Ceska Pozice

Jak metodika měření inflace nafoukla realitní bublinu

Lidé mají sklon nevěřit oficiálně vykázaným číslům a často se domnívají, že inflace je mnohem vyšší a uměle manipulovaná. Proto je třeba se podívat na historii měření inflace v USA od sedmdesátých let.

Pavel Kohout 22.11.2019
Je nebezpečí deflačního vývoje za námi? | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Je nebezpečí deflačního vývoje za námi? | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Je nebezpečí deflačního vývoje za námi?

Index spotřebitelských cen, ve zkratce inflace, je veličina ostře sledovaná ekonomy, centrálními bankéři i širokou veřejností. Centrální bankéři řeší problém, proč inflace neroste dost rychle. Většina centrálních bank má za cíl dosahovat inflace kolem dvou procent ročně, přičemž tento cíl se v uplynulých letech nedařilo plnit – inflace bývá příliš nízká. Důsledkem jsou tvořivé nápady v oblasti měnové politiky směřující ke stimulaci inflace.

Široká veřejnost vnímá problém opačně. Lidé mají sklon nevěřit oficiálně vykázaným číslům a zhusta se domnívají, že skutečná inflace je mnohem vyšší. Vyskytují se názory, že inflace je uměle manipulována. Kde je pravda? Podívejme se na historii měření inflace v USA počínaje sedmdesátými lety, neboť statistické úřady ostatních zemí do značné míry americkou metodiku kopírovaly a kopírují.

Imputované nájemné

V červenci 1972 prezident Nixon podepsal zákon, který zavedl automatické indexování starobních a jiných důchodů na základě inflace počínaje rokem 1975. Již tehdy ale správní rada Social Security (americký veřejný pilíř penzijního systému) varovala, že prostředky na důchody mohou být vyčerpány během několika let. Ekonomové poukázali na fakt, že náklady na bydlení, které měly v indexu značnou váhu, rostou rychleji než ceny ostatních položek. Vzniklo doporučení počítat ceny bydlení „jinak“. Jak?

V první polovině osmdesátých let ceny nemovitostí zmizely z amerického indexu spotřebitelských cen. Přesně řečeno, byly nahrazeny takzvaným imputovaným nájemným, což je hypotetická částka, kterou domácnosti ušetří za nájemné, když bydlí ve vlastním. Zároveň poklesla celková váha bydlení v indexu spotřebitelských cen. Výsledek? V období 1988 až 2006 rostly ceny amerických rezidenčních nemovitostí o více než dva procentní body rychleji než ceny imputovaných nájmů.

Za prvé, počítat pouze s cenami nájemného a vyřadit ceny rezidenčních nemovitostí. Začátkem osmdesátých let různé vládní agentury zkoumaly metodiku měření inflace. Bylo konstatováno: „Protože inflace nerozlišuje mezi domem jako investicí a nástrojem pro bydlení (v originále „source of shelter services“), rychlý růst hodnoty nemovitostí byl považován spíše za nárůst životních nákladů než za nárůst bohatství pro majitele domů. Navíc, ceny nemovitostí mají v indexu spotřebitelských cen nerealisticky velkou váhu, protože náklady na hypotéky se počítají současně s plnou nákupní cenou.“

Tak to vysvětluje dokument amerického Bureau of Labor Statistics. Jinými slovy, růst cen nemovitostí je v pořádku, protože domácnosti, které nějakou vlastní, jsou bohatší – tím se kompenzuje růst cen bytů a domů pro tu část domácností, která své bydlení ještě nevlastní. Ještě jinak: když Petr sní celé kuře a Pavel žádné, statisticky vzato oba snědli polovinu. Krátce k evropské metodice HICP (Harmonised Index of Consumer Prices). Tato metodika „pro jistotu“ neobsahuje ani imputované nájemné. Když ceny bytů raketově rostly v Irsku nebo ve Španělsku, inflace zůstávala nízká.

V první polovině osmdesátých let ceny nemovitostí zmizely z amerického indexu spotřebitelských cen. Přesně řečeno, byly nahrazeny takzvaným imputovaným nájemným, což je hypotetická částka, kterou domácnosti ušetří za nájemné, když bydlí ve vlastním. Zároveň poklesla celková váha bydlení v indexu spotřebitelských cen. Výsledek? V období 1988 až 2006 rostly ceny amerických rezidenčních nemovitostí o více než dva procentní body rychleji než ceny imputovaných nájmů.

Vyhnutí se finanční krizi

Dopad na celkovou inflaci lze vyjádřit v desetinách procenta ročně – tento rozdíl již dokázal změnit měnovou politiku amerického Fedu natolik, že se nafoukla realitní bublina. Ta kulminovala v letech 2006 až 2007 a měla za následek hypoteční krizi. Kdyby byla ponechána původní metodika z roku 1953, finanční krize by možná nemusela být! Ale to není vše. V devadesátých letech se americký penzijní systém dostával opět do problémů. Bylo třeba najít řešení. Zvýšit odvody? Ne. Odstranit Nixonovu indexaci? Ne. Ještě více zmanipulovat měření inflace? Ano, super nápad!

Jaká by byla inflace podle původní metodiky ve srovnání s inflací, jak ji známe? Pravděpodobně až o dva procentní body ročně vyšší. Pravděpodobně by se promítla do úrokových sazeb, a možná by tak bylo možné vyhnout se finanční krizi.

Vznikla takzvaná Boskinova komise. Ta doporučila řadu „zlepšení“. Jedním z nich byla substituce položek s rychleji rostoucími cenami za jiné. „Například když růst cen hovězího nutí lidi kupovat více kuřecího, aby udrželi své náklady na potraviny na uzdě,“ vysvětluje tento přístup Federální rezervní banka v San Francisku v článku A Better CPI (Lepší inflace) zveřejněném v únoru 1999. Hlavním výsledkem činnosti Boskinovy komise však bylo takzvané hédonické indexování. Nový televizor má širší úhlopříčku než starý – má tedy vyšší užitnou hodnotu a při stejné ceně je levnější.

Tento přístup lze aplikovat na širokou škálu spotřebního zboží, proto je výsledkem znatelné snížení oficiální inflace oproti tomu, co spotřebitelé vnímají. Oficiální odhad vlivu doporučení Boskinovy komise je zhruba 1,1 procentního bodu ročně. (Skutečnost, že životnost nového spotřebního zboží bývá většinou výrazně nižší než životnost zboží vyrobeného v padesátých až sedmdesátých letech v důsledku rozmachu metodiky „planned obsolescence“, komise nevzala v úvahu.)

Jaká by byla inflace podle původní metodiky ve srovnání s inflací, jak ji známe? Pravděpodobně až o dva procentní body ročně vyšší. Pravděpodobně by se promítla do úrokových sazeb, a možná by tak bylo možné vyhnout se finanční krizi.

Pavel Kohout
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.