Lidovky.cz

Jsou olympijské hry časem vhodným na válku Ukrajiny s Ruskem?

  19:02
Ukrajina prohlašuje, že Rusko na Krymu soustřeďuje své jednotky. Její velvyslanec při Radě Evropy Dmytro Kuleba prohlásil, že se vztahy obou zemí vyostřily. Podle něho to není ještě casus belli, ale Rusko k němu aktivně střádá historky. Kuleba zřejmě žije v říši propagandy.

Válka. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Barbarství moderní doby není možné vyjádřit lépe. Zatímco ve starých dobách byl čas olympiády časem příměří, ne-li přímo míru, novodobí váleční štváči ze sebe sloupli tu tenounkou civilizační šlupičku a v době, kdy nepřátelé pokládají zbraň, oni tu svou naopak pozdvihují. Děje se to nyní mezi Ukrajinou a Ruskem, podobně jako před osmi lety mezi Gruzií a Ruskem.

Podle ukrajinského velvyslance při Radě Evropy Dmytro Kuleby se vztahy mezi Ruskem a Ukrajinou vyostřily po moskevském vyjádření o dvou střetech „s diverzními a teroristickými silami“ v oblasti Krymu. Dva ruští vojáci byli zabiti a několik dalších zraněno. Kuleby pravil, že to není ještě „casus belli (důvod k vyhlášení války), ale Rusko aktivně střádá podobné historky pro casus belli“. A dodal, že podobné incidenty se odehrály i těsně před vypuknutím rusko-gruzínské války v srpnu 2008.

Otázka Krymu

Ukrajinská strana prohlašuje, že Rusko na Krymu agresivně soustřeďuje své jednotky. Američanům, tradičně geograficky negramotným, snad lze vnuknout myšlenku, že se Rusko chystalo přes Krym napadnout a obsadit Ukrajinu. Stačí však pohled na mapu a je zřejmé, že Krym je asi posledním vhodným místem nástupu ruských vojsk, která by měla dobýt Ukrajinu, nebo co. Naopak soustřeďování ukrajinských vojsk v této oblasti, které je nesporným faktem, nemá kloudného (obranného) vysvětlení.

Stačí pohled na mapu a je zřejmé, že Krym je asi posledním vhodným místem nástupu ruských vojsk, která by měla dobýt Ukrajinu. Naopak soustřeďování ukrajinských vojsk v této oblasti nemá kloudného (obranného) vysvětlení.

Dmytro Kuleby navíc zřejmě žije v říši propagandy, a proto si neuvědomil totální zrádnost svého příměru ke gruzínsko-ruskému konfliktu. Podle závěrů expertní komise Evropské unie zveřejněných v září 2009 tento konflikt začala v noci ze 7. na 8. srpen 2008 Gruzie, bombardováním Cchinvali, hlavního města Jižní Osetie.

Podle expertů EU nebylo dokázáno, že v době, kdy gruzínské síly zahájily nepřátelské akce k získání kontroly nad vzpurnou Jižní Osetií, by probíhala invaze ruských jednotek na území této oblasti. A jako přes kopírák nyní můžeme slyšet nařčení, nota bene stejně jako před osmi lety v době olympiády, že Rusové údajně soustřeďují svá vojska, aby někoho napadli.

Historické souvislosti

Současné napětí má jisté shodné momenty s gruzínsko-ruským konfliktem před osmi lety, vyznívají ale zcela opačně. Například v uplatnění práva na sebeurčení. Jižní Osetie se chtěla od počátku devadesátých let vymanit z Gruzie. Ve dvou referendech, v lednu 1992 a v listopadu 2006, se většina hlasujících vyslovila pro nezávislost na Gruzii.

Ruské stanovisko v gruzínsko-osetinském sporu respektuje právo na sebeurčení, které kritici Ruska uplatňují v případě Kosova, kde se však žádné referendum neodehrálo. Stanovisko kritiků Ruska naopak respektuje neměnnost hranic, což je v tomto případě paradoxní, neboť tyto hranice stanovil komunistický režim, na němž Západ obvykle nenechá nitku suchou.

Současné napětí má jisté shodné momenty s gruzínsko-ruským konfliktem před osmi lety, vyznívají ale zcela opačně. Například v uplatnění práva na sebeurčení.

Podobně tomu bylo s Krymem. V roce 1991 se tam odehrálo referendum, kterého se zúčastnilo 81 procent obyvatel. Z nich se 93 procent vyslovilo pro začlenění Krymské autonomní socialistické republiky do SSSR. Následně přijal Krymský parlament Deklaraci o suverenitě republiky, v roce 1992 Akt o vyhlášení nezávislosti Republiky Krym, novou ústavu a úřad prezidenta republiky.

Krymská ústava a s ní i prezidentský úřad však byla na nátlak Kyjeva ještě v roce 1992 zrušena s tím, že Krymu byl potvrzen status autonomní republiky. V roce 1994 však krymští poslanci znovu schválili ústavu a do nové funkce prezidenta zvolili Jurije Meškova. Obé však v následujícím roce zrušil ukrajinský parlament.

Krymský parlament však ještě téhož roku schválil novou, pozměněnou ústavu, kterou, ale se změnami, schválil ukrajinský parlament. Takže výsledek referenda v březnu 2014 mohl těžko někoho překvapit, je jen dlouhodobě uplatňovaným právem na sebeurčení národa, které kritici Ruska bez referenda přiznali Kosovu. V případě Krymu však kritici Ruska trváním na neměnnosti hranic opět hájí výsledek komunistické nezákonnosti.

Stupidní způsob

Obvyklá námitka, že Rusko s nedotknutelností hranic Ukrajiny souhlasilo, má dvě „ale“. První je, že souhlas byl dán v roce 1997 Ukrajině, která sama sebe v roce 1996 ústavně deklarovala jako stát neutrální a stojící mimo bloky. To však porušila, když v roce 2008 oficiálně usilovala o vstup do NATO.

Hloupé na celé záležitosti je stupidní způsob, jímž se propagandisté snaží svalovat vinu na Rusko. Tím však diskreditují jakoukoliv jeho kritiku, kterou si ji jako každá velmoc zaslouží.

Druhé „ale“ spočívá v amerických plánech budovat vojenské instalace na Krymu – výběrové řízení bylo vypsáno v září 2013 a zrušeno v dubnu 2014, jak je zřejmé z webových stránek námořnictva USA. Tato rekapitulace názorně ukazuje, jaká hra se hraje. Navíc poměrně hloupá, pomineme-li, že každé zvyšování napětí je zločinem – a u členských států NATO zásadním porušením jeho základního dokumentu.

Hloupé na celé záležitosti je stupidní způsob, jímž se propagandisté snaží svalovat vinu na Rusko.Mluví na půl úst, koukají jedním okem, slyší na jedno ucho. Za bílého dne se snaží zatajovat fakta. Tím diskreditují jakoukoliv kritiku Ruska, kterou si ji jako každá velmoc zaslouží.Ale kvalitní, jejíž přijetí nevyžaduje vzdát se důstojnosti kritického rozumu.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.