Letošní prezidentské volby ukázaly růst polarizace české společnosti. Zatímco se komentátoři a analytici často soustřeďují na rozdíly mezi městem a venkovem nebo mezi liberály a konzervativci, jeden aspekt této polarizace – míra důvěry v pravdu a objektivní skutečnosti – zůstává v pozadí.
Podobně jako v mnoha vyspělých zemích, včetně USA, narůstá totiž v Česku odpor k tradičním institucím a ověřeným informacím. Na obou stranách debaty se tak často formují postoje založené spíše na osobních sympatiích či spekulativních informacích než na objektivních faktech, což má neblahé důsledky, včetně ohrožení národních zájmů naší země. Řešení tohoto problému je – podobně jako jeho diagnóza – komplexní.
Čtyři příčiny
V nedávno zveřejněné studii Truth Decay (Eroze pravdy) amerického institutu RAND Corporation její autoři, Jennifer Kavanaghová a Michael D. Rich, identifikovali čtyři jevy doprovázející erozi pravdy: neshoda na objektivních faktech, přestože existuje dostatek dat o jejich pravdivosti; smazávání hranice mezi názory a fakty v tradičních médiích i na sociálních sítích; růst subjektivního a spekulativního obsahu ve veřejném prostoru; a úpadek důvěry v dříve respektované instituce coby věrohodný zdroj informací.
Segregace do ekonomických, politických a společenských skupin omezuje interakce lidí z různých částí společnosti a utvrzuje mnohé v jejich neomylnosti, neboť se s odlišnými názory setkávají stále méně |
Studie vychází z amerického kontextu, ale její závěry platí i pro české prostředí. Tím spíše, že erozi pravdy způsobují v USA i u nás podobné příčiny. První a hlavní je změna distribuce informací – rychlý růst digitálních médií (od sociálních sítí po informační weby a televizní stanice), která stále více upravují obsah podle specifických skupin čtenářů a diváků. To jim sice přináší komerční úspěch, ale zároveň tím ohrožují společenskou debatu, která se izoluje do téměř homogenních názorových platforem.
Druhou příčinou je kognitivní zkreslení, jež v podstatě spočívá v tom, že každý má sklon více věřit zdrojům konzistentním s jeho postoji, přestože se tím může utvrzovat v omylu. Třetí příčinou jsou nedostatky vzdělávacího systému, který nepřipravuje studenty na rozeznávání podložených a spekulativních či zavádějících informací v informačním věku.
Čtvrtou příčinou je segregace do ekonomických, politických a společenských skupin, což omezuje interakce lidí z různých částí společnosti a utvrzuje mnohé v jejich neomylnosti, neboť se s odlišnými názory setkávají stále méně.
USA a Česká republika
Studie RANDu rovněž uvádí čtyři původce eroze pravdy – domácí politické hráče, kteří používají zavádějící informace k posílení vlastních pozic; média, která stále více dávají přednost názorům před fakty; zahraniční aktéry, kteří distribuují nepravdivé informace, aby dosáhli svých strategických cílů; a akademické či výzkumné instituce, které mohou ovlivnit veřejnou debatu chybnými či předpojatými výsledky své práce.
Mnoho kvalifikovaných jednotlivců se vyhýbá politické kariéře, a manipulativní kampaně zabraňují tomu, aby si voliči z kandidátů vybrali ty nejvíce kompetentní. Ti, kteří ve volbách uspěli, bohužel dále podporují erozi pravdy, neboť se jim v ní a v obecné nespokojenosti lépe působí a manipuluje s veřejným míněním. |
Důsledkem tohoto procesu je mnoho nepříznivých jevů – od zhoršování kvality společenské debaty přes nechuť podílet se na veřejném životě až po nedůvěru v politické reprezentanty a celkovou společenskou paralýzu. V USA můžeme například vidět nejen neochotu vlády řešit otázku klimatické změny, přestože objektivně jde o akutní problém, nebo snížení příspěvků na zdravotní pojištění a prevenci, což dlouhodobě povede k vyšší úmrtnosti i nákladům na zdravotní péči, ztrátě produktivity a větší izolaci některých skupin obyvatel.
V České republice vidíme nejen pokles důvěry v klíčové instituce, ale také v politiky, politické strany a kandidáty ve volbách. Proto se nadálemnoho kvalifikovaných jednotlivců politické kariéře vyhýbá, a manipulativní kampaně zabraňují tomu, aby si voliči z kandidátů vybrali ty nejvíce kompetentní. Ti, kteří ve volbách uspěli, bohužel dále podporují erozi pravdy, neboť se jim v ní a v obecné nespokojenosti lépe působí a manipuluje s veřejným míněním.
Změna je možná
Návrat k normálu je obtížný a měl by začít sebereflexí každého – nakolik se podílíme na šíření pochybných či zavádějících informací a jak připravujeme další generace na život v informačním věku. Jako relativně mladá demokracie se musíme vyrovnat i s další hrozbou – ohýbáním zákonů a vyhledáváním šedých zón na všech společenských úrovních, s čímž musí bojovat instituce našeho správního a soudního systému.
Změna je v Česku možná a v důsledku hospodářského růstu a bezpečnostní stability by mohla být i výrazná. Měla by ale začít pokorně, neboť prakticky každý má rezervy – buďme méně apatičtí, ověřujme informace, které šíříme, respektujme odlišné pozice a zkušenosti, a nebojme se bojovat s erozí pravdy ve všech jejích podobách. |
Mimo jiné je třeba zajistit vyšetřovatelům a soudcům dostatečné zdroje a kapacity, aby mohli vykonávat svou práci čestně a v co nejkratším čase a aby nikdo nemohl ovlivňovat průběh řízení. Odvaha ohlásit nezákonné a nemorální jednání by měla být více oceňována – od šéfů firem a státních úřadů až po média. Rovněž je třeba podporovat ty, kteří působí ve veřejné sféře, spravují veřejný majetek a přispívají k ochraně národních zájmů – včetně bezpečnostních a ozbrojených složek.
Dlouhodobé podfinancování kritických odvětví vedlo k exodu mnoha schopných a bezúhonných lidí, přičemž ochota ohodnotit jak finančně, tak institucionálně ty nejlepší se projeví i na zvýšení kvality úřadů, které nám mají sloužit. Navíc je třeba podporovat a motivovat ty nejschopnější, aby se ucházeli o posty ve veřejné sféře, a tím přispěli k uzdravení naší společnosti z míst politického a ekonomického vlivu.
Změna je v Česku možná a v důsledku hospodářského růstu a bezpečnostní stability by mohla být i výrazná. Měla by ale začít pokorně, neboť prakticky každý má rezervy – buďme méně apatičtí, ověřujme informace, které šíříme, respektujme odlišné pozice a zkušenosti, a nebojme se bojovat s erozí pravdy ve všech jejích podobách.
(Článek vyjadřuje osobní postoj autora.)
