Jak chceme vyvážet svobodu?

Jádro jejich vzrušení spočívá jednak v tom, že kriminálka – tedy fiktivní příběh – vypráví o tom, že při vyšetřování vraždy vojáka, který má právě odletět na misi do Afghánistánu, se přijde na to, že nejen on byl zapleten do pašování opia. Druhým důvodem vzrušení je podle politiků nepatřičná skutečnost, že policistu, úspěšně vyšetřujícího ony vojáky, hraje současný ministr obrany.

Zmatek v hlavě, řečeno slušně

A poslyšme, jak se to zdrclo v hlavě předsedovi sněmovny Janu Hamáčkovi (ČSSD), který prý tento díl seriálu zhlédl poté, co zaznamenal zřejmě nedůtklivé reakce vojáků. Prý nechápe, jak ministr obrany Martin Stropnický může hrát v seriálu, jehož poslední díl je podle Hamáčka „plivancem do tváře všech příslušníků Armády ČR“.

Poslankyně Jana Černochová (ODS), bývalá partnerka policejního prezidenta Červíčka prokázala, že to Červíček s ní asi neměl jednoduché. Místo toho, aby se zastala zákonné role policistů, ji prý doslova pobouřila věta policisty Stropnického ze seriálu v momentě, kdy je omezován ve vyšetřování poukazem na „vyšší zájmy“: „Mně je nějaká mezinárodní pověst nebo rotace mise v Afghánistánu úplně ukradená.“

K tomu ještě Černochová do problému zatahuje své pracovní záležitosti, kdy dává do „nešťastné“ časové souvislosti vysílání tohoto dílu seriálu a parlamentní schvalování účasti českých vojáků v zahraničních misích. Jako by nevěděla, či si ve své poslanecké soběstřednosti nedovedla připustit, že soukromé televizi je při sestavování vysílacího programu právem ukradené zase jednání sněmovny.

Co k tomu dodat

Politik Hamáček bůhvíproč pokládá fiktivní příběh o několika vojácích za příběh o celé armádě. Má snad nějaké své speciální důvody pro to, aby z jednoho dílu kriminálky vyvodil implicitní nařčení celé armády z pašování opia? Nebo chce naopak tvrdit, že nikdo z armády nikdy nic nepašoval? Nebo snad zastává apriorní tezi, že ministerstvo obrany je nedotknutelná posvátná kráva?

Zdá se, že tento díl seriálu ťal poblíž něčeho živého (přitom scénář je zhruba sedm let starý!). Nebo se ozval kdosi potrefený přímo? Z reakcí je vidět, že Stropnický se dostal (jako herec!) v poznání resortu dále než politici Hamáček s Černochovou. Ti naopak přesně podle definice ideologie chtějí přizpůsobit realitu svým představám.

Chtějí snad kritici seriálu prosazovat „vysoké ideje“ (mezinárodní spolupráci a prestiž) za každou cenu, nehledě na to, co mají v základech? Třeba pašování drog, či vraždy a násilí? Skutečně zákonodárci nechápou, že jakékoliv „vyšší zájmy“ jsou kvalitou závislé na těch „malých“, z nichž vyrůstají? Že obojí jsou buď kvalitní, nebo kontaminované? Že „vyšší zájmy“, za něž bychom se nemuseli stydět, nemohou vycházet z „nižších zájmů“, za něž bychom se museli stydět?

Má snad kritika seriálu a účasti Stropnického v něm naznačovat, že zapojení do vojenských misí v zahraničí má pro jeho účastníky povahu postavení nad zákon? A že tyto manýry jsou (také) tím, co vyvážíme s „demokracií“ do oblasti vojenských misí?

Chtějí snad kritici naznačit, že by si média měla nechat schvalovat své publikační a vysílací programové plány, aby se nedostala do nějaké „nešťastné koincidence“ s programem jednání zákonodárců?

Pochopení pro leccos...

Je divné, že se politici nevyjádřili principiálně na podporu kriminalistů, překonávajících ve vyšetřování mnohé obtíže, z nichž jsou nejhorší ty z vlastních řad. Nebo to snad souvisí s jejich pojetím práce policie, která by měla mít „pochopení pro leccos, co není v zákoně“?

Každopádně je totiž nutno říci, že cítili-li se někteří zbytečně vztahovační vojáci nějak tímto dílem seriálu bůhvíproč dotčeni, je tento negativní (a spíše pro psychologa příslušný) dojem mnohonásobně vyvážen pohlazením na duši všech poctivých kriminalistů!

A co vůbec snad nepadlo ještě jako protiargument – co takhle svoboda umělecké tvorby? Co takhle svoboda názorů a jejich vyjadřování? Ba dokonce svoboda postojů, především těch nesouhlasných?

Jak chceme vyvážet svobodu, nebo ji někoho učit, když ji sami neumíme?