Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Knížák vrací Právu barvu

  6:47

Deník Právo zveřejnil text Milana Knížáka „Studentský časopis jako žumpa“, který evokuje ty nejhorší normalizační doby.

foto: Česká pozice

Rudé právo bylo kdysi vyhlášenou normalizační žumpou. Plné vulgarit, nestoudností, lží a urážek vůči „nepřizpůsobivým“, kteří si dovolili myslet jinak, a ještě ke všemu to říkat nahlas, a dokonce ty postoje garantovat osobně. Žádné právo na odpověď, na jiný názor, a na omluvu už ani náhodou.

Pak ten Rudým právem podporovaný režim zkolaboval, a z normalizačních soudruhů se stali podnikatelé. Rudé právo vybledlo a stalo se z něj pouhé Právo. Nutno však přiznat, že právem proslulo některými svými komentátory, které byla radost číst, i když s nimi nebylo nutno vždy souhlasit.

Snad pod dojmem blížícího se konce světa však někomu potemněl mozek a Právo zveřejnilo text „Studentský časopis jako žumpa“, který evokuje ty nejhorší normalizační doby. Milan Knížák si v něm vyřizuje účty s Babylonem, „studentským listem pro seniory“, kteréžto charakteristice Knížák údajně nerozumí. Ostatně s podobou Babylonu má prý již delší dobu problémy. Například je plný vulgarit. To vadí Knížákovi, jemuž věk zřejmě dává milosrdně zapomenout na jeho vlastní texty.

Moralizující estét

Pěkně normalizačně se Knížák rozepsal! Na první straně posledního Babylonu se prý „objevily pojmy jako nezesrali, vychcanější, sviňárna, žrát, spát a mrdat a o prezidentu republiky se tu hovoří jako o nedovzdělaném tenisovém hovadu“. Prokurátor, který kdysi žaloval Plastic People za osm vulgárních slov, takové věty čte jistě s neobyčejným porozuměním.

Nadto prý poslední číslo Babylonu falšuje dějiny, což v případě studentského časopisu starostlivého Knížáka obzvlášť znepokojuje. Zde je nutno ho nechat se vyzvracet v přímém přenosu:

„Ke zmíněnému číslu Babylonu bych ještě rád dodal, že jeho pilotním textem je interview s Danou Němcovou, kde se z této ženy dělá disidentská hrdinka a všeobjímající bytost, ale já si dobře a z vlastní zkušenosti pamatuji, jak Němcovic rodina zkolabovala, Jiří Němec žil v jedné místnosti s Věrou Jirousovou a Daně Němcové nutili Ivana Jirouse (dnes známého jako Magora). V bytě v Ječné ulici byl neuvěřitelný nepořádek, který dobře ilustroval panující morální zmatek. To nezpůsobil komunistický tlak, ale problémy v rodině. O tom není v interview ani slovo. Opět falšujeme dějiny. To je v tzv. studentském časopise zvlášť nebezpečné.“

Větší blbec, než jsme si mysleli

Tolik pavlačově estetizující kulturtrégr Knížák. Tři ze čtyř jmenovaných osob se již nemohou bránit. Pomlouvat zesnulé, to už opravdu vyžaduje mít pořádně vepřové svědomí a způsoby. A domnívat se, že z Dany Němcové je třeba disidentskou hrdinku teprve udělat, to je opravdu mimo mísu. Po pravdě řečeno, její bydliště (Ječná 7) bylo ústřední adresou undergroundu. Netroufnu si odhadnout, kolik lidí zde našlo zastání, pomoc, azyl, spřízněné duše, povzbuzení a poučení. Kdo v těch kruzích a dobách byl a žil, ví totiž dobře, kdo byli ti „chovní“, a kteří byli ti „tažní“.

Pokud ovšem nebyl tak pomatený, že mu nepořádek splynul s morálním zmatkem. Tuto zničující charakteristiku si však sám na sebe ušil nébich Knížák. Těžko by šlo jeho morální zmatek ilustrovat výstižněji.

Možná však Knížák ten svůj morální zmatek tuší, snaží se s tím něco dělat a za tím účelem má byteček jako klícku. Kuchyň uklizenou na důkaz nezkažené rodinné morálky. Vyglancovaný obývák coby výkladní skříň občanské morálky. Neposkvrněný ateliér jako osvědčení umělecké integrity! Snad i hajzlík třikrát denně pígluje, aby se jednou jako svého druhu morální gigant dostal na Slavín?

Autor: