Za nebezpečí, kterých „bychom se měli bát“, bývají uváděny například ekologické katastrofy, terorismus, jaderné zbraně a zbraně hromadného ničení, nedostatek zdrojů, klimatické změny, kyberválky či utopické ideologie. Většina z nich má společné to, že bychom se jich bát neměli.
V případě terorismu lze bez znalosti přesných údajů konstatovat, že například při automobilových nehodách zemře v Evropě mnohem více lidí než v jeho důsledku. Totéž platí pro USA. Současný prezident Donald Trump se sice snaží zakázat vstup občanům některých muslimských zemí, aby snížil riziko islámského terorismu, které je však v USA zanedbatelné.
Racionálnější obava
Terorismus nás zásadně neohrožuje – více možná soused s legálně drženou zbraní, jako byl ten v roce 2015 v Uherském Brodu, nebo jízda autem. Racionálnější je spíše obava z přechodu přes ulici než z útoku islamistů. Navzdory tomu představuje terorismus hlavní nebezpečí, jehož „bychom se měli bát“ – nikoli kvůli němu samotnému, ale strachu z něj. Donald Trump se v jeho důsledku snaží zavést opatření, která nejsou racionální, český národ se zase obával reálně neexistujících uprchlíků/teroristů.
Terorismus nás zásadně neohrožuje – více možná soused s legálně drženou zbraní, jako byl ten v roce 2015 v Uherském Brodu, nebo jízda autem. Racionálnější je spíše obava z přechodu přes ulici než z útoku islamistů. |
Současným problémem nejsou dlouhodobé strategické hrozby, ale úvahy o nich. Politici vymýšlejí abstraktní rizika, kterých „bychom se měli bát“. Média masírují abstraktním strachem – přinášejí nebezpečí a katastrofy, protože přitahují pozornost. Důsledkem je iracionální strach – klesl hospodářský růst, zvýší se nezaměstnanost, bojte se! V Británii najelo auto do lidí, přičemž čtyři zahynuli, bojte se! Na Severním pólu se letos opět o desetinu stupně Celsia zvýšila teplota, bojte se!
Spíše než těchto strašáků bychom se měli bát „abstraktního strachu“ odtrženého od reality a reagujícího na částečně či zcela smyšlené podněty. Máme se obávat poklesu výroby oceli v Číně, rozšíření pouště v Africe nebo toho, že naše hranice s Rakouskem v uplynulých dvou letech ilegálně překročilo šest uprchlíků.
Zbytečné a nesmyslné stresování
Strach je naší součástí, nebýt jej, nereagovali bychom adekvátně na hrozby, které nás mohou poškodit. Funguje však, pouze pokud reaguje na skutečné, a nikoli smyšlené podněty, a pokud s nebezpečím můžeme něco udělat. Budeme-li se bát jaderné války, teroristického útoku nebo ekologické katastrofy, jejich riziko nezmenšíme, jen se budeme zbytečně a nesmyslně stresovat.
Budeme-li se bát jaderné války, teroristického útoku nebo ekologické katastrofy, jejich riziko nezmenšíme, jen se budeme zbytečně a nesmyslně stresovat |
Problémem současné debaty o nebezpečích, kterým čelíme a jichž „bychom se měli bát“, je její redukce na „makroúroveň“. Bát bychom se prý měli například zvyšování hladiny moří, růstu, nebo poklesu teploty, informačních válek či terorismu. Jde o dlouhodobá strategická „makrorizika“, kterých je třeba si všímat a společnost by na ně měla reagovat, ale lidé by se měli bát především sami sebe – nebezpečí na „mikroúrovni“.
Rozeznáme dezinformace od informací, nebo uvěříme každé lži? Dokážeme být zodpovědní za vlastní život a své okolí? Dokážeme prostředí okolo sebe oživovat, nebo ho spíše otravujeme? Bojíme se reálných problémů, nebo jako Trump stavíme zeď, abychom zabránili tomu neexistujícímu? Měli bychom se zajímat o „přízemní“ problémy – zda svět obohacujeme, nebo pouze nakupujeme abstraktní strach, abychom jej šířili.