Financování výzkumu

Problém financování výzkumu spočívá (celosvětově) především v 1) snaze uchovat si neoprávněné výhody a 2) závisti.

Ad 1) Doporučuji rozhovor Karla Poppera pro Die Welt z roku 1987, kde konstatuje, že prakticky po celou dobu od druhé světové války je věda ideologizována a politizována a kdo se nedrží ideologie, ten je odříznut od peněz. Jenže věda by měla být financována podle svého kognitivního přínosu, ne podle ideologie – ergo, minimálně mnozí ve vědě jsou financováni neoprávněně. V našich podmínkách se jedná, například, o neoprávněné zvýhodnění pracovníků Akademie věd proti vysokým školám v grantových soutěžích. Ti první nemusí učit a ti druzí učí a navíc ze svých grantů dotují i výuku.

Ad 2) Už jen ve Švédsku zůstalo profesorské privilegium, kdy univerzitní učitel je majitelem obsahu svého mozku a pokud usoudí, že jej může prakticky využít, je to jeho zodpovědnost. Společnosti je takový co nejrychlejší vznik nových technologií co nejvíce k (věcnému) užitku. Jenže univerzity viděly

Re: Financování výzkumu

Jenže univerzity viděly peníze, které si mnozí vydělali – krachy jiných opomenuly. A tak tlačily na zákonodárce až ti postupně profesorská privilegia zrušily. V Norsku před několika lety http://www.hbs.edu/faculty/Pages/event.aspx?num=1000 cituji: „Upon the reform, Norway moved toward the U.S. model where majority rights are held by the university. Using comprehensive data on all Norwegian workers, firms, and patents, we find an approximate 50% decline in entrepreneurship and patenting rates by university researchers after the reform. Quality measures for university start-ups and patents also decline.“

Řešením je 1) Nefinancovat akademický výzkum mimo výuku a 2) zavést profesorské privilegium a umožnit novým technologiím do průmyslu volně plynout. Pokud výzkum v průmyslu nějak podporovat, pak (možná) daňovými prázdninami technologickým start-upům.

Není to jen o penězích

Polemický článek kolegy Jirky Chýly je zajímavý, obsahuje řadu pravdivých tvrzení a kvantitativních údajů, s kterými souhlasím. Ale je vidět, že je to názor teoretického fyzika, který nikdy žádný patent nenapsal ani nerealizoval a neví jak vypadá aplikovaný výzkum (a tolik žádaný soulad základního a aplikovaného výzkumu) v zemích jako je Švýcarsko či Německo (s kterými spolupracuji již skoro 30 let). Takže pár poznámek z hlediska experimentálního fyzika, nyní již důchodce, který nemá problém s počtem publikací či citací v evropském měřítku a který se marně pokoušel realizovat své patenty (fotovoltaika, nanotechnologie) v USA, Asii či EU.

Začnu historií : zásadní úder na náš (neefektivní) aplikovaný výzkum byl učiněn v devadesátých letech jeho prakticky úplným zrušením. Takže například místo Výzkumného ústavu sdělovací techniky A.S.Popova máme dnes v Praze na adrese Novodvorská velké nákupní centrum. Velká část jeho výzkumu byla asi zbytečná, ale byly v něm i špičková oddělení, která pomohla např

Re: Není to jen o penězích-pokrač.

která pomohla například tomu, že některé v ČR vyráběné radarové systémy jsou i nyní na světové špičce.

Ze současnosti : jako (asi jediný) úspěšný fyzikální aplikační ústav v rámci Akademie věd bych chtěl jmenovat Ústav přístrojové techniky v Brně, který dal vznik silnému postavení Brna v celosvětové výrobě elektronových mikroskopů. Zúčastnil jsem se nedávno jeho mezinárodní evaluace (centrum ALISI) a mohu říci, že vložené peníze z programu EU jsou dobře využity.

Proč je celkový obraz našeho aplikovaného výzkumu tak neuspokojivý, když existují příklady, že i u nás to jde?

Základní problém celého fyzikálního výzkumu u nás vidím v jeho obrovské fragmentaci (tím asi netrpí kolega Chýla spolupracující převážně s obrovským kolosem-CERNem). Hodně lidí dělá na spoustě problematik (to je v pořádku pro universitní výzkum), snahy po koordinaci či cílení výzkumu byly vždy dočasné a jen jednorázové nebo formální. Podotýkám, že rozhodnutí musí udělat fyzikové a průmysl, ne úředníci MPO či MŠMT.

A výzkum

Jako laik: platím tedy cca 85 mld. na výzkum,

ať základní, aplikovaný nebo experimentální. Co za to já, jako daňový poplatník dostávám? Je pravda, že se mi nechce úplně čekat, až za 50 let něco ze základního výzkumu se ukáže jako užitečné. Alespoň polovina by nebyla k zahození. Lze to vůbec spočítat? Nebo jsou to prostě peníze, které se odečtou z toho, co jako daňoví poplatníci dáváme do státního rozpočtu, nebo připlácíme ve výrobcích firem, které nějaký výzkum přifinancují?

Vyborny text

Myslim ze je potrebne opakovat, ze existuji principialni rozdily mezi zakladnim a aplikovanym vyzkumem (pripadne experimentalnim vyvojem). Osobne se domnivam, ze aplikovany vyzkum by mel byt vice podporovat ruznymi formami neprime podpory, jako jsou ruzne vyhodne pujcky, snizovani rizika pro soukrome investory apod. Soucasny stav je proste penezovod vedouci ze statniho rozpoctu do soukromeho sektoru s pochybnym vysledkem.