Někdy uprostřed první světové války dostalo mnoho bílých mužů nápad, že veškerá zla světa by se dala vyléčit tím, že všichni lidé přestanou být sami sebou a stanou se něčím jiným. Křesťan přestane být křesťanem, Žid Židem, bílý muž bílým mužem, barevný muž barevným mužem, bohatí bohatými a chudí chudými. A přemění se v nového univerzálního člověka, dobrého, laskavého a obětavého. Než se však takovým člověkem budou moci všichni stát, je třeba vyvraždit mnoho těch, kteří se jím stát nechtějí.
Univerzální člověk
Myšlenka univerzálního člověka se stala atraktivní ideou po druhé světové válce a získala si sympatie i žlutého muže. Ten pak jejím jménem podle vzoru bílého muže vyvraždil sto milionů žlutých mužů, žen a dětí. Zachutnala i černému muži, který s ní vyhnal bílého muže a dal se do vraždění černých mužů, žen a dětí.
To pokračuje dodnes a bílý muž na to přispívá finanční pomocí, zamýšlenou na oko pro hladové masy, ale zůstávající za nehty hrstce černých vladařů. „Pomoc třetímu světu“, jak pravil jeden anglický politolog, „je přesun peněz z kapes chudých lidí v bohatých zemích do kapes bohatých lidí v chudých zemích“.
Bílý muž se mezitím dohodl s bílým mužem, že se už nebudou vzájemně vraždit. Přišli totiž na civilizovanější, příjemnější a humánnější způsob, jak se sprovodit ze světa – nerozmnožovat se. To se začalo postupně dít díky několika vzájemně nezávislým a bílému muži i bílé ženě sympatickým idejím, metodám a nezamýšleným vedlejším účinkům. Mnohé z nich vznikly v dobrém úmyslu a v rámci liberálně demokratického volného trhu vyrovnávání nabídky a poptávky.
Práva ženy
Každá z nich dává určitý smysl, je na ní něco pravdivého, zní humánně, ekologicky, oduševněle, poskytuje osvobozující pocit, je ohleduplná a laskavá k Zemi. Pokusím se je všechny identifikovat, nikoli chronologicky.
Člověk ničí Zemi, a proto by se měl přestat rozmnožovat
Za prvé člověk ničí Zemi, a proto by se měl přestat rozmnožovat. Za druhé zkostnatělý buržoazní (patriarchální) systém lidských vztahů zotročuje ženu a musí se nahradit rovnoprávností a rovnými příležitostmi. Za třetí žena má právo na profesní kariéru a volbu, kdy či zda vůbec se stávat matkou. Za čtvrté, proto má právo kontrolovat porodnost, nejprve uzákoněním potratu, pak antikoncepcí. Za páté, vzhledem k touze žen uplatnit se profesionálně – a zároveň v zájmu dobře fungující ekonomiky – je rozumné nastavit úroveň reálných příjmů a životních nákladů tak, aby muž z čistého zdaněného příjmu neuživil rodinu, a tudíž žena musela pracovat – ať chce, nebo nechce.
Lepší svět
Za šesté, reklamou a televizní kulturou nastavit bílému muži touhu po vysokém životním standardu a vlastnictví všeho možného, ale dosažitelného, jen pokud se nenechá zbídačit přílišným počtem dětí. Za sedmé, takto zbohatlý, zdravý a vysokého věku se dožívající bílý člověk má morální povinnost zachraňovat pestrobarevného člověka před strádáním, léčit ho, krmit a povzbuzovat v touze po zbohatnutí, aby mu toho mohl víc prodávat.
Za osmé, jestliže se pestrobarevnému člověku nedaří bohatnout ve starých vlastech, má bílý člověk povinnost přivážet si ho domů na práce, které se mu už nechce dělat. Za deváté, to má (přinejmenším teoreticky) blahodárný účinek i na udržitelnost ekonomiky, protože skromnost příjmů dosud nerozmazleného imigrovavšího pestrobarevného člověka udržuje na rozumně nízké úrovni i příjmy rozmazleného domorodého bílého člověka. Za desáté rozmazlený domorodý bílý člověk si vytouženou životní úroveň udržuje ještě menším počtem dětí, zatímco nerozmazlený imigrovavší člověk pestrobarevný ještě nějakou dobu setrvačností přivádí na svět víc dětí, čímž populace domoviny bílého člověka zpestrobarevní.
Demografičtí odborníci odhadují, že těmito metodami bílý muž za 50 let ochudil Zemi o dvě stě milionů bílých lidí a obohatil ji o dvě miliardy pestrobarevných. Tím civilizace bílého muže postupně sama od sebe zaniká. A uskutečňuje marxistický sen o pestrobarevné univerzální civilizaci.