Lidovky.cz

Lidstvo musí překonat věk zemědělství

  8:41

To, co začalo přechodem z živé síly na sílu motorickou, musí být provedeno i v potravinářském průmyslu – syntetickou biologií.

foto: © ISIFA, ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Už nějaký čas se vznáším. Levituji jako jogíni. Pod sebou peřinu z mraků, za sebou mlhu a nad sebou nebe. Odtrhl jsem se od země. Hrouda už mě neváže. Zastavte Zemi, chci vystoupit! V ekologických kruzích okřídlené rčení. Svým způsobem a sám za sebe jsem ho dovedl do konce, když už delší dobu hlásám, že by mělo vystoupit celé lidstvo a dál Zemi neotravovat. A mělo by v co nejkratší době zanechat zemědělství.

Absurdní obraz budoucnosti, o tom žádná. Zdá se to jako šílenost, i když je v tom jistý řád. Co je to však doopravdy, když to tedy není jen holé šílenství? Utopie? Fantasmagorie? Proroctví? A stejná otázka se vztahuje i na mne osobně. Co vlastně jsem, když takhle mluvím? Utopista? Fantasta? Prorok? Ať rozhodnou moudří náčelníci kmenů, staletí. Než zasednou k rokování, alespoň přiblížím, co mám na srdci.

Biologická změna režimu

Představme si, že by někdo v roce 1780 veden světlem osvícenství prohlásil: lidská civilizace nemůže být založená na koňské a volské síle. Používat tažný dobytek jako pohon a uvrhat ho do otroctví je věc nedůstojná a anachronistická. Před vynalezením parního stroje a benzínového motoru mohla být taková slova pouhou utopií, fantasmagorií, proroctvím – nejvíc ze všeho však toužebným přáním.

Vypřáhnutí koní z ojí koněk a hornických vozíků nenastalo proto, že by lidstvo ovládla lítost a soucit, nýbrž proto, že se dostavila železnice – motorizace

Podobné názory by mohly vypadat jako projevy ve jménu ochrany zvířat. A přitom když se nad tím zamyslíme, je skutečně absurdní, že hybnou silou říše Alexandra Velikého, Julia Caesara, Bátú-chána nebo Napoleona byli koně a voli. Základem lidské civilizace byla mnoho století zvířecí síla.

Lidský druh povstal z bezmocného temna pravěku až do imperiálních výšin díky ujařmení koní a volů, zemědělství a chovu dobytka. Přitom právě zvířecí síla se dnes jednoznačně považuje za anachronismus. Vypřáhnutí koní z ojí koněk a hornických vozíků však nenastalo proto, že by lidstvo ovládla lítost a soucit, nýbrž proto, že se dostavila železnice – motorizace.

Díky předchozímu příměru je hned jasnější, co vlastně říkám, když mluvím o neudržitelnosti zemědělství, a proč má slova nejsou čirou fantasmagorií. Ve skutečnosti totiž vůbec nejde o ochranu přírody. Když hlásám, že lidstvo musí překonat věk zemědělství, což docela dobře může, pak říkám, že by mělo následovat cosi radikálně nového. Biologická změna režimu.

Blíží se velká událost

To, co začalo přechodem z živé síly na sílu motorickou, musí být provedeno i v potravinářském průmyslu. Čím může být nahrazeno prasečí chrochtání, které se nese ze smradlavých EU-konformních haluzen, pípot ozývající se ze slepičáren s milionovou kapacitou, zádumčivé kravské pokyvování, kukuřičná pole sycená umělými hnojivy a napájená herbicidy, celý tenhle absurdní a anachronistický smutný starověk, který v našem čím dál aerodynamičtějším a k přírodě šetrnějším světě straší pod hlavičkou zemědělství? Syntetickou biologií.

Ať si nikdo nemyslí, že se z toho vykroutíme pseudomoudrem, jako je: „Člověk by si neměl hrát na boha!“

Craig Venter, badatel, který jako první poznal člověka gen od genu a nukleotid od nukleotidu, na poslední velké světové vědecké konferenci v Dublinu prohlásil: Blíží se velká událost. Zanedlouho bude hotový první, počítačově navržený syntetický genom.

Pokud by někdo chtěl, teď může přijít s klasikem a odcitovat slova z Madáchovy Tragédie člověka, která sem neomylně pasují: „Tys do své větší kuchyně ho uved / a rád mu promíjíš, že hudlaří / a kuchtí, s myšlenkou, že sám je bůh. / Až teprv pokazí a promrhá, / co navařil, pak pozdě vzplaneš hněvem.“ A může vyrukovat s homunkulem, Goethem, Faustem, a pokud by to ještě pořád nestačilo, třeba i s golemem. Pěkná zaříkadla, jen co je pravda. Jen ať si nikdo nemyslí, že se z toho vykroutíme s pomocí pár klasických citátů a pseudomoudrem, jako je: „Člověk by si neměl hrát na boha!“

Valorizace přírody

Život byl až dosud „určen pouze pro čtení“. Nyní je na dosah ruky okamžik, kdy tato jeho vlastnost pomine. Samotný život bude veřejnosti k dispozici stejně, jako jsou nyní informace. Už ho nic neuchrání před umělou výrobou a dalším rozvíjením. Klonování a genová manipulace se proti tomu jeví jako pouhá hříčka. Na tom všem je však nejhorší, a dnes se zdá ještě přímo hororové, vytrácení rozdílu mezi skutečným a umělým.

Život bude zanedlouho devalvovat a začlení se do člověkem vytvořené obchodní a duchovní skutečnosti

Náš pocit klidu se zakládá na faktu, že kopie se odlišuje od originálu nějakým drobným znakem, značkou. Podle Ventera tato hranice mezi umělým a přirozeným původem, originálem a kopií, zanedlouho zmizí. Syntetickou cestou bude možné vyrábět platné živé bytosti.

Naše dosavadní bioetika byla založená na nepotvrzeném předpokladu, že nikdy nebude možné stvořit synteticky život, jenž by se ve všech ohledech shodoval s tím skutečným. Nejdůležitější technická pomůcka bioetiky nám vyklouzne z rukou. Vyjádřil bych to asi tak, že život bude zanedlouho devalvovat a začlení se do člověkem vytvořené obchodní a duchovní skutečnosti. Tento devalvační proces paradoxně povede k valorizaci přírody.

Zvýšení efektivity

Přírodu může z lidských spárů zachránit jen to, nebude-li život nakonec natolik vzácný. Současný problém spočívá v tom, že život je nedosažitelný. A tento proces nás lidi stále drží uvnitř potravinového řetězce, na jehož konci jsme uvázaní jako psi. Bude-li však možné získat život i jinak než přírodní cestou, příroda se konečně zbaví našeho dlouhého stínu. Stejně jako se koně zbavili svého chomoutu, když se začala používat auta. A ještě něco.

Přírodu může z lidských spárů zachránit jen to, nebude-li život nakonec natolik vzácný

Uvědomme si, že přechodné fáze v historii techniky s sebou obvykle přinášejí i úměrné zvyšování kapacity, efektivity. Parní stroje a benzínové motory koně nejen nahradily, ale i znásobily jejich výkon. Zvýšení kapacity ve výpočetní technice je vzhledem k lidskému mozku nebo k šachovému automatu Wolfganga von Kempelena ještě neuvěřitelnější, protože jde o několik miliard. Podobně rozsáhlé zvýšení kapacity je možné očekávat také v biologii nezávislé na přírodě.

Počasí ani rozloha úrodné půdy, tyto odvěké podmínky naší existence, už nebudou omezovat objem vytvořené biomasy. V případě poptávky bude moci Země zásobovat celou galaxii Mléčné dráhy. V chladivém stínu panenských lesů budou moci podniky, pracující na principu biofúze, vyrábět potraviny pro stovky miliard lidí. Z důvodu absence solventní poptávky nebude nadvýroba. Zdaleka totiž není jisté, že se o svůj synteticky a zázračně rozmnožený chléb vezdejší budeme mít ve vesmíru s kým podělit.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.