V rozhovoru Milion chvilek se musí na Letné omluvit. S Babišem a EU je to jinak. Mrzí mě přístup mladýchprofesor Jiří Chýla z Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR analyzoval předběžnou auditorskou zprávu Evropské komise o systému přidělování dotací v Česku a o střetu zájmů politika vlastnícího dotovanou firmu a dospěl k pěti závěrům.
Za prvé, ve zprávě jsou „uvedeny určité paragrafy, ale ty neznamenají, že by politik nemohl vlastnit nějakou firmu“. Za druhé, „značnou část zprávy tvoří popis pochybení řídících orgánů“, které v inkriminované době působili na úřadech v čele s politiky ODS, ČSSD a TOP 09. Za třetí, kontrola orgánů Evropské unie by zřejmě nepřišla, kdyby nebylo podnětu, respektive udání strany Pirátů. Za čtvrté, „není možné, abychom přijali skutečnost, že kdokoliv z Bruselu rozhodne, zda byl porušen náš zákon“ (č.159/2006 Sb. o střetu zájmů).
Pokud politické strany ve jménu svaté války proti Babišovi jsou ochotny obětovat i klíčový znak naší suverenity, jde o vlastizradu a útok na náš právní systém. Je-li něco naše suverenita, pak soudů. |
Orgány EU pouze „mohli dát podnět k našemu soudu“, bez jehož rozhodnutí nemají právo ukládat českému státu žádnou pokutu. „Jedině české soudy mají právo rozhodnout, jestli byl, nebo nebyl porušen zákon.“ Pokud politické strany „ve jménu ,svaté války‘ proti Babišovi jsou ochotny obětovat i klíčový znak naší suverenity“, jde o vlastizradu a „útok na náš právní systém. Je-li něco naše suverenita, pak soudů.“
Za páté, v zákonu č.159/2006 Sb., jehož novela vstoupila v platnost 9. února 2017, je uvedeno, že „je zakázáno poskytovat dotace firmám politiků. Ale to má zakázáno poskytovatel!“ Agrofert dotace nečerpá, ale jsou mu poskytovány, takže pokud nastala chyba, není Agrofertu ani Andreje Babiše, ale poskytovatele dotace, institucí na centrální i krajské úrovni řízené politiky stran zmíněných ve druhém závěru.
Ponaučení kapitálu
Na Letenské páni se pod taktovkou Mikuláše Mináře a spol. sešlo snad dvě stě až tři sta tisíc lidí. Nikdo z nich včetně manipulátorů na tribuně si však nepřečetl ani řádku z auditorské zprávy, natož aby dospěl k závěrům Jiřího Chýly, který se problémem dotací zabýval jako člen Akademické rady pro udělování dotací na podporu vědy a výzkumu a s tím souvisejících nařízení Evropské rady.
Bolševismus vystřídalo něco podobného neokolonialismu, který je dnes typický jen pro nejzaostalejší země Afriky. Kapitál vždy poskytuje dané společnosti spotřebu, jež je v daném civilizačním prostoru nezbytná, aby se předešlo sociálním nepokojům. To je jeho ponaučení z historie. |
Manipulovaný dav již dvakrát tvořil naše dějiny. V únoru 1948 byla důsledkem této manipulace a hysterie 40letá vláda bolševismu, v listopadu 1989 privatizace českého průmyslu včetně tradičního (plzeňský Prazdroj) a přírodních zdrojů (například vody) zahraničním kapitálem, takže dnes odchází z Česka ročně na dividendách a kvůli chybnému nastavení daňového systému zhruba 300 miliard korun, přičemž se hádáme o každou korunu na zdravotnictví, sociální zabezpečení či školství.
Bolševismus vystřídalo něco podobného neokolonialismu, který je dnes typický jen pro nejzaostalejší země Afriky, neboť Asie se již z velké části emancipovala. Potěšující je, že odliv peněz z Česka jako jednu z hlavních příčin nespokojenosti českých občanů se současnou společnosti uvedl v rozhovoru pro Focus on Europa na ČT 1 i poslanec Karel Schwarzenberg.
Čechům to nevadí, mají banány, toaletní papír i vložky, mohou jezdit do ciziny, kam chtějí. Kapitál vždy poskytuje dané společnosti spotřebu, jež je v daném civilizačním prostoru nezbytná, aby se předešlo sociálním nepokojům. To je jeho ponaučení z historie.
Důvěra v „umělce“
Jiří Chýla definuje mentalitu letenských demonstrantů následovně: „Lidé málo hledají fakta, jen recyklují to, co slyšeli nebo četli. To je kombinace intelektuální lenosti a přesvědčení, že když to píší jiní, je to tak.“ Nejdůvěryhodněji na ně působí celebrity, především „umělci“, a přebírají jejich názory.
Je-li někdo „umělcem“, nejlépe divadelním, filmovým či televizním, schopným naučit se předepsanou roli, podle Čecháčků rozumí všemu – ekonomii, právu, politologii, filozofii i historii. Co řekne, je pravda, o které se nepochybuje. Je jim jedno, zda Česko přijde o dotace, které pomáhají jeho ekonomickému rozvoji, a že namísto dotací zaplatí stamilionovou pokutu. Hlavní je, že „zasadili úder“ Babišovi a Miloši Zemanovi, podpořili demokratickou opozici, aktivně, byť na ulici, „tvoří dějiny“. Jsou in, což se v části společnosti nosí.
Je-li někdo „umělcem“, nejlépe divadelním, filmovým či televizním, schopným naučit se předepsanou roli, podle Čecháčků rozumí všemu – ekonomii, právu, politologii, filozofii i historii. Co řekne, je pravda, o které se nepochybuje. Je jim jedno, zda Česko přijde o dotace, které pomáhají jeho ekonomickému rozvoji, a že namísto dotací zaplatí stamilionovou pokutu. Hlavní je, že „zasadili úder“ Babišovi a Miloši Zemanovi. |
Implantace zahraničního práva má v Česku tisíciletou tradici. Nestor českých historiků František Palacký (1798–1876) to ve svém díle Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě popsal slovy: „Již i dříve ti, kteří bažili po panství (vládě – pozn. red.) v národu našem, pokoušeli se uvoditi do země zákony a obyčeje německé.“ Tento problém analyzoval profesor Jan Peisker (1851–1933) v Masarykovu časopisu Atheneum v roce 1888 v článku Zádruha na Prácheňsku, a to na mém předkovi Václavu Makrlíkovi, který žil v 16. století za vlády císaře Rudolfa II. v obci Hradešice u Horažďovic.
Přemyslovci, kteří neuspěli v boji o trůn, udávali v cizině u krále německého, císaře římského či u papeže své úspěšnější příbuzné. Se zahraniční pomocí, někdy i ozbrojenou, se snažili dosáhnout vlády v zemi. Palacký to na historickém příměru popsal následovně:
„Vladivoj poznal, že mu těžko bude udržeti se na trůnu, a proto se o to staral kořením a slibováním, aby dosáhl dobré vůle krále Jindřicha III., stůj co stůj. Šel k němu do Říma a neváhal vládu od národa českého jemu svěřenou přijmout od něho jako léno: příklad to nezdravý, ježto potom následovali všichni ti, kteří chtěli trůnu dosáhnout.“ Dnes má Vladivoj následovníky, jen namísto do Říma chodí do Bruselu. Zapomínají však, že udavačů, obzvlášť těch, kteří udávají své spoluobčany a vlast, si nikde neváží.
Komunismus a křesťanství
V závěru své knihy Boss Babiš cituje Jaroslav Kmenta amerického novináře a komentátora H. L. Menckena (1880–1956): „Pokud vím, nikdo na světě ještě neprodělal peníze podceňováním inteligence velké masy obyčejných lidí. Jelikož obyčejní lidé jsou schopni mluvit a vnímat a v mnoha případech dokonce i číst a psát, předpokládá se, že mají v hlavách ideje a baží po dalších. Takový předpoklad je ovšem pošetilý. Oni ideje nesnáší, protože z idejí jsou nesví.“
Neziskovka Milion chvilek pro demokracii žádnou ideu kromě nenávisti k Babišovi a Zemanovi nemá, ale finančně se tento projekt Minářovi vyplácí. Mencken charakterizuje většinu účastníků demonstrace na Letné, ačkoliv Kmenta míří na Babišovy stoupence. Babiš prý chytře sází na lidi z generace bez idejí. Prý jsou to převážně ti starší, pamatující socialismus. Kmenta se mýlí.
Mnozí starší přijali více či méně ideu komunismu a další se nevzdali křesťanství. Tyto dvě ideje ve své nejčistší formě odmítají vlastnictví pozemských statků. Zásadně se však liší tím, že křesťanství chce ideu beztřídní společnosti vnést do společnosti láskou, zatímco komunismus násilím. |
Mnozí starší přijali více či méně ideu komunismu a další se nevzdali křesťanství. Tyto dvě ideje ve své nejčistší formě odmítají vlastnictví pozemských statků. Zásadně se však liší tím, že křesťanství chce ideu beztřídní společnosti (bez soukromého vlastnictví, především výrobních statků, neboť „kde statek tvůj, tam srdce tvé“) vnést do společnosti láskou, zatímco komunismus násilím. Obě jsou produktem židovského myšlení, jehož tisíciletý vývoj shrnuje několik jmen – Jehova zem stvořil, Mojžíš jí dal zákony, Ježíš svědomí, Marx vědomí a Einstein dokázal, že vše je relativní.
Problém spočívá v tom, že když se křesťanské ideje zmocnila katolická církev, stala se její součástí inkvizice, křížové výpravy a vyvražďování „kacířů“. Když se myšlenek komunismu zmocnili bolševici, staly se jeho součástí gulagy, ideoví odpůrci byli popravováni, omezovala se lidská práva – právo na svobodné zveřejňování jiného názoru, než zastávala komunistická strana – či svobodu cestovat do zahraničí.
I kapitalismus má ideu, ač jej jeho apologeti prohlašují za apolitický – soukromý zisk produkovaný většinou přivlastňováním si části výsledků práce námezdní pracovní síly. Lidé po idejích touží, jen není jisté, zda jsou jim nabízeny ty správné. Zatím nemalá část voličů věří, že Andrej Babiš zjedná alespoň relativně spravedlivé a korektní sociální vztahy, byť ve společnosti kapitalistické, odstraněním korupce a tunelování státních financí. Toho demokratická opozice zárukou není. Lze jen doufat, že nezklame jako jeho předchůdci.