Skoro každého v životě opustí někdo blízký. A může se stát, že o pár měsíců později objeví v zásuvce stolu zapomenutý notýsek, ve kterém stránku za stránkou listuje myšlenkami a popisy dnů člověka, kterého už nikdy neuvidí. A najednou v tom notýsku dospěje na stránku, po které následuje jen prázdno a bílé nepopsané listy.
Žijeme v době, kdy sociální média umožňují náhle přetrhnuté lidské osudy zpětně sledovat i u lidí, které jsme osobně neznali – žijících na druhé straně zeměkoule, v jiných časových pásech, s jinými zájmy a příběhy. Můžeme si položit otázku, nakolik se v jejich příbězích zrcadlí stará myšlenka, že lidské dějiny jsou především dějinami osobních příběhů, do kterých se promítají nejednoznačnosti příběhů velkých.
Twitterovský účet
James Foley, americký novinář zavražděný 20. srpna členem Islámského státu, si podobně jako mnoha dalších zaznamenával myšlenky i reakce jiných lidí na Twitteru. Jeho twitterovský účet končí náhle 22. listopadu 2012.
James Foley, zavražděný 20. srpna členem Islámského státu, si zaznamenával myšlenky i reakce jiných lidí na Twitteru. Jeho účet končí náhle 22. listopadu 2012. |
Reportáž amerického měsíčníku Vanity Fair před čtyřmi měsíci přibližuje důvod: „Jim Foley se 22. listopadu vracel s dalším západním novinářem a místním průvodcem ze Sýrie k turecké hranici. Po cestě se zastavili v internetové kavárně v Binniši, městečku vedle Idlibu, z něhož vyráželi do terénu. Byl Den díkuvzdání, novináři se chtěli připojit na internet, utřídit si práci, spojit s přáteli. Po hodině kavárnu opustili a zamávali na taxík, který je měl dovést k hranici. Po cestě byl taxík zastaven a novináři pod hrozbou odvezeni neznámo kam. Stejně jako Austin Tice, Jim Foley a jeho souputníci zmizeli. Navzdory ohromné snaze jejich rodin a přátel o nich od té doby nemáme žádnou zprávu.“
Foleyho poslední záznam na jeho twitterovém účtu je z 22. listopadu 2012. Kromě retweetnutých zpráv jiných novinářů je v něm i několik jeho zpráv: „Další video bombardování Dáru’š-šifá, katastrofální škody, vypadá to, že tam zůstali lidé pohřbeni zaživa.“
Dáru’š-šífá je nemocnice v Aleppu, kterou v srpnu 2012 a pak 21. listopadu bombardovalo syrské vojenské letectvo. Připomeňme si, kde na přelomu léta a podzimu byla syrská válka. Armádní letectvo začalo, nejprve za použití československých L-39, používat klastrové bomby v hustě obydlených čtvrtích severosyrských měst. Část syrských povstalců se v Aleppu dostala do prvních konfliktů s místními obyvateli, kteří si stěžovali na jejich aroganci a predátorské praktiky. Nikdo neznal pojem „Islámský stát“. Neexistoval.
Volební urny a krvavá pole
Americký novinář James Foley je mrtvý, ale jeho reportáže a postřehy zůstanou svědectvím o době, kdy události na Blízkém východě dostaly fatální spád. Stejně jako jím zůstane jeho motto, které dokonale vystihuje současnou blízkovýchodní podstatu: „Dělám reportáže z Afghánistánu, Iráku, Libye, Sýrie. Spousty otázek. Žádné odpovědi.“
Tam, kde byl na jaře 2011 optimismus, jsou dnes volební urny a krvavá pole a skelety lidských těl a měst |
Tam, kde byl na jaře 2011 sdílený optimismus a heslo „lid si žádá“, jsou dnes na straně jedné volební urny (Tunisko, Libye) a na druhé krvavá pole a skelety lidských těl a měst. Nikoli proto, že tomu tak muselo být, ale protože to lepší v blízkovýchodních společnostech bylo rozdrceno a poraženo, aby mohly být následně vyhloubeny ještě hlubší příkopy – mezi jedněmi a druhými Syřany, mezi sunnity a šíity, mezi veřejným míněním na sever a na jih od středomořských břehů.
Důstojnost
Francouzský novinář Nicolas Hénin, který s Foleyem strávil sedm měsíců v zajetí Islámského státu a na jaře byl společně s třemi dalšími francouzskými novináři propuštěn, popsal v rozhovoru pro francouzský deník L’Express Foleyho důstojnost, ze které nehodlal ustoupit ani o krok až do úplného konce.
Foley nehodlal ze své důstojnosti ustoupit ani o krok až do úplného konce |
Právě proto stojí za pozornost i odpověď na poslední otázku, kterou Héninovi redaktorka položila. „Řekl vám někdy James Foley, co by si přál dělat, až bude jednoho dne svobodný?“
Henin odpověděl: „Ano. Měl dvě přání. Buď pracovat pro Výbor na obranu novinářů (CPJ), nebo se podílet na mezináboženském dialogu, obnově mostů mezi křesťanským a muslimským světem. Jsem znechucený výbuchem islamofobie na Twitteru poté, co bylo zveřejněno video jeho vraždy. Ti chlapi, kteří ho zabili, dosáhli přesně toho, co chtěli. Posílit populismy a vzájemná klišé. Přesně ty věci, proti kterým se James chtěl angažovat.“
Islámský stát versus Orient – 1 : 0.
Islamofobie versus Západ – 1 : 0.
Psychopatičtí podnikatelé se strachem versus lidé, kteří pochybují – 2 : 0.
A stále žádné odpovědi.