Lidovky.cz

Kapitola 44. Vrátí se duch britského impéria?

  11:34

Jak prosté: odpovědnost, poctivost, sebeovládání, pravdivost, absence ješitnosti, obětavost, upřímná touha zlepšovat život svému okolí.

Britský černoch Kwasi Kwarteng získal v roce 2010 konzervativní poslanecké křeslo většinou deseti tisíc hlasů s duchem „individualismu, odvahy, neochvějné ambice a ani špetky pocitu ublíženosti“. foto: REUTERSČeská pozice

Británie se potřebuje navrátit k duchu impéria, říká další britský černoch odhodlaný zachraňovat civilizaci bílého muže. Tím duchem jsou „individualismus, odvaha, neochvějné ambice a ani špetka pocitu ublíženosti“. S tímto duchem také získal v roce 2010 konzervativní poslanecké křeslo většinou deseti tisíc hlasů.

Pětatřicetiletý poslanecký nováček Kwasi Kwarteng měl už za sebou doktoráty z Cambridgeské a Harvardovy univerzity a několik let práce ve finančnictví a žurnalistice. Jeho studijním oborem byly klasické jazyky a historie. Jeho specializací je ekonomická historie. A jeho praktická politická činnost v prvním roce poslanectví sahá od reorganizace zastaralé britské železniční sítě po plánování budoucnosti konzervativní strany.

Možná první britský černý premiér

Kwartengovi rodiče byli studenti práv z Ghany, kteří ho za tvrdě vydělané peníze protáhli těmi nejkvalitnějšími školami včetně slavného soukromého gymnázia v Etonu, jehož absolventi odedávna tvoří politickou elitu. Na tu se už jako středoškolák napojil a plave v ní jako rybka ve vodě. Na co sáhne, to mu jde. S kým promluví, tomu je sympatický. Političtí analytici ho odhadují na brzkého prvního britského černého premiéra.

Obdiv ke kvalitám a hodnotám staré Británie čiší z Kwartenga v každém slově, které vysloví nebo napíše

Už ve volební kampani nakopnul sklony konzervativní strany k politické korektnosti: „Nápad strany vnucovat zdráhavým místním organizacím černé jednoruké lesbičky je absurdní. Dopadnou přesně opačně, než by strana chtěla. I mě jako mladého černocha, když jsem se nabízel za kandidáta, ze začátku brali jako nastrčenou atrapu ze stranické centrály. Dalo mi to práci jim dokázat, že nejsem.“

Obdiv ke kvalitám a hodnotám staré Británie čiší z Kwartenga v každém slově, které vysloví nebo napíše. Ekonomický, kulturní a společenský úpadek v něm budí stesk po imperiální Británii, která ještě v polovině minulého století vládla čtvrtině světa, v největší říši všech dob. Skoro jako by srpnové rabovačky předvídal, sepsal svůj historický pohled na britské impérium do knihy načasované tak, že vychází knižně pár týdnů po nich. A bezděky pomáhá vysvětlit, jak do téhle šlamastiky Británie dospěla.

Šíření kulturních hodnot

Pod titulem Ghosts of Empire: Britain’s Legacies in the Modern World (Duchové impéria. Britské dědictví v moderním světě) zobrazuje starou Británii jako „generátor kolosálního bohatství, surovin a obrovských trhů pro britský průmysl střežený mocným královským námořnictvem a šířící britské kulturní hodnoty – křesťanství, angličtinu a právní stát“. Vzpomíná, jakým kvalitním anglickým vzděláním prošli jeho rodiče v britské Africe pod vedením učitelů vzdělaných na Cambridgi. I přes občasné – a dnes nadměrně zdůrazňované – krutosti a amatérství koloniální správy vidí Kwarteng britské kolonialisty jako „lidi osvícené, slušné a zdrženlivé, odhodlané šířit požehnání civilizace“. A jejich jedním z projevů byla v 19. století kampaň za zrušení otroctví.

Ve svých nejlepších aspektech bylo britské impérium projevem „úsilí, statečnosti, vůdcovství a odpovědnosti“ a víry, že každý může uspět „pílí, iniciativou a podnikavostí“

Ve svých nejlepších aspektech bylo impérium projevem „úsilí, statečnosti, vůdcovství a odpovědnosti“ a víry, že každý může uspět „pílí, iniciativou a podnikavostí“. Že bohatství může dosáhnout ten, kdo „vydrží nesnáze a rozšiřuje si obzor“. Morální dimenzi dával impériu fakt, že téměř třetina jeho správců byli synové duchovních.

Nejúspěšnějším z nich byl vikářův pátý syn Cecil Rhodes, který ve výzvách drsné Afriky překonal své nemoci a tělesné neduhy a impériu získal území pojmenované po něm Rhodesie – dnešní Zambie a Zimbabwe. A proslavil se podle dnešních kritérií nepochybně rasistickým výrokem: „Narodit se Angličanem znamená vyhrát první cenu v loterii života.“

Obdiv k plytkým celebritám

Sebepřekonávání, hrdinství a vášeň po dobrodružství se staly slovy lorda Cromera „našimi národními zvyky a naší historií, která dává individualismu tu nejširší možnou působnost v práci na národní expanzi“. A hlavně, připomíná Kwarteng, pomáhaly upevňovat charakter a vůdcovské schopnosti v neustálém úsilí, soutěžení a vytváření přirozených hierarchií na základě výsledků, úspěchů a zásluh. Poháněné adrenalinem drsného fyzického vzrušení a překonávání překážek a nebezpečí. A inspirované vlastnostmi, jako je odpovědnost, poctivost, sebeovládání, pravdivost, absence ješitnosti, obětavost a upřímná touha zlepšovat život svému okolí.

Ono známé Kiplingovo „břímě bílého muže“, též zvané západní civilizace. To dnes bílý muž odhodil a naložil si místo něj kolektivistický sociální model závislosti na státu, vymáhání práv bez odpovědností, bezpečného tloustnutí a obdivu ne k namáhavému hrdinství, nýbrž k snadno získané slávě plytkých celebrit.

Dopadl tak, že potřebuje černého muže, aby ho zpět učil to, čemu se kdysi naučil od něho. Kéž by jen takových černých mužů měl víc.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.