Jihoafrická republika se vrací k nepodmíněnému základnímu příjmu

Nepodmíněný základní příjem je finanční částka, kterou dostává každý občan daného státu, aniž by musel splňovat nějaké podmínky, a funguje v několika zemích na celém světě, například na Aljašce v USA, v Íránu či se v současnosti zkouší v Nizozemsku. Inspirativní pilotní projekt se pak odehrává v Jihoafrické republice (JAR).

Přerozdělovací systém, který v JAR odstartoval při přechodu od apartheidu k demokracii, vyplácel mužům nad 65 let a ženám nad 60 let měsíčně 600 randů, zhruba 37 dolarů. U příjemců bylo pouze zjišťováno vlastnictví, přičemž byly vyloučeny domácnosti s nárokem na penze, v důsledku čehož se týkal přibližně 80 procent černochů a deseti procent bělochů. V současnosti se JAR k nepodmíněnému základnímu příjmu vrací, neboť měl pozitivní sociální dopad.

Nárůst tlaku na sociální zabezpečení

Koronavirová krize ukazuje problém institucionálních systémů na celém světě, a to i v JAR, kde se nůžky mezi společenskými vrstvami stále více otvírají, proto její vrcholní politici zvažují zavedení nepodmíněného základního příjmu. Navrhují zvýšit příjem pro všechny, kteří vydělávají méně než stanovený limit, například osoba s minimální mzdou 3,5 tisíce randů za měsíc (248 dolarů) nebo 42 tisíc randů za rok (2981 dolarů) by dostávala navíc 1,5 tisíce randů měsíčně (106 dolarů), tedy 43procentní nárůst.

Tento příjem se vztahuje na všechny včetně nezaměstnaných, což znamená, že nikdo nedostane méně než 3250 randů za měsíc (231 dolarů), což se blíží minimální mzdě. Příspěvek na důchod od jihoafrické vlády v současnosti činí 1700 randů měsíčně (121 dolarů), přibližně polovinu minimální mzdy.

Kvůli daňovému systému platí v JAR stále méně lidí daně, přičemž nezaměstnanost roste rychleji než zaměstnanost, čímž se zvyšuje tlak na sociální zabezpečení. Nepodmíněný základní příjem je jednou z možností, jak se s tímto problémem vyrovnat.Proto by se i jiné státy měly zaměřit na nepodmíněný základní příjem a seznámit se s jeho pozitivními dopady.