Lidovky.cz

Jan Frank: Jak naletět Halíkovi

  9:32
Komentář kněze Tomáše Halíka v Lidových novinách Proč nejsem Charlie vyvolal řadu reakcí, jež LN postupně publikují. „Islamističtí fanatici nenávidí nejen svobodu slova, ale i mnoho jiných projevů naší kultury,“ píše Jan Frank.
Tomáš Halík.

Tomáš Halík. foto: Richard Cortés, Česká pozice

Od chvíle, kdy Tomáš Halík v Lidových novinách otiskl svůj text, vyjadřující distanc k hnutí truchlících Je suis Charlie, jsme – menšině autorů čest – v hlavních médiích svědky diskuse víceméně na jedno téma: můžou si novináři za pařížský teror na karikaturistech tak trochu sami? Jsme k muslimům dostatečně uctiví? Jako by to byla s ohledem na hrozbu islámského teroru hlavní otázka. Debatou s Halíkem děláme pro úspěšný rozvoj multikulturalismu kus dobré práce.

Přečtěte si původní text Tomáše Halíka Proč nejsem Charlie.

Charlie Hebdo: zástupný cíl

I kdyby noviny Charlie Hebdo vůbec neexistovaly, k útokům by docházelo. Útok na noviny, svobodu slova, je jen jedním z mnoha možných. Stejně jako naši ostrou satiru a velkou svobodu slova fanatici nenávidí celou řadu dalších projevů naší kultury, na prvním místě ale zahraniční politiku Západu. Nechat se Halíkem odvést jen k jeho parketě, takzvanému multikulturnímu dialogu, je dokonalou ukázkou úspěšné manipulace tyjící ze slabých míst vědomí společnosti.

Když se tedy přestane v časopisech zobrazovat prorok, budou tím zbývající křivdy napraveny? Jak zní seznam požadavků?

Týdeník Charlie Hebdo měl v šedesátimilionové Francii před atentátem náklad asi jako český Reflex. Proudí právě skrze toto miniaturní soukromé médium do muslimské komunity ve Francii taková dávka frustrace, že vedle ní blednou projevy francouzské tolerance v podobě stovek mešit, spíše nefunkčních sociálních programů pro nezaměstnané a investic do zušlechtění muslimských předměstí? Když se tedy přestane v časopisech zobrazovat prorok, budou tím zbývající křivdy napraveny? Jak zní seznam požadavků?

Jiná loajalita

Zaráží, doufám nejen mě, ještě jedna věc. Troufnul by si pan Halík takto vystupovat v samotné Francii? Dal by i tam, dva dny po bezprecedentním masakru, navíc jako duchovní, přednost apelu na slušné chování novinářů před účastenstvím, tedy mlčením? Dokázal by i tam, tváří v tvář „stádu“ razit pojem „Nejsem Charlie“? Nejde zas jednou o starou známou nic moc nestojící intelektuálskou pózu určenou hlavně pražskému čtenáři? Mimochodem: chování Francouzů bylo po masakru vším jiným než heroizací zabitých karikaturistů, na níž reagoval Halík.

Jsme nejčastěji zvyklí na mediální poloskandály Václava Klause nebo Miloše Zemana. Kverulantství jejich ligy sice vždy urazí spoustu lidí, ale ctí jisté proporce, nejednou má i tajenku. Na propojování náboženství napříč civilizacemi zaměřený „čaroděj“ Halík je naopak synonymem nekonfliktnosti, ostentativní společenské odpovědnosti a šálivě opatrných tezí krásně pasujících politické korektnosti a evropské unifikaci. Kolosální netaktnost, kterou projevil k Francii a obětem teroru, lze vysvětlit snad jen absolutní, tedy fanatickou, oddaností multikulturním hodnotám. Inteligentní čtenář domyslí ideální námět na příští karikaturu v Charlie Hebdo.

(Ne)jsem Charlie Hebdo

V diskusi k textu Tomáše Halíka o náboženské toleranci a svobodě slova na stránkách Lidových novin dosud vyšlo:

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.