Bývalý elitní vyšetřovatel Zdeněk Ondráček, který v loňském roce policejní službu opustil, komentuje sociální postavení policistů v České republice a připojuje i varování.
KOMENTÁŘ Zdeňka Ondráčka / Četník, esenbák, policista. Od vzniku ČSR se pojmenování této profese měnila, podle historických období před komunismem, v době komunismu a po komunismu (komunismus jsme tu sice nikdy neměli, ale tak je období mezi lety 1948 a 1989 nazýváno). Náplň jejich práce je však po více než devadesáti letech téměř neměnná a ještě nějaký čas to i zůstane. Pouze z hlediska prestiže může dnešní policista jen tiše závidět, jakou společenskou vážnost měl četník za první republiky.
Od roku 1993, kdy jsme esenbáky začali oslovovat logickým a ustáleným pojmenováním policista, se zdálo, že by se toto povolání mělo vrátit mezi uznávanější. Vzhledem k tomu, že policie stojí na straně DOBRA a s různou úspěšností bojuje proti ZLU, jistě nelze očekávat, že by policejní povolání kladně hodnotili všichni, ale jde o tu slušnou většinu. Daleko lepší to v tomto směru mají hasiči.
Osobně znám možná stovky takových policistů. Dnes již možná bývalých policistů. Pro tuto zemi bohužel.
Povolání policisty a zejména kriminalisty není pro každého. Když vás chytí, může vás i zničit. Všichni si jistě vybavují filmové policisty, kteří téměř neznají soukromý život, práce pro ně nikdy nekončí a snad ani nespí. Desítky a stovky přesčasových, nikdy a nikým neevidovaných – natožpak proplacených – hodin, tisíce vykouřených cigaret a hektolitry vypité kávy nebo energetických nápojů. Život na hranici podsvětí, kdy po čase začnete ztrácet přehled, kdo je darebák a koho znáte jinak. Osobně znám možná stovky takových policistů. Dnes již možná bývalých. Pro tuto zemi bohužel.
S návratem k důstojným tradicím předmnichovské doby to ještě na začátku nového milénia vypadalo nadějně. Policista měl celkem slušivou uniformu, pokud mohu osobně srovnávat a posoudit, dařilo se lépe a lépe objasňovat trestnou činnost, ve své práci a ve svých řadách neměla policie zásadní excesy a také z materiálního hlediska se dalo říci, že policista je slušná partie.
Tristní počítání
Policista měl jistotu platu a perspektivu, že pokud bude pracovat poctivě a v povolání se zdokonalovat, i služební plat se mu bude zvyšovat, nebo alespoň nesnižovat. Měl sociální existenční jistotu. Vše uváděno v minulém čase, protože to vše padlo před třemi lety. Od té doby nemá jistotu vůbec v ničem.
Jako příklad si uvedeme policistu, který byl přijat v roce 2000:
- V roce 2008 sloužil na obvodním oddělení ve služební hodnosti inspektor (hodnostní označení – praporčík) a zahájil studium na vysoké škole, neboť jeho snem bylo sloužit na kriminálce. Podle zákona byl zařazen v 5. tarifní třídě a 3. tarifním stupni se základním tarifem navýšeným o 10 procent za nepřetržitý režim služby ve výši 22 440 korun. K tomuto základnímu tarifu pobíral zvláštní příplatek ve výši 3 800 korun a osobní příplatek 800 korun. Celkem tedy 27 040 korun.
- V roce 2011 dokončil vysokou školu a díky dosaženému vzdělání začal pracovat na kriminální policii. Je ve služební hodnosti komisař (hodnostní označení – poručík). Podle zákona je v 7. tarifní třídě a 4. tarifním stupni se základním tarifem ve výši 23.210,- Kč. K tomuto základnímu tarifu pobíral již snížený zvláštní příplatek ve výši 3 200 korun a osobní příplatek 800 korun. Celkem tedy 27 210 korun. Od roku 2008 se jeho plat zvýšil o celých 170 korun hrubého, přičemž díky vzdělání postoupil o dvě platové třídy a díky odslouženým letům o jeden tarifní stupeň. Pokud by zůstal na obvodním oddělení ve stejné tarifní třídě, činil by v roce 2011 jeho plat 25 500 korun hrubého.
Je však třeba zdůraznit, že uváděný příklad se vztahuje na policistu zařazeného ke kriminální policii. Platy uniformovaných policistů na obvodních odděleních jsou ještě nižší, neboť je i nižší jejich služební zařazení, a to nejméně o jednu tarifní třídu, ale častěji o dvě až tři.
Plat u nastupujícího policisty se všemi přípatky se pohybuje mezi 16 a 20 tisíci korun hrubého měsíčně, to podle výše zvláštního příplatku (místa, kde policista službu vykonává).
Jde o plat vysoký, přiměřený či nízký? Odpovědi budou různé. Pro někoho bude tento plat vysoký až hanba na to, co policie dělá, pro jiného absurdně nízký, vzhledem k riziku, jakému jsou policisté při výkonu služby vystaveni. Každý, ať si zhodnotí sám.
Pokud si náš vzorový policista v roce 2008 nebo dříve, logicky očekávaje, že jeho plat v budoucích letech přiměřeně poroste, založil rodinu, pořídil si bydlení na hypotéku, popřípadě si na úvěr vybavil domácnost, a přitom neměl vytvořenu dostatečnou rezervu, dnes se ocitá ve složité ekonomické situaci, kdy není schopen dostát všem svým závazkům.
Žádné bokovky. (Leda snad načerno.)
Tyto existenční problémy samozřejmě nemají jen policisté a ostatní příslušníci bezpečnostních sborů. Dotýkají se celé populace a při nástinu, jaká ekonomická opatření na nás vláda připravuje, může být i hůře. Stát nemá peníze a zřejmě ještě dlouho je mít nebude. Jenže...
Jenže policista, na rozdíl od jiných povolání a profesí, nesmí ze zákona vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle zákona. Existují výjimky, na které se zákaz nevztahuje, ty však jsou pro devět z deseti policistů nemyslitelné.
Již jednou jsem uvedl, že výjimka je dána interním aktem – u policie konkrétně Závazným pokynem policejního prezidenta (ZPPP) č. 40 z roku 2009, který vymezuje činnosti, při kterých si policista může nějakou tu korunu bokem přivydělat.
Jedná se například o veřejně prospěšné činnosti směřující k uspokojení potřeb a zájmů společnosti; členství v řídících nebo kontrolních orgánech občanského sdružení, družstva nebo vlastníků domů či bytů, které neprovozují podnikatelskou činnost; drobný prodej přebytků z vlastního pěstování ovoce a zeleniny či chovu hospodářských zvířat; činnost tlumočníka (nikoli znalce); publikační, literární, uměleckou, vědeckou a pedagogickou činnost; činnost zkušebního komisaře nebo činnost při výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů do výkonu 20 kW. Každý uzná, že tyto činnost může vykonávat jen omezená skupina policistů.
Proč by ale policista ve svém volném čase nemohl být řemeslníkem, proč by nemohl vykonávat pořadatelskou službu na fotbalovém utkání nebo dohlížet na pořádek v klubu či herně? Vždyť je pro to vycvičen a vyškolen, zná zákonná opatření a postupy a v případě narušení veřejného pořádku umí adekvátně zakročit. Mohlo by se tím předejít i různým excesům některých pracovníků pořadatelských služeb, kteří konflikty spíše záměrně vyvolávají.
Policisté by sami svým způsobem života a jednáním na veřejnosti měli být příkladem pro spoluobčany. Jak mohou důsledně vyžadovat dodržování zákonů, když jsou existenčně tlačeni k přivýdělku načerno? Zcela opomíjím, že stát tím přichází o daňové odvody. Osobně znám desítky policistů, kteří se díky reálnému snížení svých příjmů dostali do vážných existenčních problémů.
Jakou formu protestů asi policisté zvolí?
Jak se mohou dovolávat spravedlivějších poměrů? Policista nesmí být členem politické strany nebo hnutí ani nesmí vykonávat činnost v jejich prospěch. To může být důvodem, že tyto problémy nikoho nezajímají. Zákon odkazuje na interní akt. Jeho vydání, respektive případná novela obsahu a rozsahu, na které činnosti by se zákaz výdělečné činnosti nevztahoval, je v případě policistů na policejním prezidentovi. Ten však se svým příjmem na hranici existenčních problémů jistě není.
Jedno to je i policejním manažerům, kteří si i v době utahování opasků dovedou zajistit dostatek peněz na odměny. Paradoxem je, že výše jejich odměn je mnohde závislá na míře škrtů a úspor, které uskuteční.
Policisté také nesmějí stávkovat. Nezbývá pak, než na tyto problémy upozorňovat a očekávat nápravu. Pokud se nestane, je na policistech (ale i ostatních příslušnících bezpečnostních sborů a také na vojácích), co vše si nechají líbit a jakou formu protestů zvolí. Domnívám se, že není rozumné čekat, kdy využijí svých znalostí k nelegálnímu zisku.
