Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Je třeba začít řešit nedostatky vzdělávání na dálku

Online výuka (ilustrační foto). foto: ČTK

Školy by měly kvůli významné části výuky ve virtuálním prostoru začít brát rizika a kybernetické útoky vážně.
  11:17

Pro současnou dobu je typické, že naše aktivity se stále častěji přesouvají do virtuálního prostoru. Trend zrychlila i pandemie covidu-19 a s ní související opatření. Ta žáky a studenty namísto do školních lavic usadila domů před displeje a webkamery. Jejich výuka se již téměř rok odehrává především distančně. Tato forma výuky byla ještě donedávna spojovaná spíše s vysokými školami, kterým náhlá změna nezpůsobila natolik velké problémy.

Covid-19 nicméně nezasáhl pouze vysoké školství, ale citelně ovlivnil podobu vzdělávání i na základních a středních školách. Ty dosud neměly s jinými než prezenčními formami vzdělávání žádné zkušenosti. Do škol proto lini na jaře přišlo „divoké období“ výuky na dálku. Pro něj bylo typické nekoordinované a nesystematické počínání vzdělávacích institucí při provádění distančního vzdělávání.

Dva hlavní problémy

Na školách tato forma výuky měla mnoho podob, od komunikace přes sociální sítě typu Facebook a Instagram, multiplatformní aplikace typu WhatsApp a Messenger, tradiční a dobře známé e-maily a školní informační systémy typu Bakaláři, až po dnes velmi netradiční způsoby komunikace formou poštovních služeb. Způsobem pro předávání materiálů se rovněž staly osobní, ale nekontaktní donášky učiva do místa bydliště žáků a studentů.

Zmíněná nejednotnost komunikačních platforem brzy dostala všechny účastníky vzdělávání na dálku pod tlak a do situace, ze které bylo jediné východisko – nastavení jednotného komunikačního prostředí na školách, aby nenastávaly situace co pedagog, to jiná komunikační platforma a způsob komunikace. S nastavováním těchto politik v jarní fázi pandemie na desítkách škol pomáhali také dobrovolníci z projektu Digitální pohotovost 4.0 a ucimeonline. cz.

Jako první vážný nedostatek se ukázala nekvalitní a zastaralá IT technika na školách, jež neumožňovala pedagogům efektivně dosahovat vzdělávacích cílů. Na straně žáků a studentů zase chyběla IT technika, bez níž se mnozí nemohli plnohodnotně do distančního vzdělávání zapojit.

Jako velmi dobrý a moderní prostředek na zajištění distančního vzdělávání, jak v jeho online či offline podobě, se brzy ukázaly digitální platformy od společností Microsoft a Google, které nabízely mnoho služeb a funkcí na jednom místě. Záhy se však začaly objevovat jiné a zásadní problémy než nejednotná komunikační prostředí. Jako první vážný nedostatek se ukázala nekvalitní a zastaralá IT technika na školách, jež neumožňovala pedagogům efektivně dosahovat vzdělávacích cílů.

Na straně žáků a studentů zase chyběla IT technika, bez níž se mnozí nemohli plnohodnotně do distančního vzdělávání zapojit. Dle České školní inspekce šlo o deset až 15 procent žáků a studentů, kteří neměli doma přístup k počítači, či internetové připojení. Pro virtuální prostředí je také typické mnoho rizik a kybernetických útoků na jeho uživatele. Útočníci se často zaměřují na uživatelské údaje, autorský obsah, finance a další cenné informace a data. Dochází i k jevům jako je kyberšikana či trolling.

Jelikož se významná část výuky odehrávala a stále odehrává ve virtuálním prostoru, tato rizika se začala vyskytovat i zde. Cílem útočníků se stali mnozí učitelé i žáci a studenti. Prevence a minimalizace rizik zcela chyběla a stále chybí. Nutno podotknout, že virtuální svět je bližší mladší generaci, tedy žákům a studentům, a právě oni se mnohdy stávají útočníky. K tomu využívají i slabších digitálních dovedností některých pedagogů a nedostatečně nastavených bezpečnostních ICT politik na školách.

Trénink digitálních dovedností

Českými médii proběhlo několik případů, kdy se obětí kybernetické kriminality stal učitel a původcem útoku byl žák nebo student. V řadě případů si útočníci nebrali žádné servítky, pedagogy slovně vulgárně napadali během videokonferencí a svůj projev doprovázeli sdílením pornografického či jinak nevhodného materiálu. Často se vše odehrálo natolik rychle a znenadání, že pedagog nedokázal nijak zareagovat. Velmi těžké bylo také identifikovat útočníky.

Školy mají za sebou téměř rok náročné práce, stovky hodin odučených online, a byť toto vzdělávání není ideální, vzhledem k aktuální situaci je nejméně rizikové. Učitelé i žáci budou muset ještě chvíli výuku na dálku vydržet a trénovat své digitální dovednosti, ale co se v průběhu pandemie naučíš, ve stáří jako když najdeš.

Aby se tato situace zlepšila a začaly být minimalizované kybernetické hrozby a vytvářen bezpečný virtuální vzdělávací prostoru, bude nutné začít o této problematice více mluvit. Školy by měly brát tato rizika vážně a smířit se s tím, že jich bude v souvislosti s postupnou digitalizací školství přibývat. Už to nikdy nebude jen uložit školní agendu do trezoru nebo do archivu a zamknout třídu a školu. Všem vzdělávacím institucím i ministerstvu školství vznikají dva nové hlavní úkoly.

Zajistit, aby bylo školství digitalizované kvalitními a bezpečnými technologiemi a zajištěna dostatečná a pravidelná osvěta a prevence kybernetické kriminality. Navzdory tomu všemu je třeba školy pochválit. Mají za sebou téměř rok náročné práce, stovky hodin odučených online, a byť toto vzdělávání není ideální, vzhledem k aktuální situaci je nejméně rizikové. Učitelé i žáci budou muset ještě chvíli výuku na dálku vydržet a trénovat své digitální dovednosti, ale co se v průběhu pandemie naučíš, ve stáří jako když najdeš.