Máme mít názorově nevyhraněného prezidenta?

Říká se, že současná hlava státu Miloš Zeman společnost nespojuje, ale rozděluje. Mnoho lidí je přesvědčeno, že prezident má sjednocovat, což je však znakem totality. Přímá volba společnost rozděluje, což je princip a požadavek demokracie. Sjednocená společnost byla v nacistickém Německu, kde říšský sněm podporovalo 92 procent občanů. V pluralitní parlamentní demokracii by se však měly názory střetávat a vést diskuse.

Podle některých se prezidentské volby liší od těch parlamentních a prezident by měl být nadstranický, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk. To je ale chybné tvrzení, protože prezident je politická funkce, a tudíž politicky vyhraněný. I Masaryk byl aktivním politikem a Hrad politickým subjektem.

Sjednocená společnost

Prezident, který společnost sjednocuje, je buď diktátor, nebo nemá silné názory, je ve vleku svých poradců a jeho hlavním přáním je nevybočovat z průměru, a v takovém případě by byl jen reprezentativní. Přitom Masaryk jasnými názory společnost často rozděloval. Názorová vyhraněnost rozděluje. Je však otázkou, je-li třeba mít názorově nevyhraněného prezidenta. Přímá volba jde proti takovému typu prezidenta. Proč by lidé měli volit někoho, kdo je svými názory nezaujme?

Volba reprezentativního prezidenta mohla zůstat v gesci Parlamentu. Společnost často rozdělují ti, kdo se nedokážou smířit s odlišnými názory druhých, a proto urážejí voliče kandidáta, s nímž nesouhlasí. Nevedou věcnou diskusi, spokojí se s povrchními výroky, urážkami a mravokárnými floskulemi a podporují své kandidáty. Místo aby vyzvedávali jeho přednosti a poukazovali na nedostatky jiných kandidátů, používají fráze, což se často děje v internetových diskusích.

Ani vzdělaní lidé, jako je Tomáš Halík, si neodpustí komentáře typu: „Dát hlas pro ing. Zemana bych považoval za těžké morální provinění proti zájmům naší země. Ten člověk z mnoha důvodů – od morálních po zdravotní – je naprosto nezpůsobilý vykonávat funkci prezidenta republiky.“ Pokud si takový komentář přečte potenciální volič Miloše Zemana, může ho utvrdit v přesvědčení a vymezení proti jeho odpůrcům – a posílit rozdělení společnosti.

Prospěšné rozdělení

Pro rozdělující komentáře je typické, že neuvádějí konkrétní příklady, ale jen dehonestují a í odsuzují. U kandidátů lze upozornit na řadu aspektů jejich jednání, s nimiž lze či nelze souhlasit. Jen o tom lze věcně diskutovat. Rozdělení společnosti je prospěšné, pokud nepřeroste v občanskou válku, což zatím u nás nehrozí. Není však žádoucí, aby názorová vyhraněnost přerostla v nenávist k některému kandidátovi a jeho voličům – pokud zmínka, že někdo někoho volí, vyvolá agresivní reakci.

Zůstaneme-li objektivní, můžeme u každého kandidáta ocenit zásluhy a poukázat na jeho nedostatky, přičemž je třeba si neustále uvědomovat, že žádný neztělesňuje zlo ani dobro, a připomínat si, že jsou pouze lidmi, kteří mají slabé i silné stránky. Nelze si však myslet, že prezident je víc než obyčejný člověk. Možná jsme stále v zajetí prezidenta Masaryka – poloboha v bílém obleku na koni –, ale ani on nebyl ve své době obecně přijímaný a společnost polarizoval. Zdravé rozdělení společnosti prospívá kritickému myšlení.

Už jen to, že zvažujeme klady a zápory kandidátů, je dobrým myšlenkovým cvičením. Obzvlášť pak prospívá, když se o své volbě věcně a kriticky diskutujeme s někým, kdo má jiný názor, ale je schopný argumentovat. Tyto lidi je však obtížné objevit v kavárně na pražské Letné i v hospodě na Vysočině. Díky přímé volbě si lépe uvědomujeme, s kým je rozumná řeč – nikoli s tím, kdo má stejný, ale kdo je ochotný si vyslechnout odlišný názor a polemizovat s ním. Takový člověk společnost zdravě rozděluje, a tím možná i sjednocuje.