Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kapitola 29. Totalita jako sexuální represe

  8:48

Teorie zdravého sexuálního života vyvolala požitkářství, relativismus a nezodpovědnost. Jejich vedlejším produktem je rozklad rodiny.

Wilhelm Reich (1897–1957) popsal vlastní objev totality jako sexuální represe ve své první knize Masová psychologie fašismu. Energii uvolňovanou orgasmem pojmenovává orgon, nauku o ní orgonomií a její měření orgonometrií. A má modrou barvu. foto: © archivČeská pozice

Wilhelm Reich (1897–1957) se s nacismem nepáral. Prohlásil jej za duševní chorobu způsobenou sexuální represí. A totéž dle něho platí i pro ostatní varianty fašismu. Včetně komunismu, který nazval „rudým fašismem“. Fašistickou podstatu komunismu si ověřil i krátkým členstvím v komunistické straně, která ho z ní promptně vyloučila poté, co jej veřejně označil za „rudý fašismus“.

Něco jako moderního proroka z něho dělá, že na to přišel už ve třicátých letech minulého století. Ještě před nástupem nacismu v Německu a po do té doby poměrně krátkém trvání sovětského komunismu a italského fašismu, s nimiž – jedním, druhým či oběma –  tehdy stále sympatizovala široká škála slovutných evropských intelektuálů.

Freudův žák

Reichův objev totality jako sexuální represe později potvrdilo mnoho odborníků. A také jeden známý, ale zde nejmenovaný český herec, který v šedesátých letech obšťastňoval několik žen komunistických funkcionářů. A o svém (mně tehdy soukromě sděleném) objevu prohlásil: „Oni nedokážou uspokojit svoje ženy, tak jebou národ.“

Reich popsal tento vlastní objev ve své první knize Masová psychologie fašismu. Ta vyšla v Německu v roce 1933 a putovala rovnou do stoupy. V USA, kam emigroval po několika letech skandinávského exilu, se stala jednou ze stěžejních studií psychoanalýzy totalitního myšlení a jeho souvislosti se sexualitou.

Už před vydáním této knihy se Reich proslavil – a to mu nebylo ani 30 let – jako jeden z brilantních Freudových žáků a blízkých spolupracovníků. Podrobně rozpracoval Freudovy počáteční útržkovité rešerše lidského charakteru do pěti typů ve své druhé knize Charakterová analýza, jež rovněž vyšla v roce 1933. Vycházely z různých variant emoční deprivace a rodičovské mocenské manipulace od dětství a působily podle Reichovy klasifikace různé neurózy. Z toho Reich vypracoval teorii, dle níž je léčení symptomů neuróz neúčinné, jestliže se zároveň s tím neléčí i celý charakter, který je působí.

Prvek německé kultury

Sklony k mocenské manipulaci a potřebu ovládat a ukázňovat jiné, které působí u ovládaných strach a autocenzuru, Reich identifikoval jako obzvlášť výrazný prvek německé kultury včetně rakouské, přičemž sám pocházel z Haliče. A je přítomný téměř ve všech německy mluvících rodinách: panovačný autoritářsky dogmatický otec, poslušná matka, tyranizované děti.

Reich vypracoval teorii, dle níž je léčení symptomů neuróz neúčinné, jestliže se zároveň s tím neléčí i celý charakter, který je působí

Ve vzniku nacismu viděl mimo jiné prvky vzpoury tyranizovaných dětí proti svým tyranským otcům. V otcovské panovačnosti zase kompenzaci sexuální represe a neschopnost uspokojit ženu. Z vlastní rodiny – ateisticky židovské, ale kulturou zcela německé – si pamatoval tyrana otce a nešťastnou matku, která po milostném dobrodružství s jeho domácím učitelem spáchala sebevraždu, v čemž ji Reichův otec po několika letech následoval.

S palčivým pocitem viny za smrt obou, protože matčinu nevěru, kterou po nocích jako dítě poslouchával za dveřmi, otci žaloval, a s hrůzou ze sexuální represe a patriarchální mocichtivosti se pustil do náruživého sexuálního osvobozování. (Tvrdil, že začal ve třinácti, ale zatajil s kým.)

Díky zkušenosti s mnoha orgasmy odpozoroval, že orgasmus je energie, která se erekcí koncentruje do pohlavního orgánu a orgasmem uvolňuje do kosmu. Napadlo ho, že by to mohla být ona stará dobrá kosmická energie zvaná Bůh, jež je přítomná ve všech formách života. Nápad to je věru originální, protože Boha předtím nikdo neměřil, tím méně v pohlavním orgánu.

Spálené knihy

Není divu, že nad ním část americké veřejnosti začala kroutit hlavou, až ho nakonec zavřela do vězení. A po jeho smrti v roce 1957 na příkaz ministerstva zdravotnictví spálila několik tun jeho knih.

Jiná část americké veřejnosti však s úžasem sledovala nebo se přinejmenším bavila, jak Reich tuto energii pojmenovává „orgon“, nauku o ní orgonomie a její měření orgonometrie. Jak popisuje, že má modrou barvu, uvolňuje se zdravým sexuálním životem a její potlačení vytváří v těle krunýře, které její proudění blokují, čímž vytvářejí nemoci, ne-li tělesné, pak přinejmenším duševní. I tím, jak ji začíná generovat ve skříních zvaných „orgonový akumulátor“.

Z výtěžku z prodeje knih a z darů nadšených studentů koupil obrovský kus lesa ve státě Maine a vybudoval na něm observatoř orgonomické energie. Vládní agentury však orgonové akumulátory zabavily a zlikvidovaly. Vytvořily tím bezděky fámu, že tyto přístroje, jimiž se Reichovi několikrát podařilo rozehnat mraky a přivolat na objednávku farmářů déšť, mají sloužit k nějakému vojenskému účelu.

Reichova teorie zdravého orgonového sexu, jež byla spojená s jeho obavami, aby sexuální represe opět nezrodila nějakou novou variantu fašismu, bezděky kyvadlově posune následující generace bílého muže z kultury protestantské sebekázně, zdrženlivosti a pracovitosti, která porazila nacismus i komunismus, do extrému požitkářství, relativismu a nezodpovědnosti. A s nimi jako vedlejší produkt přichází rozklad rodiny, která tvoří základní pilíř civilizace bílého muže.