Jedno z největších tajemství světové fotografie je vyřešeno. Snímek legendárního fotografa Davida Seymoura (přezdívaného Chim), spoluzakladatele agentury Magnum, jistě viděly miliony lidí. Fotka holčičky Teresky byla poprvé publikovaná v roce 1948 v americkém časopisu Life s následující popiskou: „Ne každé zranění dítěte je vidět na první pohled. Rány, které vznikají po dlouhém utrpení, k zahojení také potřebují řadu let.“
Světová organizace UNICEF, fond OSN pro ochranu a zlepšování životních podmínek dětí, požádala Chima, aby v pěti zemích nafotil příběhy dětí, které přežily válku. A tak vznikaly fotografie zubožených chlapců a dívek, které zůstaly bez rodičů a bez domova. Chim, který se narodil v roce 1911 v polsko-židovské rodině ve Varšavě (zemřel v roce 1956), musel v rámci své mise zpracovat i tragický osud vlastní rodiny.
Otřesný dojem
V září 1948 navštívil rodné Polsko, kde se dozvěděl, že nacisté zavraždili jeho rodiče i většinu příbuzných. Z fotky asi sedmileté Teresky se stal emblematický snímek druhé světové války. V očích rozcuchané dívky vidíme strach a utrápenost, dokonce náznaky šílenství. Podíváme-li se na další fotografie z této série, dojem je ještě otřesnější. Na jiném snímku je totiž dobře vidět úkol, který je napsán na tabuli, u níž Tereska s křídou v ruce stojí: „Můj domov.“ A domov malá dívka vyobrazila chaoticky načmáranými liniemi a neforemnými tvary...
V očích rozcuchané dívky vidíme strach a utrápenost, dokonce náznaky šílenství. Podíváme-li se na další fotografie z této série, dojem je ještě otřesnější. |
Identita dívky byla téměř 70 let neodhalena. Až letos dva polští badatelé zaměření na lidská práva Patryk Grażewicz a Aneta Wawrzyńczaková z pověření německé nadace Tereska Kinderstiftung vypátrali, kdo byla ta dívka u tabule a jaký byl její osud. Její tatínek měl ve Varšavě cukrárnu, což pro malou holčičku mohlo být přímo pohádkové místo, jenže v té době v Polsku byla válka a vládl teror.
Když se narodila, Polsko již bylo okupováno Němci a její tatínek byl příslušníkem odboje. Gestapo ho ale zatklo a ve vězení ho mučili. Tereska a její sestra Jadzia se dostali k babičce. V srpnu 1944, v době varšavského povstání ve čtvrti Wola, kde dívky žily, Němci a jejich kolaboranti zavraždili až 50 tisíc lidí. Pravděpodobně v této době byla zabita i jejich babička. Tereska také utrpěla zranění, šrapnel ji trefil do hlavy, což dívce způsobilo vážné následky. Čtyřletá Tereska a její o deset let starší sestra utekly z hlavního města, tři týdny bloudily krajinou o hladu a bez lékařské pomoci.
Utrpení dětí
Po osvobození se nakonec potkaly s rodiči. Tereska ale chodila do zvláštní školy, kde ji David Seymour fotil. Jak rostla, její fyzický i mentální stav se zhoršil, začala kouřit a pít. Uklidňovalo ji pouze kreslení. V roce 1962 skončila v psychiatrické léčebně, kde zůstala až do konce života. Potřebovala prý jen cigarety, kávu a křídu na kreslení. A hlavně chtěla stále jíst.
Od konce druhé světové války nebylo dne bez války a v současné době na Zemi zuří až na 30 různých krvavých konfliktů, při nichž nejvíce trpí děti. Mysleme na ně! |
Od doby, kdy při útěku z Varšavy hladověla, měla pocit, že se jídlem nikdy nenasytí. Potraviny kradla i od pacientů. Zemřela 27. ledna 1978. Udusila se jídlem, které někomu vzala, utekla s ním na záchod, aby se mohla rychle najíst...
Příběh Teresky je srdceryvný a skoro 70 let stará fotografie Davida Seymoura je bohužel stále aktuální. Od konce druhé světové války nebylo dne bez války a v současné době na Zemi zuří až na 30 různých krvavých konfliktů, při nichž nejvíce trpí děti. Mysleme na ně!
