V České republice existuje mezi dvěma odlišnými názory na Čínu jen minimální prostor pro smysluplnou diskusi – obě skupiny spolu nekomunikují, ale jsou paralelně vedle sebe. Tato absence průniku zabraňuje hledání společného řešení či minimálního konsensu, z nějž by měla prospěch přinejmenším česká zahraniční politika.
Názorová polarizace vůči Číně by nemusela být nepřekonatelným důvodem pro smysluplnou diskusi, je však třeba řadu otázek vymezit přesněji a další prezentovat méně zavádějícím způsobem. Lze ukázat konkrétní osoby a jejich problematické argumenty, ale lepší je zaujmout k tomuto tématu obecný a nepersonalizovaný postoj.
Pragmatické důvody
Zjednodušeně lze pročínskou skupinu označit za stoupence ekonomického potenciálu Číny a protičínskou za zastánce lidsko-právní linie dříve prosazované Václavem Havlem. Český postoj k Číně se polarizuje od devadesátých let 20. století, v současnosti je však nejvyhrocenější i kvůli štěpení společnosti od kampaně k předchozím prezidentským volbám. Od úvahy o Číně je třeba oddělit prvky, které se do ní dostávají z obecnější („prezidentské“) polarizace.
Zástupci pročínské a protičínské skupiny mohou mít i pragmatické důvody ke komunikaci – z jejich sporu mohou profitovat jiní |
Pokud Jiří Brady nedostal vyznamenání kvůli setkání Daniela Hermana s dalajlamou, je to neakceptovatelné, ale Čína za to nemůže, a selhali čeští politici. Jiné aktuální kauzy však s naším vztahem k Číně úzce souvisí. Například se řeší, jak zněla vládní dohoda o postupu vůči dalajlamovi.
Někteří vyzývají, aby se našel a zveřejnil záznam z jednání, na němž se o vládním postoji diskutovalo. Tato vládní politika je však spíše otázkou politické koordinace a odpovědnosti než souboje o pravdu. Pokud by se totiž tato dílčí témata stala hrou o pravdu a morálku, politická diskuse by se zhroutila.
Zástupci obou skupin mohou mít i pragmatické důvody ke komunikaci – z jejich sporu mohou profitovat jiní. Značné části obyvatel je český postoj k Číně víceméně lhostejný a možná se pro ni stal politickým vítězem Andrej Babiš, když podpořil Daniela Hermana a zároveň jako by stál mimo vyhrocený spor. Babiš však žádný zájem na tomto problému nemá, a proto tvůrcem společné diskuse, a už vůbec ne společenské (byť minimální) vize, nebude.
Problém diskuse
Problémem české nediskuse o Číně je převaha symbolů nad obsahem – obecně pravdy, lži, morálky či svobody. Roli ale hrají i konkrétní symboly – na jedné straně nejen třeba tibetská vlajka, ale i čínská rudá a komunistická, a na druhé například ekonomický profit. Všechny mohou mít obsah, ale být i jen znakem, v němž je obsah potlačen a přítomen maximálně prostřednictvím volných asociací.
Pokud mají vést obě názorové skupiny diskusi, symboly by měly být ve veřejném prostoru více spojeny s obsahem a vizemi než dosud |
S nárůstem dynamiky ve vztazích ČR a Číny nejen zesiluje polarizace, ale občas přerůstá i převaha symbolů nad obsahem až do absurdit. Mávání Miroslava Kalouska u Hradu tibetskou vlajkou by mělo být zejména pro lidsko-právní skupinu klíčové, a nikoliv nad ním mávnout rukou. Toto situace byla natolik absurdní, že byla za hranicí věrohodnosti, ale zároveň ukázala nevyjasněnost symbolů.
Pokud však mají vést obě názorové skupiny diskusi, symboly by měly být ve veřejném prostoru více spojeny s obsahem a vizemi než dosud. K lepšímu pochopení Číny je pak třeba odstranit „komunistický“ filtr, přes nějž ji mnoho lidí vnímá. Tím nechci říct, že by v ní panovala úplná politická svoboda, ale totalita, kterou někteří politici s Čínou spojují, vypadá jinak jak podle politologie, tak v běžném životě.
V čínské politice i společnosti se prolíná řada prvků včetně nacionalismu, jež jsou občas důležitější než komunistická ideologie, a pro pochopení Číny je nelze opomíjet. Vedle problému demokracii a nedemokracie stojí obecný symbol – hospodářský vý-/přínos. Ten by měl být sice mnohem lépe vyjádřitelný než situace politického režimu a lidských práv, ale výhodnost čínského příchodu do ČR zůstává nejasná. Čínské aktivity byly dosud zaměřeny na nákupy, akvizice však nejsou v pravém smyslu investice.
Otázky
Česká vláda by měla sobě i veřejnosti odpovědět otázky: Pokud čínské podnikání vytváří pracovní místa, má i jiné ekonomické efekty? Co může Čína přinést do budoucna? Mimochodem, projekt Nové hedvábné cesty, který zastřešuje čínské pronikání nejen do střední Evropy, vzniká na základě nabídky (velkého převisu v oblastech, jako je stavebnictví), nikoliv poptávky (ve státech, do kterých směřuje).
Česká vláda by měla sobě i veřejnosti odpovědět otázky: Pokud čínské podnikání vytváří pracovní místa, má i jiné ekonomické efekty? Co může Čína přinést do budoucna? |
Někteří čeští vládní politici částečně Čínu pochopili, respektive jednu z jejích klíčových obav, již lze vyjádřit pojmem Václava Bělohradského „nesamozřejmost státu“. České prostředí má pocit, že jeho stát je nesamozřejmý a že je třeba jej neustále chránit – například proti Bruselu či ztrátě hodnot. Obdobný, ale mnohem silnější pocit existuje i v Číně a podporuje jej nacionalismus a zkušenost se západní koloniální expanzí.
Zdá se, že Hrad nepochopil, že v této obavě má původ čínská snaha o zvyšování vlivu a mocenská politika, což by však nemělo překvapovat, protože o ni usilují všechny velmoci. Některé pozorovatele však správně překvapuje, že se představitel čínské CEFC stal poněkud netransparentně poradcem prezidenta Miloše Zemana.
Obchodní vztahy
Členové lidsko-právní skupiny často relativizovali vážnost přijetí dalajlamy z hlediska dopadu na mezistátní vztahy, protože je jen mnich. Dalajlama se sice oficiálně vzdal svých pravomocí, ale podstata jeho pozice je duchovní i politická. Žádná jiná osoba na světě se vztahem k Tibetu nemá stejně silnou nejen politickou, ale i diplomatickou, duchovní a symbolickou pozici, což si Čína uvědomuje.
Některé studie naznačují, že se zemím, jejichž vrcholní političtí představitelé přijmou dalajlamu, zhoršily obchodní vztahy s Čínou |
Paradoxní je, že dalajlama by mohl být důležitým spojencem Pekingu. V době, kdy se Tibeťané včetně duchovních radikalizují v důsledku napjatých etnických a politických vztahů, na čemž se značně podílí čínská vláda, dalajlama uklidňuje. Jeho cílem není nezávislost, ale autonomie Tibetu, a navíc sympatizuje s marxismem. Sblížení dalajlamy a Pekingu je však nereálné kvůli dlouhodobému napětí a mnoha odlišným názorům.
Proto se Čína snaží co nejvíce omezovat dalajlamův vliv na mezinárodní scéně. V Česku se tvrdilo, že ho lze přijmout, protože to činí i jiné státy. Poté, co však dalajlamu přijala Angela Merkelová či Nicolas Sarkozy, byly narušeny diplomatické vztahy Německa, respektive Francie a Číny. Některé studie naznačují, že se zemím, jejichž vrcholní političtí představitelé přijmou dalajlamu, zhoršily obchodní vztahy s Čínou.
Setkání s dalajlamou je diplomaticky citlivé, a proto bychom si v české diskusi o postoji k Číně měli ujasnit, co pro nás Tibet a dalajlama představují. Demokracie v Tibetu nikdy neexistovala, a ani zdaleka jen proto, že je součástí Číny. Navíc jeho kulturně-politický rámec je výrazně odlišný od západního. Nebylo by prosazování demokracie v Tibetu spíše filozofickým násilím?
České zájmy
Otázka není řečnická, ale spíše praktická. Zejména pro sympatizanty s Tibetem a lidsko-právní skupinu by ve vztahu k Číně mělo být důležité, aby se mávání tibetskou vlajkou nestalo ve veřejném prostoru jen romantizujícím nebo zástupným symbolem odrážejícím primárně české představy.
Některým účastníkům sporu by mělo být připomenuto, že české zájmy budou, až se na nich shodneme. Současně však neplatí, že by česká vláda nabrala kurz na východ. |
Některé argumenty se snaží spor o Čínu přenést na objektivní (neutrální) úroveň, například výzva k odstoupení či odvolání někoho z postu kvůli narušení českých národních zájmů. Některým účastníkům sporu by ale mělo být připomenuto, že české zájmy budou, až se na nich shodneme. Současně však neplatí, že by česká vláda nabrala kurz na východ.
Pokud chceme přijímat dalajlamu, rozvíjet ekonomické vztahy s Čínou a zároveň nedělat neobvyklá diplomatická řešení, jako je prohlášení čtyř vrcholných ústavních představitelů, je třeba koordinovat naši politiku. A kvůli této koordinaci musíme zpřesnit řadu argumentů i pochopení Číny a uznat, že tato záležitost se týká hodnot.
Aby však politická koordinace mohla fungovat, normativní názorové pozice i v případě národních zájmů nelze prezentovat vyprázdněnými symboly ani zdánlivě objektivními postoji. To je nutná, nikoli však postačující podmínka pro smysluplnou diskusi.