Lidovky.cz

Kapitola 50. Nová totalita v masce antitotalitarismu

  13:09

Z pokrokářství a multikulturalismu, dvou léků na nacionalistický šovinismus, se staly masové ideologie směřující k totalitarismu.

Francouzský myslitel Alain Finkielkraut se narodil v roce 1949 ve Francii polským židovským rodičům. Na snímku s Íránským byznysmanem Amirem Jahanchahim během protestů na podporu íránské opozice v Paříži v červnu 2009. foto: © ReutersČeská pozice

„Rádo by se věřilo, že pádem berlínské zdi se zhroutily iluze progresivismu (pokrokářství), ale opak je pravdou: zároveň s pádem totalitarismu zmizel i antitotalitarismus.“ Tak v roce 2004 vysvětluje opětné probouzení totalitních sklonů a prvků s nástupem nového století další současný francouzský židovský pravicový „nový filozof“. Ten svůj přerod z raného levičáctví dotáhl nejdál ke konzervativnímu „atlanticismu“, čili jednoznačné podpoře západní civilizace, od USA po Izrael.

Ze stoupence „zdravého prolínání kultur“, jímž byl ještě deset let předtím, se v roce 2005 stal pro levici „rasistou“, když si jako první nechal uklouznout jazyk označením „mládeže“ plundrující francouzská města za „černochy, Araby a muslimy“. Útoky levice byly tak ostré, že na jeho obranu se cítil povinen vystoupit tehdejší ministr vnitra Nicolas Sarkozy: „Pan Finkielkraut je intelektuál, který přináší čest a pýchu francouzské moudrosti. Jestliže je tolik kritizován, bude to možná tím, že říká věci, které jsou pravdivé.“

Národní dědictví

Narozen ve Francii z polských židovských rodičů, Alain Finkielkraut „nebyl nikdy ničím jiným než Francouzem“. Francie pro něho znamená „bezprostřední přístup k pestré a krásné literatuře“, která Francii determinuje. Proto se také svýma „tragickýma očima“ silně obává o „osud našeho národního idiomu, který den ze dne víc a víc chudne“.

Národní identita je pevně spojena s národním dědictvím. Být Francouz znamená „lnout k dědictví, být odkazovatelem konkrétních dějin“. Neodlehčovat si od onoho „břemene“, které jsme nastřádali a jehož máme dnes tendenci se z pohodlnosti zbavovat. Zachovávat výuku národní historie, i když se nám stala „občanským katechismem“, a nenahrazovat ji oslavnými umělými dějinami sloužícími „grandiózní apoteóze Evropy a globalizace“.

Z konzervativního pohledu je historie vývojem od barbarství k civilizaci

Tytéž obavy má o osud celého Západu, na nějž doléhá „mocný a dokonce terorizující ideologický konformismus“. A viní za to onen progresivismus, který definuje jako „ideu, podle níž všechno je politické a k lepšímu světu můžeme dospět radikálním převrácením institucí, revolucí nebo eliminací zla a zlých“.

Pokrokářská vášeň nastolovat, často v kontrastu s přirozeným dějinným vývojem a třebas i násilím, bratrství všeho lidstva a univerzální humanismus spáchala ve 20. století ty nejhorší zločiny, připomíná Finkielkraut v knize L’humanité perdue (Zbloudilé lidství). A páchala je často ve víře, že je lékem na nacionalistický šovinismus.

Od barbarství k civilizaci

Multikulturalismus – další lék na nacionalistický šovinismus – je vývoj vzájemného ovlivňování a inspirace, který se děje přirozeně, když vedle sebe žije několik kultur. Nalézáme jej všude po celé dějiny. Na sklonku 20. století se však stal další masovou ideologií směřující k totalitarismu, varuje Finkielkraut už v roce 1987 ve svém pravděpodobně stěžejním díle La Défaite de la pensée (Porážka mysli).

Z konzervativního pohledu je historie vývojem od barbarství k civilizaci. Multikulturalismus nás vyzývá k uznání stejné morální hodnoty kulturám udržujícím barbarství jako kulturám civilizujícím, přičemž pojmu civilizace dává přezdívku imperialismus. Třebaže počátečním záměrem bylo zničit předsudky, postup zvolený multikulturalismem již nebyl „otvírat druhé rozumu, nýbrž otvírat sebe rozumu druhých“.

Porážka mysli podle Alaina Finkielkrauta znamená „konec analytického a prospektivního myšlení, smrt intelektu, filozofie, literatury a pokusů o pozvednutí lidského vědomí“K tomu Západ musel odhodit svou „domýšlivost, že je vlastníkem vyššího myšlení nebo hodnot“ a nahradit je vírou, že všechny kultury si jsou hodnotově rovnocenné. Včetně každé jednotlivé kultury každého jednotlivce, byť sebenevzdělanějšího. I ty jsou součástí multikulturní a postmodernistické ideologie.

Porážka mysli

Porážka mysli znamená „konec analytického a prospektivního myšlení, smrt intelektu, filozofie, literatury a pokusů o pozvednutí lidského vědomí“. Multikulturalismus přináší „ne víc kultury, nýbrž víc degradovaných imitací kultury“.

S degradací kultury a destrukcí standardů přichází „rozklad víry v rozum a společné lidství, krize odvahy, bezcitná lhostejnost k velkým kauzám, rovnající se abdikaci před silou, fanatismus mísící se s apatií vůči výzvě k závazkům potřebným k uchování svobody“. Komunismus jako poslední totalitarismus 20. století byl diskreditován, psal Finkielkraut už před jeho pádem. S komunismem odumírá idea světa společného všem lidem, která by měla zůstávat na živu.

Zato z něho přežívá totalitní nastavení mysli, které hrozí nastolením nové totality, třeba i v masce antitotalitarismu. Podobně jako se v masce antirasismu znovu zvedá antisemitismus, který, jak Finkielkraut dokumentuje v jiných esejích, bývá barometrem vznikajícího totalitarismu.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.