Už nějakou dobu je velkým tématem nejen ve světě, ale i v Česku problematika ženské plodnosti a s ní spojená takzvaná potratová pilulka. Zhruba před rokem server idnes.cz uvedl v jednom ze svých článků, v němž šlo právě o potratovou pilulku, 30letou ženu:
„Mohla jsem otevřeně prožívat cokoli a můj muž mi doopravdy naslouchal a podporoval mě. Byl to smutný zážitek, což k rozloučení určitě patří, ale také plný lásky, podpory a pochopení, který prohloubil naše partnerství. Během těch několika hodin, kdy se moje tělo s dítětem loučilo, jsme se procházeli u řeky a pustili symbolicky loďku a prohlíželi si fotku z ultrazvuku a na své dítě neustále mluvili.“
Možnosti vědy
V té době v Česku potratová pilulka vstupovala na trh (od června do prosince 2014 bylo podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv vyexpedováno 2684 balení; ve Francii jako v první zemi na světě byla tato pilulka legalizována už v roce 1988) a uvedená žena se svěřovala s pocity poté, co ji použila. Žádné nepříjemnosti, naopak projev lásky k dítěti, se kterým se „loučí“. O novém – nechirurgickém – typu potratu mluví dokonce jako o možnosti, která prospěje, třeba tím, že „prohloubí“ partnerství.
Proč nadále selektovat, kdo má právo mít děti, pokud věda dnes umožňuje leccos? |
V Německu nedávno porodila 65letá Annegret Raunigková čtyřčata. Má 13 dětí, přičemž nejmladšímu z nich je necelých deset let. Uměle oplodněna byla na Ukrajině, protože v Německu takové oplodnění legislativa neumožňuje.
Proč ale nadále selektovat, kdo má právo mít děti, pokud věda dnes umožňuje leccos? Proč mohou mít děti neplodné heterogenní mladé páry, a nikoli 65letá žena? Nemluvě o párech leseb či gayů. Není to diskriminace? Stopku přece vystavila „příroda“ všem – buď neplodností, nebo sexuální preferencí.
Legální krok
V Česku se před více než rokem jedna ze spermobank chlubila supermoderním proklientským přístupem. Dárci spermatu na sebe prozrazovali ledacos: vzdělání, zájmy, profesi, výšku, váhu, barvu vlasů a očí, dokonce svůj rukopis. Zájemce o sperma si může vybrat. Rozhodne se pro introvertního intelektuála, nebo pro svalnatého muže? Nebo pro nějakou kombinaci? Záleží na chuti – jako v obchodě s potravinami.
V Česku se zákon explicitně nezmiňuje o surogátních (náhradních) matkách. S odvoláním na Listinu základních práv a svobod lze dovodit, že jde o legální krok. |
Mimochodem, na webech českých klinik, které nabízejí pro ženy „kompenzaci“ (až 25 tisíc korun), nikoli „odměnu“ (což zákon neumožňuje) za darování vajíček, lze objevit, že vedle zdravotních a věkových kritérií se po dárkyních také žádá ukončené středoškolské vzdělání. Proč? Aby nebyly in vitro fertilizací přiváděny na svět „hloupé“ děti?
V Česku se zákon explicitně nezmiňuje o surogátních (náhradních) matkách. S odvoláním na Listinu základních práv a svobod lze dovodit, že jde o legální krok. Žena si tak může vydělat nějakou, a vůbec ne zanedbatelnou korunu tím, že cizímu neplodnému páru odnosí dítě a pak ho odevzdá; dítě projde procesem osvojení (tuto praxi potvrzují soudní rozsudky).
Aktuální stará kniha
Proč by například česká žena, která si nechce zkazit postavu, ale chce si užívat života a má dost peněz, nemohla domluvit surogátní matku? A pokud by jich měla o něco méně, mohla by se porozhlédnout v cizině, třeba v Indii. Může přece jít o oboustranně výhodný obchodní vztah.
Na aktuálnosti nabývá kniha Brave New World (Krásný nový svět) Aldouse Huxleyho z roku 1932, do češtiny je přeložena jako Konec civilizace. |
Všechny uvedené případy propojuje věda, která umožňuje dosud nevídané. Má být ale jediným kritériem (podobně jako dříve náboženství), na jehož základě se budeme rozhodovat, co je, či není možné? A kam nás věda zavede v oblasti regulace ženské plodnosti?
Na aktuálnosti nabývá jedna starší kniha, konkrétně z roku 1932, jež by mohla být pro naši společnost inspirující. Napsal ji anglický spisovatel Aldous Huxley a jmenuje se Brave New World (Krásný nový svět). Do češtiny je přeložena jako Konec civilizace.