Faraón Tutanchamon byl buď Angličan, nebo 70 procent Angličanů je Egypťany. A také 70 procent Španělů, 60 procent Francouzů a v průměru 50 procent všech západních Evropanů. Zjistili to švýcarští genetici podle společné DNA z „haploskupiny R1b1a2“.
Tutanchamonovu DNA sdílí jen procento Egypťanů, a proto to spíš vypadá, že on a jeho předci Akhenaten a Amenhotep III. se stejnou DNA přišli do Egypta odjinud. Švýcarští genetici se domnívají, že z Kavkazu, kde jejich předci museli plodit mnoho dětí. Odtud možná pochází bílá rasa, v USA oficiálně zvaná „caucasian“ (kavkazská).
Kavkaz a Afrika
Američané toto pojmenování převzali od německého antropologa Johanna Friedricha Blumenbacha (1752–1840), který je v roce 1800 vysvětlil: „Vzal jsem je od pohoří Kavkazu, protože v jeho okolí, a hlavně na jeho jižním svahu, se rodí nejkrásnější rasa lidí. Tím myslím Gruzínce. Všechny fyziologické poznatky vedou k tomu, že v tomto regionu, pokud vůbec někde, bychom měli nejpravděpodobněji umístit rodiště lidstva.“
Dnes víme (nebo se opět jen domníváme?), že se lidstvo se zrodilo v Africe a putovalo na sever, kde z nedostatku "slunečního" vitamínu D zbledlo. Kdo zná Tutanchamonovy sochy a fresky, nemohl si nevšimnout jeho rtů, neevropských až africky odulých. Pleť měl tmavou, nejspíš tedy asi byl po mamince a babičce Núbijec. Egypt byl multikulturní společností.
Navíc také víme (nebo ještě nevíme?), že člověk „kavkazský“ nejkrásnější rasou zdaleka není. Jen se sám sobě nejvíc líbí, občas však také nelíbí. Před nějakými 30 lety jsem se od své německé kolegyně z BBC po jejím návratu z dovolené na Bali dozvěděl: „Až když se člověk odtamtud vrátí, uvědomí si, jak jsme my běloši škaredí.“ Kolegyně patřila mezi hezčí Němky a hýřila dokonale adoptovaným anglickým humorem. Z Bali se však vrátila s podlomeným ženským sebevědomím, které dalo hodně práce narovnat.
Geny a memy
Z toho o bílém muži i bílé žené vyplývá několik pozoruhodných poznatků. V hloubi duše neví, kým je. Z toho má depresi, kterou si léčí hyperaktivitou. Tím se v jedněch dobách svých dějin stával mimořádně tvořivým a v druhých zase mimořádně ničivým. V jiných se v něm spojovalo obojí.
Bílý muž ani bílá žena v hloubi duše neví, kým jsou. Z toho mají depresi, kterou si léčí hyperaktivitou.
Má lepší paměť na to, co zničil, než na to, co vytvořil. Proto má v dobách, kdy se mu daří, z toho pocit viny a kazí si dobrou náladu a sebevědomí vzpomínkami na to a depresemi z toho, co se mu nedaří. Kolik toho má zakódovaného v genech a kolik mu toho jen memeticky víří v mozku, lze obtížně odhadnout.
Někteří moderní genetici tvrdí, že člověk je utvářen až z 80 procent geny a jen z 20 procent memy čili nastavením mysli. Jiní genetici – eugenistického či chcete-li rasistického ražení – by byli nejraději, kdyby bylo vše stoprocentně genetické. To samozřejmě být nemůže, protože by všichni bílí muži zůstali amébami, věříme-li v Darwina, nebo negramotnými zemědělci a pastevci, věříme-li v Bibli. Kdyby to však bylo i z oněch 80 procent genetické, vyvíjeli bychom se mnohem pomaleji. Těch 20 procent memetiky by nestačilo utáhnout vývoj z intelektu téměř opičího k téměř božímu za nějakých 20 tisíc let.
Prospěch světu
Memy a s nimi i lidská tvořivost pocházejí pravděpodobně (není to vědecky dokázáno, jen logicky odvozeno) odjinud než z opice a zpětně z oné améby. O jejich pravém zdroji či zdrojích se celé dějiny vedou spory a války. Každé nové lidské tvoření pocházející z memů zřejmě v další generaci – ani to však není vědecky potvrzeno – přechází i do genů.
Proto se po nějaké době rodí lidé geneticky inteligentnější a schopnější tvořivějšího myšlení. Schopní nikoli opakovat, co se naučily generace předchozí, nýbrž vymýšlet, na co by nepřišly. Tím se procenta genetiky a memetiky v lidském vývoji stávají nezjistitelnými. V zájmu intelektuálního míru se tedy dohodněme 50 na 50. No dobře, tak 51 vám a 49 mně.
Přesouváním memů – vzpomínek, návyků, myšlení a způsobů konfrontace se světem – do genů vzniká kultura a civilizace. Z jejich historických záznamů lze – s připomenutím evangelijního úsloví, že strom se pozná podle plodů – sestavit žebříček civilizací podle toho, co ta či ona vytvořila. S odlišností ras to sice souvisí, ale zcela náhodou. Víc to asi souvisí s podnebím, s nímž se člověk musí potýkat, a tím si tříbit tvořivost.
K povzbuzení nálady a vylovení z hluboké deprese proto bílému člověku připomeňme, co všechno touto čirou náhodou vytvořil a jak to prospělo světu. Je toho 86 procent všech vynálezů světového významu od roku 800 před naším letopočtem. Uvádí to americký politolog Charles Murray v knize Human Acomplishment (Úspěchy lidstva), jež vyšla v roce 1950. Než se stal „kontroverzním“ jako spoluautor knihy The Bell Curve (Zvonová křivka).
A zase si máme chvíli v čem říkat.
