Lidovky.cz

Krásný nový svět: Dítě jako zboží

  9:14
Ženská plodnost se stává celosvětovým tématem. Jeho součástí je i takzvaná potratová pilulka, jež byla v České republice legalizovaná před rokem. Proč by například česká žena, která si nechce zkazit postavu, ale chce si užívat života a má dost peněz, nemohla domluvit surogátní matku?

Ženská plodnost a potratová pilulka. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Už nějakou dobu je velkým tématem nejen ve světě, ale i v Česku problematika ženské plodnosti a s ní spojená takzvaná potratová pilulka. Zhruba před rokem server idnes.cz uvedl v jednom ze svých článků, v němž šlo právě o potratovou pilulku, 30letou ženu:

„Mohla jsem otevřeně prožívat cokoli a můj muž mi doopravdy naslouchal a podporoval mě. Byl to smutný zážitek, což k rozloučení určitě patří, ale také plný lásky, podpory a pochopení, který prohloubil naše partnerství. Během těch několika hodin, kdy se moje tělo s dítětem loučilo, jsme se procházeli u řeky a pustili symbolicky loďku a prohlíželi si fotku z ultrazvuku a na své dítě neustále mluvili.“

Možnosti vědy

V té době v Česku potratová pilulka vstupovala na trh (od června do prosince 2014 bylo podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv vyexpedováno 2684 balení; ve Francii jako v první zemi na světě byla tato pilulka legalizována už v roce 1988) a uvedená žena se svěřovala s pocity poté, co ji použila. Žádné nepříjemnosti, naopak projev lásky k dítěti, se kterým se „loučí“. O novém – nechirurgickém – typu potratu mluví dokonce jako o možnosti, která prospěje, třeba tím, že „prohloubí“ partnerství.

Proč nadále selektovat, kdo má právo mít děti, pokud věda dnes umožňuje leccos?

V Německu nedávno porodila 65letá Annegret Raunigková čtyřčata. Má 13 dětí, přičemž nejmladšímu z nich je necelých deset let. Uměle oplodněna byla na Ukrajině, protože v Německu takové oplodnění legislativa neumožňuje.

Proč ale nadále selektovat, kdo má právo mít děti, pokud věda dnes umožňuje leccos? Proč mohou mít děti neplodné heterogenní mladé páry, a nikoli 65letá žena? Nemluvě o párech leseb či gayů. Není to diskriminace? Stopku přece vystavila „příroda“ všem – buď neplodností, nebo sexuální preferencí.

Legální krok

V Česku se před více než rokem jedna ze spermobank chlubila supermoderním proklientským přístupem. Dárci spermatu na sebe prozrazovali ledacos: vzdělání, zájmy, profesi, výšku, váhu, barvu vlasů a očí, dokonce svůj rukopis. Zájemce o sperma si může vybrat. Rozhodne se pro introvertního intelektuála, nebo pro svalnatého muže? Nebo pro nějakou kombinaci? Záleží na chuti – jako v obchodě s potravinami.

V Česku se zákon explicitně nezmiňuje o surogátních (náhradních) matkách. S odvoláním na Listinu základních práv a svobod lze dovodit, že jde o legální krok.

Mimochodem, na webech českých klinik, které nabízejí pro ženy „kompenzaci“ (až 25 tisíc korun), nikoli „odměnu“ (což zákon neumožňuje) za darování vajíček, lze objevit, že vedle zdravotních a věkových kritérií se po dárkyních také žádá ukončené středoškolské vzdělání. Proč? Aby nebyly in vitro fertilizací přiváděny na svět „hloupé“ děti?

V Česku se zákon explicitně nezmiňuje o surogátních (náhradních) matkách. S odvoláním na Listinu základních práv a svobod lze dovodit, že jde o legální krok. Žena si tak může vydělat nějakou, a vůbec ne zanedbatelnou korunu tím, že cizímu neplodnému páru odnosí dítě a pak ho odevzdá; dítě projde procesem osvojení (tuto praxi potvrzují soudní rozsudky).

Aktuální stará kniha

Proč by například česká žena, která si nechce zkazit postavu, ale chce si užívat života a má dost peněz, nemohla domluvit surogátní matku? A pokud by jich měla o něco méně, mohla by se porozhlédnout v cizině, třeba v Indii. Může přece jít o oboustranně výhodný obchodní vztah.

Na aktuálnosti nabývá kniha Brave New World (Krásný nový svět) Aldouse Huxleyho z roku 1932, do češtiny je přeložena jako Konec civilizace.

Všechny uvedené případy propojuje věda, která umožňuje dosud nevídané. Má být ale jediným kritériem (podobně jako dříve náboženství), na jehož základě se budeme rozhodovat, co je, či není možné? A kam nás věda zavede v oblasti regulace ženské plodnosti?

Na aktuálnosti nabývá jedna starší kniha, konkrétně z roku 1932, jež by mohla být pro naši společnost inspirující. Napsal ji anglický spisovatel Aldous Huxley a jmenuje se Brave New World (Krásný nový svět). Do češtiny je přeložena jako Konec civilizace.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.