Lidovky.cz

Kapitola 54. Intelektuální terorismus

  9:15

Největší současná hrozba pro západní civilizaci? Globální spojenectví vzteklých a nenávistných.

Spoluúčast západních médií na šíření protiizraelské a protižidovské propagandy neštítící se vymýšlet rafinované lži považuje Pierre-André Taguieff za jeden z nejostudnějších aspektů „zlevicovělé“ kultury. Důkazem jejich morálního kolapsu byl takzvaný „dženínský masakr“ v dubnu 2002. foto: © REUTERSČeská pozice

Fakta, dokumenty, záznamy, citáty, příklady mediálních zfalšování skutečných událostí. Na těch staví tisícistránkové práce Pierra-André Taguieffa La nouvelle judéophobie (Nová judeofobie), La nouvelle propagande antijuive (Nová antižidovská propaganda), Precheurs de haine (Kazatelé nenávisti) a La judéophobie des modernes (Judeofobie modernistů).

Za jeden z nejzáludnějších a nejvýraznějších projevů současné judeofobie Taguieff považuje televizní „dokument“ o údajné smrti palestinského chlapce izraelskou kulkou, proslulý jako „případ al-Dura“. Odvysílaly jej televize celého světa a vyvolal antižidovskou hysterii, než se v soudním sporu s jeho autory prokázalo, že žádná kulka z izraelské strany chlapce nemohla zasáhnout a že smrt byla hraná na kamery. Tuto opravu už televize celého světa neodvysílaly.

Rafinované lži

Křiklavým důkazem morálního kolapsu západních médií byl Taguieffovi takzvaný „dženínský masakr“ v dubnu 2002, v němž podle prvních zpráv izraelští vojáci údajně zabili pět set palestinských civilistů. Zabitých se nakonec ukázalo 52, z nichž kromě sedmi všichni byli ozbrojení – a nikoli v masakru, nýbrž v tuhé přestřelce ve výrobnách a skladištích zbraní, ve které padlo i 23 izraelských vojáků. Masakr však zůstal v podvědomí světa masakrem.

Spoluúčast západních médií na šíření protiizraelské a protižidovské propagandy neštítící se vymýšlet rafinované lži považuje Taguieff za jeden z nejostudnějších aspektů dnešní „zlevicovělé“ kultury. Ta je ochotná se proti západní civilizaci spojit s tím nejultrapravicovějším totalitarismem, jaký dnes ve světě existuje. Izrael a Židé jsou okázale jejím hlavním terčem, ale jejím cílem je – jako vždy pro radikální levici byla – destrukce západní civilizace.

Národní identita není podle dekonstruktivistických „intelektualů“ nic jiného než pouhý „mentální konstrukt“

Taguieff zaznamenává, že nová evropská, a zejména francouzská judeofobie je v těsném tandemu s antiamerikanismem a multikulturalismem. Multikulturalisté vnesli zmatek do antirasistických hnutí tím, že za rasismus označili i veškeré odmítání multikulturalismu. Tím vytvořili „pseudoantirasismus“ a „kult kulturní diverzity“, který způsobil „konfliktní fragmentaci veřejného prostoru“ a „destrukci občanského života ohrožující demokracii“.

Představa správné Evropy

Národní identita není podle dekonstruktivistických „intelektualů“ nic jiného než pouhý „mentální konstrukt“ zkomponovaný ze samých negativ – nacionalismu, xenofobie, reakcionářství, rasismu a kolonialismu. Vytvoření „univerzální civilizace“ je nosnou ideologií těchto – Taguieff pro ně hýří pestrými pojmenováními – „správně myslících“ (bien-pensants) „neopokrokářů, internacionalistů a altermondialistů“. (Altermondialisté jsou všichni ti utopičtí snílci o potřebě „jiného světa“.) Jejich představa správné Evropy je „plurielle e metissé“ – kulturně pluralitní a rasově promíchaná.

Na první pohled paradoxní a těžko pochopitelnou absurditou je spojenectví pokrokářů s islámem, jejž rádi označují za pokrokový, neboť chudý. Ten však naopak všechen pokrok považuje za dekadenci a trvá na návratu světa do raného středověku. Pochopíme ji však vědomím, že islamisty i pokrokáře pohání společná zášť, nenávist, vztek a žízeň po pomstě zděděné z komunismu.

Nejnovější utopií pokrokářů je „imigracionismus“ žádající přijetí imigrace bez diskuse a bez omezení jako nevyhnutelný a nezastavitelný historický vývoj

Pokrokářství je podle Taguieffa prostředkem k označení veškerých jinak myslících za „reakční“, a tím za zavrženíhodné. Je to „intelektuální terorismus“ nahrazující demokratický proces věcné argumentace a přesvědčování. Samotný pojem „pokrok“ pokrokářům slouží k obhajování teroru a totalitních systémů, které vnímají jako osvobozující od jha společně nenáviděného kapitalismu.

Hrozba západní civilizaci

Po pádu evropských totalitních států přesunují pokrokáři totalitární dědictví do demokratických společností, v nichž nastolují „vládu podezíravého a inkvizitorského konformismu doprovázeného nadšeným udavačstvím, s mocnou mašinérií odsuzování, očerňování a vylučování“, která ty „chybně myslící“ odsuzuje ke „společenské smrti“. Bývalý antifašismus se proměnil v neoantifašismus, který se chová fašisticky. Zavedl totalitarismus – zatím „mírný a zastřený“ –, v němž intelektuálové hrají roli „politických komisařů, propagandistů a agitátorů“.

Nejnovější utopií pokrokářů je „imigracionismus“ žádající přijetí imigrace bez diskuse a bez omezení jako nevyhnutelný a nezastavitelný historický vývoj. Jediným správným postojem k němu je radovat se z něj a nechat bez regulace probíhat. V nové kosmopolitní utopii pokrokářství nebudou existovat národy, a tudíž ani cizinci a imigranti. Promíchané lidstvo bude trvale, přirozeně, globálně a šťastně mobilní.

„Konec ideologií, konec konfliktů mezi národy, konec historie.“ Pokrok všech pokroků. V tomto globálním spojenectví vzteklých a nenávistných, které rozjetou setrvačností prosakuje do západních institucí, vidí Taguieff největší současnou hrozbu západní civilizaci.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.