Lidovky.cz

Ideová odluka státu od církve se uskutečnit nesmí

Evropa

  5:19

Prezident Klaus ve svatováclavském projevu volal po obranné alianci s církví, nositelce hodnot ohrožených radikálními politickými proudy.

foto: © ČTKČeská pozice

Průběh letošní Národní svatováclavské pouti ve Staré Boleslavi 28. září svědčí i o tom, že ve sporu o církevní majetek jde ve skutečnosti o něco jiného než o pole, lesy a nemovitosti. V předních řadách totiž seděli nejen ústavní činitelé v čele s prezidentem Václavem Klausem, ale i někteří z těch, kteří by se do jím uvolněného prezidentského křesla chtěli posadit, například Vladimír Dlouhý, Jan Fischer, Jana Bobošíková či jen obtížně přehlédnutelný Vladimír Franz. A dle mnoha lidí se nepřijeli poklonit památce svatého Václava, aby z ní načerpali inspiraci pro vlastní politickou činnost.

Ať už je to však jakkoli, jejich přítomnost svědčí o tom, že náboženství a duchovní hodnoty ztělesněné církví nelze z veřejného života navzdory opakovaným pokusům snadno odstranit. I to měl na mysli biskup Radkovský, když ve své homilii poukázal na krizi demokracie způsobenou mravním úpadkem české společnosti. Už méně si jsem jistý tím, že nejzávažnějšími symptomy tohoto úpadku je jím zmíněné porušování dopravních předpisů či pančování lihovin.

Rozklad tradičního schématu

Proč biskup Radkovský přítomným politikům raději nepřipomněl, jakým zlem, ohrožujícím samotné bytí našeho národa, jsou umělé potraty či některými přítomnými politiky podporovaná propagace homosexuálního způsobu života? Kde byli naši biskupové, když se Prahou pod záštitou jejího primátora Bohuslava Svobody a za podpory zahraničních ambasád a veřejnoprávních médií konal týdenní homoerotický mejdan završený extravagantním pochodem od sochy knížete, jehož statečnosti se při obraně pravdy a mravních hodnot ve Staré Boleslavi nyní dovolávají?

Ve svém letošním svatováclavském projevu prezident Klaus poukázal na přeshraniční rozměr současné krize duchovních hodnot

Kritikou těchto jevů by se posunuli za hranice naší vlasti, neboť vedle tuzemských příčin zmíněného úpadku totiž nesou vinu i silné politické a finanční tlaky ze zahraničí. Zejména z nadnárodní Evropské unie, o jejíchž politických i duchovních kvalitách kardinál Vlk a jeho spolupracovníci z vyššího i nižšího kléru přesvědčovali věřící v době referenda o vstupu do EU demagogickou kampaní v kostelech.

Právě na tento přeshraniční rozměr současné krize duchovních hodnot poukázal ve svém letošním svatováclavském projevu prezident Klaus. Mimo jiné v něm řekl:

„Tradiční, staré dobré, hodnotové schéma se rozkládá. Mluvím o Evropě, o našem západním světě, ne specificky o České republice, v tom nejsme nijak výjimeční… Sílí snahy o úplné odpoutání se od hodnotového řádu, který vytvořil Evropu, jak ji známe dnes a dal lidem žijícím v evropských zemích pevné zakotvení jejich životů. Evropa se kvůli tomu propadá stále hlouběji do ekonomické, politické a společenské krize urychlené chybným a navíc neskromným a nepokorným sociálně-inženýrským integračním experimentem.“

Nesnadný zápas

Nemine den, aby EUropa o pravdivosti těchto slov neujišťovala. Francouzský parlament bude letos na podzim v souvislosti s legalizací sňatků homosexuálů hlasovat i o tom, zda mají z jazyka státních dokumentů zmizet pojmy otec a matka. Evropský parlament zase prosazuje, aby se letošními nositeli Sacharovovy ceny staly členky anarchofeministické pornobojůvky Pussy Riot.

„Politické módy“ nejsou tuzemského původu, a proto vůbec není snadný zápas, jejž s nimi vede konzervativně smýšlející část společnosti

„Politické módy“, o kterých Václav Klaus hovoří, nejsou tuzemského původu. Proto vůbec není snadný zápas, jejž s nimi vede konzervativně smýšlející část společnosti, zčásti ochromená „ideovou a občanskou apatií“. O to důležitější je, že hlava státu stejně jako ve svém loňském svatováclavském projevu volá po obranné alianci s církví coby nositelkou duchovních hodnot ohrožených „modernistickým či spíše postmodernistickým a postdemokratickým přitakáváním všemožným výstřelkům a radikálním politickým proudům“.

Ať už současný spor o podobu církevních restitucí dopadne jakkoli – biskup Radkovský připomněl, že církev umí důstojně žít i v podmínkách materiální nouze – jedno je jisté. Má-li být cílem majetkového narovnání odluka církve od státu v tom smyslu, že na církev bude pohlíženo optikou, jež z ní činí právnickou osobu rovnou dobrovolným hasičům, vyzní prezidentův apel do prázdna.

Má-li se česká společnost, potažmo celá Evropa, zmíněným hrozbám ubránit, je nutné, aby se ideové odloučení státu od církve neuskutečnilo. Samozřejmě za předpokladu, že onomu duchu modernismu nebudou podléhat ani církevní hodnostáři.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.