Lidovky.cz

Kapitola 36. Přibude na německou vlajku půlměsíc s hvězdou?

Evropa

  13:54

Kdo si bude za sto let ještě recitovat Goethovu báseň Poutníkova noční píseň? Určitě to nebude koránský učenec ze sousední mešity.

foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

„Chtěl bych, aby moji potomci za 50 i 100 let žili v Německu, kde je němčina každodenním jazykem a kde se lidé cítí Němci. V zemi, která si zachovala a rozvinula svou kulturní a intelektuální kapacitu a je pevně zakořeněná v Evropě národních států,“ píše v knize Německo se samo ničí znatelně teskným tónem Thilo Sarrazin.

Stejné zachování národní identity přeje všem evropským národům.

Evropa národních států

Evropa národních států je pojem, který u německého sociálního demokrata Sarrazina nemůžeme přehlédnout. Pochází od francouzského nacionalisty Charlese de Gaulla a znamená všechno možné jen ne onen nadnárodní stát, v nějž se Evropská unie snaží přetvořit a jemuž německá sociální demokracie bezmezně fandí a slouží.

Dává tím Sarrazin nenápadně najevo, že ztratil víru v evropskou integraci? Že přestal být ryzím sociálním demokratem a přiklání se k „populistickým, nacionalistickým a xenofobním“ politickým hnutím? A že nadnárodní ideologii EU viní z politických trendů, podle nichž v Německu „klesající porodnost Němců a rostoucí imigrace Turků, Arabů a Afričanů budou mít za následek, že se Němci stanou menšinou, jestliže se něco zásadního neprovede“? Tím zásadním míní, že „každý stát má právo rozhodovat, kdo se do něj smí, či nesmí přestěhovat“ a že „západní a evropské hodnoty a kulturní kvality jednotlivých národů stojí za záchranu“.

A poté varuje: „Německo neumře znenadání. Němci vymizí tiše demografickým vyčerpáním svého intelektuálního potenciálu. Kdo si bude za sto let ještě recitovat Goethovu báseň Poutníkova noční píseň? Určitě to nebude koránský učenec ze sousední mešity.“

Tragická předpověď

Takto pak vypadá Sarrazinova tragická předpověď vývoje Německa vycházející ze současných trendů, ale už kopírující vývoj v zemích, jako je Velká Británie nebo Nizozemsko. Idea většiny Němců, že se všichni imigranti musejí naučit německy, bude prohlášena za „latentní fašismus a manifestaci německé nadřazenosti, která už jednou téměř zničila svět“. Požadavek němčiny bude zrušen a jazyky imigrantů získají rovnoprávnost. Tato změna se už prakticky odehrála ve Velké Británii, kde veřejné úřady musejí vydávat informace v několika jazycích.

Nepřijmout někoho do zaměstnání na základě neznalosti němčiny se stane trestným činem diskriminace

Podle amerického vzoru bude zavedena „afirmativní akce“ pro přednostní přijímání imigrantských – stejně jako v USA černošských – studentů na univerzity a do zaměstnání. Nepřijmout někoho do zaměstnání na základě neznalosti němčiny se stane trestným činem diskriminace. Firmy budou krachovat a vzdělaní a podnikaví Němci emigrovat tempem sto tisíc ročně, jako se děje v Nizozemsku.

Některá města tím získají imigrantskou většinu a budou je spravovat etničtí starostové a radní, jako je už běžné v některých městech a čtvrtích Británie. Ti přirozeně přesměrují granty městských fondů z místních německých kulturních institucí – knihoven, galerií, zámků, kostelů a historických památek – na islámské. Slavné katedrály se po vzoru istanbulského chrámu Hagia Sofie přemění v mešity. Na německou vlajku přibude půlměsíc s hvězdou.

Ztráta důvěry

Tato vize se vztahuje na celou Evropu, jestliže se od této chvíle (psáno v roce 2010) Evropané neprobudí z náměsíčného pochodu do zániku své existence touto alternativní vizí. Občané evropských zemí ztrácejí důvěru v zavedený politický establishment, který tuto situaci způsobil, a přecházejí k populistickým pravicovým stranám ochotným se problémy imigrace zabývat. Nabývají vědomí, že následkem nekontrolované imigrace klesá jejich životní úroveň a Schengenská dohoda znemožňuje kontrolu imigrace a posiluje riziko teroristických útoků.

Evropské země prostřednictvím nových politiků obnovují přísné kontroly hranic a ruší štědré sociální podpory imigrantům. Přísně kontrolují povinnou školní docházku a výuku domácího jazyka. Vracejí státní a obecní finanční podporu na provoz standardních domácích kulturních institucí. Přesměrují rodinnou finanční podporu, aby se inteligentním a vzdělaným ženám vyplácelo mít víc dětí a neinteligentním a nevzdělaným včetně imigrantů méně. Zavádějí jednotné školní uniformy a zakazují islámské oblečení.

Tím se imigrace důsledně integruje do evropské kultury, v případě Sarrazinovy vize do kultury německé. „Podobně jako se v první polovině 20. století integrovala třebas polská imigrace. Až z ní zůstala jen cize znějící jména některých prominentních fotbalistů. A stejné by to mělo být s dnešní imigrací.“

Vize věru troufalá, specifická a selskému rozumu, průměrnému IQ Evropana snadno srozumitelná. Zatím však v rámci evropských struktur neproveditelná. Mezitím však její tragičtější alternativa prosakuje Evropou, jejími děravými hranicemi a vstřícným multikulturním vládním systémem, do morku kostí všech Evropanů.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.