samostatný úřad, který by rozděloval 26 miliard? Dle Václava Hořejšího nikoliv.

Počátkem prosince publikoval server Aktuálně.cz dvoudílný rozhovor s Petrem Šebem, jenž vede výzkumnou skupinu v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd. Vědec se v něm opřel do kolektivní nezodpovědnosti v tuzemské vědní politice (na rozhovor ČESKÁ POZICE upozornila v článku Naštvaný akademik Šebo: Vědu v Česku řídí „rada strýců“). Na Šeba nyní reaguje Václav Hořejší.

KOMENTÁŘ Václava Hořejšího / Peter Šebo projevil v Česku dosti nevídanou odvahu vyjádřit zcela bez servítků své mimořádně kritické názory. Je třeba poznamenat, že jde skutečně o vynikajícího vědce světové úrovně, jednoho z nejlepších v této zemi. Důležité je, že má bohaté zkušenosti jak ze základního, tak aplikovaného výzkumu, ba i z vývoje komerčně úspěšných produktů. Opravdu ví, o čem mluví.

Ve většině věcí s ním ze srdce souhlasím. Zcela na místě je například jeho zdrcující kritika složení Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI):

„Já se nechci nikoho dotknout, ale je jasné, kdo RVVI ovládá já mám její místopředsedkyni (bývalá ministryně školství Miroslava Kopicová – pozn. ČESKÉ POZICE) celkem osobně rád a myslím si, že je chytrá a schopná, ale o výzkumu toho nemůže moc vědět, nikdy s tím nepřišla do styku; vrchní „postelolog“ pan Frolík, je jistě velmi schopný člověk a podnikatel, o výzkumu ale také neví vůbec nic, podobně také pan Cienciala a mohl bych pokračovat dál.“

Právě tak je správná tvrdá, principiální kritika veřejné podpory nákladů na „výzkum“, vývoj a inovace ve firmách prostřednictvím programů Technologické agentury (TA ČR) a ministerstva průmyslu a obchodu. Šebo zde z trochu jiné pozice doplňuje zásadní kritiku, kterou na ČESKÉ POZICI nedávno brilantním způsobem prezentoval Jiří Chýla:

„Když jsem koukal na to, jaké projekty jsou z něj financovány, tak jsou to často vyloženě Potěmkinovy vesnice – tuhle jsem byl na jednom centru kompetence, na radě, kde se lidé domlouvají, co vlastně v rámci těch projektů za ty peníze vůbec budou dělat.“

Naprosto správný je názor, že stát by se měl snažit maximálně podpořit špičkový základní výzkum, ze kterého jedině mohou vzejít cenné praktické aplikace.

Jen jeden úřad pro 26 miliard?

Principiálně správný je zajisté i názor, že by měl existovat nějaký kompaktní samostatný úřad pro výzkum a vývoj, který bude spravovat tu rozpočtovou kapitolu ve výši asi 26 miliard, a ten bude mít jednoho šéfa, jenž bude osobně zodpovědný za to, jak to funguje“. Je tady však jedno velké ALE.

Také já jsem ještě před několika lety zastával názor, že by mělo existovat (podobně jako v řadě jiných zemí) ministerstvo pro výzkum a vývoj, jehož hlavním úkolem by mělo být starat se obecně o vytváření co nejlepších podmínek pro výzkum a vývoj (vybojovat pro tento resort co největší podíl ve státním rozpočtu, prosazovat zákony usnadňující spolupráci mezi výzkumnými institucemi a průmyslem a vznik spin-off firem, odstraňovat překážky pro zaměstnávání výzkumníků z jiných zemí atd.), koordinovat všechny další samostatné poskytovatele a sestavovat rozpočet pro oblast výzkumu a vývoje – tedy v zásadě věci, o které se na mnohem nižší a pouze poradní úrovni stará nyní Rada pro výzkum a vývoj.

Tento názor jsem ale zásadně změnil po zkušenostech, kterých se nám dostalo v posledních šesti letech v souvislosti s děním na ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. Tohoto ministerstva se v rámci koaličních dohod zmocnily opakovaně bizarní politické ministrany, jejichž hlavní starostí bylo obsadit pozice náměstků, ředitelů odborů atd. svými lidmi a které na ministerstvu způsobily nevídaný chaos.

Raději status quo

Jsem tedy přesvědčen, že v naší politické realitě je z pragmatických důvodů mnohem lepší zůstat u dnešního roztříštěného stavu, který alespoň někde (Akademie věd, Grantová agentura) na základě samostatných rozpočtových kapitol umožňuje relativní dlouhodobou stabilitu a funkčnost nezávisle na momentální politické konstelaci.

Pokud by se realizoval Šebův návrh, zcela jistě by se po každých volbách onen centrální úřad, rozdělující lákavých 26 miliard ročně, stal kořistí některé politické stranyPokud by se realizoval Šebův návrh, zcela jistě by se po každých volbách onen centrální úřad (ať už by se jmenoval „ministerstvo“, nebo nějak jinak), rozdělující lákavých 26 miliard ročně, stal kořistí některé politické strany. V jeho čele by stanul zasloužilý stranický funkcionář typu pana Dobeše či paní Kuchtové, případně nějaký se stranou spřízněný „postelolog“. Důsledkem by mohla být tragédie pro celý český výzkum. Považuji za zcela iluzorní představu, že takový orgán by měl vyprodukovat nějakou „dlouhodobou koncepci“, že by rozhodoval kvalitněji než Šebův „Franta Mrkvička“ o tom, jaké nové výzkumné instituce se mají budovat a jaké výzkumné směry se mají podporovat.

Proto jsem přesvědčen, že dokud se v této zemi zásadně nezmění kvalita fungování politického systému, bude lépe zůstat u současného zajisté neideálního stavu, který je mnohem odolnější vůči nezodpovědným politikům a jejich stranickým zájmům. Obávám se, že se té kvalitativní změny ještě hodně dlouho nedočkáme. Po třiadvaceti letech demokracie je to sice smutné, ale je to tak...