Lidovky.cz

Kapitola 21. Předávkování ženskou energií

  7:30

Neomarxismus a feminismus, pacifismus, ekologismus, New Age... Pomocným motorem toho všeho je ženský pohled na svět.

Anglikánský teolog přeškolený na zen-buddhistického guru Alan Watts (1915–1973) na základě znalosti orientální filozofie a moderní vědy představuje vesmír jako zábavný mumraj. foto: archivČeská pozice

Feminizace je pro civilizaci bílého muže požehnáním i prokletím. Na jedné straně jí dodává laskavost, toleranci, zvídavost, rozvážnost, mírumilovnost, shovívavost, soucit a trpělivost a chrání ji před mužskou zbrklostí, egocentrismem, nevrlostí a totalitními choutkami. Na druhé straně jí však postupně ubírá mužskou rozhodnost, průbojnost, cílevědomost a schopnost překonávat se a rvát s překážkami.

Tím oslabuje její pud sebezáchovy a obranyschopnost a dělá z ní snadnou kořist všemožných predátorských ideologií. Ty je v zurčících říčkách pokrokovosti, pacifismu, relativismu a světolásky, slévajících se v mohutný tok politické korektnosti a multikulturalismu, okusují jako hejno piraní.

Vytrácení mužských vzorů

Většinu těchto dravých ryb – od neomarxismu a feminismu přes pacifismus a politiku jednostranného odzbrojení až po ekologismus a kvazimystickou filozofii New Age – popohání, krmí a posiluje ženský pohled na svět, kterému se začíná odborně říkat „ženská energie“. Vytvářejí se mytologie „matky Země“ a psychologicko-filozofické pojmy, jako je grounding čili uzemnění, centering neboli centrismus, cosmic consciousness čili kosmické vědomí. A chtějí slaďovat ducha s tělem, rozum s emocemi a ženské prvky s mužskými.

Z tradiční západní psychologické vědy tomu odpovídá jen Jungova teorie „animus-anima“. Dle ní i mužská psychika obsahuje ženskou duši, kterou si muž – alespoň bílý – musí pěstovat, piplat, sžít se s ní a nechat se jí inspirovat a vést. Ženskou animu začne v mužích od dětství bezděky a s nejlepší laskavou mateřskou péčí pěstovat armáda učitelek, jež je postupně nahrazuje v jedné z nejhůře placených profesí. Nové generace mužů vyrůstají bez ukázňujících, usměrňujících a k boji se životem inspirujících mužských vzorů. Ty se ostatně s nárůstem počtu rozpadlých manželství a nemanželských dětí začínají vytrácet i z jejich domovů.

Nástup orientálního myšlení

Západní biblický a liturgický slovník nahrazují orientální pojmy jako jin a jang, čakry, nirvána, dharma, karma, satori. Namísto modliteb, racionálního přemýšlení a řešení problémů nastupuje meditace, jóga, zenový kóan, mantra, alternativní terapie, astrologie.

Nové generace mužů vyrůstají bez ukázňujících, usměrňujících a k boji se životem inspirujících mužských vzorů

Ucelenou teologickou strukturu tomu všemu dává anglikánský teolog přeškolený na zen-buddhistického guru, mistrný vypravěč, brilantní myslitel, praktický mystik, epikurejský požitkář, milovník žen, trpělivý učitel a workoholik Alan Watts (1915–1973).

S přiznáním, že „pro většinu z nás je v moderním světě nesnází to, že staromódní idea Boha se stala neuvěřitelnou nebo nepravděpodobnou“, se pokouší oživit západní vnímání Boží tvorby pomocí orientálních vhledů. S objevem, že „smyslem a radostí lidského života je integrovat duchovno s hmotným, mystické se smyslným a altruismus s patřičnou sebeláskou, neboť máme milovat bližního jako sebe samé“, vychrlí během 20 let víc než 20 knih. Vedle výkladu zen-buddhismu jako praktické psychoterapie v nich nově vykládá křesťanské mýty, svátky a rituály, mudruje o moudrosti nejistoty, bipolaritě Boží tvorby, erotické spiritualitě a o umění kontemplace.

Obohacení i oslabení

Watts na základě znalosti orientální filozofie a moderní vědy představuje vesmír jako zábavný mumraj, v němž si „vesmírné já“ hraje samo se sebou na schovávanou vtělováním se do živých i neživých věcí, které zapomínají, čím jsou. Jsme jen součástmi hry, zakuklenými do iluze odděleného „ega“ a snažícími se předstírat, že vnější svět existuje nezávisle na nás.

Ego samo o sobě neexistuje, je jen ohniskem naší vědomé pozornosti. Mýty, z nichž vychází naše kultura a běžné myšlení, nás nenaučily ztotožnit se s vesmírem, ale být jen jeho částí. Být v něm „cizinci“, jež vesmír konfrontuje.

To vše na jedné straně kulturu bílého muže obohacuje, učí novým užitečným trikům sebezlepšování a vnímání širší reality, osvobozuje od svěrací kazajky zavedených a zkostnatělých dogmat, zvyků a tradic a legitimizuje tvůrčí excentrismus. Na druhé straně ji však oslabuje vědomí specifické identity a hrdosti na své historické úspěchy. Ředí a rozpouští vytříbenou a sebevědomou kulturu v koktejlu univerzálnosti, globálnosti, vesmírnosti a relativnosti.

Postupným předávkováním mírumilovné a všeobjímající ženské energie ji přivádí do tohoto století laskavou, ale zženštilou. A zbavenou tvrdosti, drsnosti a rozhodnosti, jež bude potřebovat, aby přežila pod náporem „přechlapštělé“ energie islámské, která se začne přirozenou gravitací vlévat do její vyprazdňující se skořápky.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.