Lidovky.cz

Koronavirová krize může pomoci víc diverzifikovat zahraniční kapitál

  18:41
Česko už je v cizích rukách, především německých. Je otázkou, co se stane, když v něm bude větší čínský vliv. Pokud to nebude spojeno s predátorskými metodami, mohli bychom zvážit „rozředění“ jednostranné závislosti na Německu.

Je Česko na zahraničním kapitálu závislé příliš? foto: Richard Cortés, Česká pozice

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vyjádřila velkou starost, aby se zanikající společnosti nebo finančně oslabené poklesem ekonomiky nedostaly do zahraničních, především čínských rukou. Je to realistické vyjádření, především pokud jde o Německo a západní země, protože Česko už v cizích rukách je – závisí zejména na Německu. Český stát je v jiném postavení než Německo, které může ztratit své podnikatele. Jsme jako ti proletáři: „Nemáme co ztratit, leda svoje okovy.“

Vzhledem k našemu postavení to vyvolává spíše rozpaky a vládní představitelé dělají dobře, když zatím mlčí. Je otázkou, co se stane, když v Česku bude větší čínský vliv. Pokud to nebude spojeno s predátorskými metodami, s konspirací pro čínský stát, mohli bychom zvážit „rozředění“ jednostranné závislosti na Německu a více diverzifikovat vlastnický profil své země.

Nemáme dost kapitálu, který by vytvořil naši trvalou vlastnickou strukturu, a někteří čeští velkopodnikatelé jsou vydáni útokům a nenávisti (Andrej Babiš, Petr Kellner) některých organizací. Zdá se jakoby účelové ve prospěch někoho jiného. Po koronavirové krizi to bude ještě horší. Úvaha o zahraničním kapitálu nás asi nemine, měl by však být více diverzifikovaný a nezvyšovat závislost na jednom státu.

Nejen ekonomické aspekty

Nenechme se balamutit řečmi o Evropské unii a přednostech evropského kapitálu. Je to jen mlžení. Naskytne-li se evropskému státu příležitost, bude se chovat stejně jako Tchaj-wan nebo Jižní Korea. Není žádná výhoda v tom, že je kapitál evropský. Němci často zaměňují své zájmy s evropskými. Von der Leyenová tvrdí, že by bylo možné vytvořit zákonné prostředky, jak výkupu domácích firem zabránit. Ale jaké, nelze přece omezovat pohyb kapitálu.

Kapitál není nestranný a neřídí se jen ekonomickými aspekty, jak se snaží namluvit neoliberální ideologie, ale podporuje stát, ve kterém sídlí centrum a je převaha akcionářů. Jsou-li v Německu, má mnoho důvodů dávat tam vyšší platy a přesouvat lukrativní provozy, byť to není ekonomicky nejlepší.

U nás je to problematické, protože „našich“ firem máme málo, a po zákonných opatřeních by následovaly žaloby na stát, například kvůli nedodržování závazku „ochrany kapitálu“. Změnu vlastníka, zahraničního majitele, na jiného zahraničního majitele není třeba řešit. Ohánět se evropskou solidaritou je v tomto případě nesmysl, protože je vyhlašována, jen když je ohrožené Německo.

Kapitál není nestranný a neřídí se jen ekonomickými aspekty, jak se snaží namluvit neoliberální ideologie, ale podporuje stát, ve kterém sídlí centrum a je převaha akcionářů. Jsou-li v Německu, má mnoho důvodů dávat tam vyšší platy a přesouvat lukrativní provozy, byť to není ekonomicky nejlepší. Zahraničním kapitálem jsme neustále obíráni o obrovské prostředky nízkými platy a převodem zisků do zahraničí, i placením daní tam, nikoliv u nás.

Kupujeme si své hospodářství

Nejlepší by bylo posílit českou vlastnickou základnu. Kapitál však chybí, a možná i vůle riskovat. Nelíbí se mi sice zásahy státu do ekonomiky, především různá omezení, ale v mimořádné situaci by měl pomoci penězi, nikoliv omezujícími zákony. Obvykle jen lehkovážně utrácí, rozdává.

Kde se kapitál vezme? Na vykoupení zahraničního kapitálu nemáme, ale státního ano? Státní podíly se však budou prodávat, když už ekonomika několik let poběží naplno. A stát zjistí, které prodeje by mohl uskutečnit, a vytvoří se struktura malých akcionářů třeba akcí „kupujeme si své hospodářství“. Češi mají mnoho peněz v bankách a tento kapitál by se mohl využít.

Populističtí politici se předhánějí v nabídkách podnikatelům. To je sice do jisté míry nutné, ale jen těm malým, velkým by to bylo trestuhodné. Pokud jsou v nesnázích, měl by stát investovat a získat podíly. Fanatické dodržování liberálních zásad, že stát nesmí nic vlastnit ani podnikat, je překonané a koronavirus mu dává ránu z milosti.

Premiér Andrej Babiš se zmínil, že by stát mohl některé firmy zachránit vytvořením státního podílu. Stát by na obnovené výrobě a fungujících společnostech mohl vydělat a nenechat to zahraničním predátorům. Mohly by se i vytvořit korporace našich podnikatelů, které by státní podíly postupně vykoupily. Tím by se dostal průmysl aspoň částečně do českých rukou. Stát by si mohl něco ponechat, třeba strategické firmy v oblasti těžby surovin. Snad je Andrej Babiš dostatečně zkušený podnikatel, aby to zařídil.

Kde se kapitál vezme? Na vykoupení zahraničního kapitálu nemáme, ale státního ano? Státní podíly se však budou prodávat, když už ekonomika několik let poběží naplno. A stát zjistí, které prodeje by mohl uskutečnit, a vytvoří se struktura malých akcionářů třeba akcí „kupujeme si své hospodářství“. Češi mají mnoho peněz v bankách a tento kapitál by se mohl využít. V Maďarsku něco podobného udělali s důchodovými fondy. Dokonce by se tímto způsobem mohla řešit důchodová reforma.

Volby se blíží

Mohla by se také vytvořit zákonná norma kodifikující novou formu akciové společnosti, kterou stát založí a bude kontrolovat, protože naše zkušenosti s kampeličkami jsou špatné. Občané budou spořit do společností, které budou vlastnit podíly a investovat. A současně stát aspoň částečně zaplatí dluhy, protože se předpokládá, že cena podílů poroste a bude podstatně vyšší než v době nákupu.

Voliči musejí poznat, který politik dělá dobrou práci pro stát a který nás zaprodává a která strana je jen prodlouženou rukou zahraničních organizací spojených s evropským univerzalismem a jejich donátory, světovými oligarchy. To je klíčové. Volby se blíží.

Konečně můžeme dokázat, že jsme se probudili z letargie, že nás koronavirus posílil, vyprovokoval naše schopnosti. V Baťově době by to šlo bez problémů. Velmi se však obavám úplatných politiků, kteří budou záviset na bankách, jež přijdou o klienty a příjmy ze státních půjček. Navíc mnoho vazalů závisí na zahraničních zájmech. V podstatě to znamená mít dobré politiky, vlastence, kteří pro stát něco udělají.

Prohlášení Andreje Babiše, že by mohl stát vykupovat podniky, je slibný začátek. Snad to vezme za správný konec a nebude z toho jen neproduktivní rozdávání, které zaplatí všichni, a zase budeme cpát peníze do zahraničních bank. Populismus se musí změnit ve službu státu a jeho budoucnosti. Občané musejí pochopit, co je populismus, neproduktivní rozdávání, ekonomika a budování budoucnosti. Maďaři to pochopili.

Především však voliči musejí poznat, který politik dělá dobrou práci pro stát a který nás zaprodává a která strana je jen prodlouženou rukou zahraničních organizací spojených s evropským univerzalismem a jejich donátory, světovými oligarchy. To je klíčové. Volby se blíží.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.