Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Kauza Vrbětice: Protizemanovská Anticharta – Jak nechat právo stranou

Prezident Miloš Zeman vystoupil 25. dubna 2021 v televizi Prima s projevem ke kauze Vrbětice. foto: ČTK

Petice vyzývá Senát, aby podal ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana ve věci podezření z velezrady, protože „zpochybnil výsledky šetření okolností útoku na muniční sklad ve Vrběticích“.
  18:07

Koncem roku 1976 vznikla petice Charta 77. Vyzývala vládu, aby dodržovala československé zákony, a dávala podnět k celospolečenskému dialogu. Proti ní režim zorganizoval protiakci, kdy lidé měli bez její znalosti petici odsoudit, což v reálných důsledcích znamenalo odmítnutí jak výzvy dodržovat naše zákony, tak celospolečenského dialogu. V těchto dnech se šíří výzva k podpisu petice vyzývající Senát, aby podal ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana ve věci podezření z velezrady.

Důvodem má být, že dle petentů prezident ve svém projevu k veřejnosti 25. dubna „zpochybnil výsledky šetření okolností útoku na muniční sklad ve Vrběticích, dle informací vlády ČR, BIS, ÚSZI organizovaného vojenskými složkami Ruské federace... Ve svém projevu relativizoval důkazy a důvěryhodnost závěrů našich tajných služeb a vlády ohledně zjištění týkajících se zapojení ruských agentů do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích.“

Premiér Andrej Babiš však na mimořádné tiskové konferenci v sobotu 17. dubna 2021 sdělil: „Na základě jednoznačných důkazů získaných vyšetřováním našich bezpečnostních složek musím konstatovat, že existuje důvodné podezření o zapojení důstojníků ruské tajné služby GRU, jednotky 29155, do výbuchu muničních skladů areálu Vrbětice v roce 2014.“ Mluvil tedy o tom, že „výsledkem šetření“ je pouze „důvodné podezření“.

Rezignace na dodržování zákonů

Přitom policie (ředitel Národní centrály proti organizovanému zločinu Jiří Mazánek) upřesnil, že „výsledkem šetření“ jsou nepřímé důkazy, nedostatečné k zahájení trestní stíhání. Policie totiž postupuje podle trestního řádu. Tedy stejně jako „velezrádce“ prezident Zeman zkoumá předložené důkazy ze všech stran, ve prospěch i v neprospěch podezřelého, zpochybňuje je, ověřuje jejich věrohodnost, relativizuje je, zkoumá, zda jde o trestný čin.

Kdyby byli takto zmatení petenti bez právního vzdělání, byl by to jen výraz obecného právního bezvědomí. Horší je, že se mezi nimi nacházejí osoby s právnickým vzděláním, dlouhodobě působící v branži. To je z jejich strany katastrofální rezignace na dodržování zákonů.

Všechny policejní činnosti podrobuje podobně „velezrádné“ oponentuře dohlížející státní zastupitelství, a tajnosnubnost či důvěryhodnost zpravodajských služeb v trestním řízení nehraje a nesmějí hrát žádnou roli. Kdyby byli takto zmatení petenti bez právního vzdělání, byl by to jen výraz obecného právního bezvědomí. Horší je, že se mezi nimi nacházejí osoby s právnickým vzděláním, dlouhodobě působící v branži. To je z jejich strany katastrofální rezignace na dodržování zákonů.

K tomu je vhodné z obecného hlediska dodat, že pochybnosti nejsou příznakem „velezrady“, ale základem filozofie, kdežto nepochybování je základem dogmatismu a inkvizice. Zajímavé bylo, že tisková konference vlády byla svolaná a zpráva přednesená natolik překotně, v natolik nezvyklém čase, že policie musela po ní vydat prohlášení, že obyvatelstvu žádné nebezpečí nehrozí, protože jde o více než šest let starou událost. Ta byla vyšetřena, ale před téměř třemi lety prý byl získán nový podnět k prošetření.

Ve dnech předcházejících mimořádné tiskové konferenci se však nestalo nic, co by bylo důvodem jejího překotného svolání v sobotní večer. Je naprostou záhadou, proč se premiér ztrapnil vystoupením s takovým hybridním nedodělkem, s informací trestněprávně nevyužitelnou, která pouze šokovala veřejnost. Nebo bylo právě to smyslem této maškarády?

Politické ovlivňování

Do předlistopadových poměrů vedou petenti spolu s Andrejem Babišem společnost tím, že rezolutně odmítají existenci více vyšetřovacích hypotéz, což je zásadní modus operandi policejní práce, a urputně tvrdí, že existuje jen jedna, a to ta, co se týká „ruské stopy“. Ze strany premiéra jde o hrubou neomalenost, kterou lze vykládat jako politický nátlak na policii, jako usměrnění její činnosti. Redukci počtu vyšetřovacích hypotéz lze vyložit jako pokus přimět policii držet se směru vyšetřování určeného politicky, nikoliv věcně.

Politické ovlivňování policejní práce se projevuje dokonce nezastřeně. Namísto aby policisté dostali důvěru jako od prezidenta Zemana, který sdělil, že vyčká, jak dopadne šetření, politici naznačují, jakým směrem má být šetření vedeno – a jakým ne.

Vzpomínám si, jak jsme 10. prosince 1989 stáli na náměstí při demonstraci s příslušníky kriminální služby, kteří se ke společenským změnám stavěli velmi přejně. Na slova jednoho u nich nezapomenu: „Slibujeme si od toho zrušení ‚čárkového systému‘ a konec politického ovlivňování naší práce.“ Čárkový systém zabalený do pseudoodborného hávu policejních statistik však žije dál a umožňuje všem, kteří nerozumějí policejní práci, tvářit se, že jí rozumějí.

Bohužel ani odměny policistů mnohdy nejsou odvozené od odborně vyhodnocených jejich výkonů, ale dle toho, jak umějí kouzlit se statistikami na svém útvaru. A politické ovlivňování policejní práce se projevuje dokonce nezastřeně. Namísto aby policisté dostali důvěru jako od prezidenta Zemana, který sdělil, že vyčká, jak dopadne šetření, politici naznačují, jakým směrem má být šetření vedeno – a jakým ne.

A proč „anticharta“? Protože právo, jak se vyjádřil jeden z božího dopuštění ústavní činitel, je v tomto případě možné nechat stranou. Stačí prý používat rozum, což je sice protimluv, ale v jeho případě nikoliv. Sbohem, naděje listopadu 1989.

Autor: