Slovenská zpravodajská televizní stanice TA3 odvysílala rozhovor s molekulární bioložkou Soňou Pekovou, jejíž laboratoř Tilia v Česku první otestovala dva koronavirem nakažené pacienty. Klíčovou otázka bylo, čím je způsoben fatální rozdíl v průběhu nemoci COVID-19 v různých věkových skupinách. Proč u většiny dětí má téměř neviditelný a neškodný průběh, zatímco u mnoha seniorů je často fatální. A proč se statistika láme až ve věku okolo 50 let.
„Proč jsou malé děti na tom nejlíp? To vlastně nikdo neví. Ale dovolím si svou teorii. Malé děti mají pořád nudle, neustále jim teče z nosu. To jsou běžné koronavirové rýmy. Děti jsou rezervoárem pro koronavirus, prostě rýma se v dětské populaci šíří. Rýma je běžná dětská nemoc. Když máte malé děti, tak to znáte. Dítě onemocní a vy jste hned taky nemocný. Musíte si neustále budovat imuniologickou odpověď,“ uvedla Peková.
A dodala: „Existuje fenomén superinfekce. Pokud jeden virus stejné skupiny vnikne do buňky, jakoby uzavře dveře do této buňky a říká: tady bydlím už já a všichni pryč. To je právě fenomén superinfekce. Každý další koronavir, který letí kolem, se do buňky už prostě nevejde. Řada virů má schopnost zablokovat vstup do buňky pro viry stejné skupiny.“
Dva důsledky
Děti díky přirozenému rezervoáru mnoha neškodných koronavirů (běžné rýmičky) mají proti tomuto virovému onemocnění nejen lepší imunitu, ale jejich buňky jsou často koronavirově obsazené, proto k nim má zákeřný vir způsobující nemoc COVID-19 buněčné dveře zavřené. Rodiče malých dětí jsou s rýmičkovými koronaviry opakovaně konfrontováni, proto mohou mít rovněž nabuzenou imunitu a uzavřené dveře pro tento zákeřný koronavirus.
Pokud by se hypotéza doktorky Soni Pekové ukázala pravdivá, mělo by to mít dva významné důsledky. Za prvé, senioři žijící v třígeneračních domácnostech, kde jsou malé děti, by měli být v mnohem bezpečnější situaci z hlediska této koronavirové infekce, než ti, kteří třeba 30 let žijí sami a nemají kontakt se svými vnoučaty. Za druhé, ve střední generaci jsou výrazně rizikovější skupinou bezdětní singles, byť třeba vysportovaní, než rodiče malých dětí, byť třeba unavení a vyčerpaní. |
To by mohlo i vysvětlovat, proč jsou na tom senioři nejhůř – nejenže mají nejslabší organismus a často třeba poškozené plíce nebo srdce, ale ani jejich imunita si již nepamatuje dětské rýmičky, a proto jsou jejich buňky viru SARS-CoV-2 otevřené. Pokud by se hypotéza doktorky Pekové ukázala pravdivá, mělo by to mít dva významné důsledky.
Za prvé, senioři žijící v třígeneračních domácnostech, kde jsou malé děti, by měli být v mnohem bezpečnější situaci z hlediska této koronavirové infekce, než ti, kteří třeba 30 let žijí sami a nemají kontakt se svými vnoučaty. Za druhé, ve střední generaci jsou výrazně rizikovější skupinou bezdětní singles, byť třeba vysportovaní, než rodiče malých dětí, byť třeba unavení a vyčerpaní.
Vzhledem k celosvětově vysokému počtu nemocných s vážným průběhem COVID-19 by nemělo být složité otestovat, zda statisticky relevantně (nikdy nepůjde o stoprocentní kauzalitu) platí dva uvedené důsledky. Pokud by se totiž potvrdily, pak by nejen do značné míry potvrzovaly hypotézu Soni Pekové, ale především pomohly lékařům přesněji určovat mezi nakaženými pacienty skupinu, která má výrazně vyšší riziko těžkého průběhu.
