Ceska Pozice

HLAVÁČ: Přijmout dnes euro by byla chyba pro nás i pro eurozónu

Hlavní motivace vzniku eura sice byla politická, ale otcové-zakladatelé argumentovali i výhodami ekonomickými. Technicky bylo zavedení eura v roce 2000 úspěchem, občané i podniky si na ně rychle zvykli. Ve špatném smyslu si na ně rychle zvykly zejména jižní členské státy EU, jež se do eurozóny nikdy neměly dostat. Píše Tomáš Hlaváč.

Řecko a odchod z eurozóny. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Řecko a odchod z eurozóny. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Řecko a odchod z eurozóny.

Euro bylo vymyšleno v devadesátých letech jako nástroj další integrace Evropské unie. Někdo říká, že to byl ústupek Německa, že ostatní země EU souhlasily se sjednocením. To zní logicky, protože kdo by se dobrovolně zbavil německé marky, respektive rozpustil ji v liře a francouzském franku? Postupně měly euro převzít všechny členské země EU. Odpovědnost za něho převzala nově vzniklá Evropská centrální banka (ECB), která zasahuje zejména úrokovými sazbami, jež řídí tak, aby se inflace v zemích eurozóny pohybovala okolo dvou procent.

Celý proces je dán takzvaným Paktem stability a růstu, jenž členským zemím eurozóny zejména stanovuje limity na jejich zadlužování. Až potud ECB pracuje na podobných základech jako ČNB. Rozdíl spočívá v tom, že zatímco ECB v době krize a po ní nakupovala do své bilance dluhopisy zemí eurozóny, aby stimulovala ekonomiku (lidově řečeno, tiskla peníze), ČNB pro dosažení podobného cíle držela několik let kurz koruny nízko. Soudě podle ekonomického růstu uplynulých let, strategie ČNB byla řádově lepší.

Možná ještě rychlejší hospodářský růst

I když hlavní motivace vzniku eura byla politická, otcové-zakladatelé argumentovali i výhodami ekonomickými, zejména snížením transakčních nákladů, měnových rizik a ulehčením cestování. Technicky bylo zavedení eura v roce 2000 úspěchem, občané i podniky si na ně rychle zvykli. Ve špatném smyslu si na ně rychle zvykly zejména jižní členské státy EU, které se do eurozóny nikdy neměly dostat. Začaly si půjčovat jako o závod a ztratily všechny obranné reflexy, které měly, když musely udržovat volnou směnitelnost svých původních měn.

V současnosti se pomocí eura uskuteční přibližně 36 procent plateb, pomocí dolaru 40 procent. To vypovídá o hospodářské síle EU, ale není to důkaz, že bez eura, respektive bez některých zemí v eurozóně, by členské státy EU hospodářsky nerostly ještě rychleji.

Výsledkem byly události v Řecku, jež se udrželo v eurozóně jen za cenu masivního odpisu soukromých pohledávek, především německých subjektů. Řekové viní Němce, že jim draze prodávali zbraně, a považují odepsané německé pohledávky jen za férové narovnání. Euro bylo rovněž jedním ze základních článků ambiciózní strategie EU vyhlášené v roce 2000 a směřující k ekonomickému dohnání USA. Tento projekt, poté co do něj byly nality miliardy, selhal, a USA dokonce zase o kousek utekly.

Kolik z tohoto neúspěchu lze připsat euru, těžko odhadnout. Spíš jde o vítězství soukromé iniciativy preferované v USA nad sociálním inženýrstvím, které převládá v EU. Pokud jde o použití eura v platbách na celém světě, společná evropská měna neustále dotahuje zatím dominující dolar. V současnosti se pomocí eura uskuteční přibližně 36 procent plateb, pomocí dolaru 40 procent. To vypovídá o hospodářské síle EU, ale není to důkaz, že bez eura, respektive bez některých zemí v eurozóně, by členské státy EU hospodářsky nerostly ještě rychleji.

Čest se připojit

Česko euro nemá, a ani se nechystá ho přijmout. V současnosti by to vzhledem k problémům eura byla chyba pro nás i pro eurozónu. To však neznamená, že se nás tento problém netýká. Podmínky Paktu stability porušuje dnes – ať veřejně, nebo skrytě – minimálně polovina zemí eurozóny a tato časovaná bomba při nejbližší krizi vypukne. Pro nás to snad nebude mít následky fatální, ale „jen“ ohrožující a bude to doprovázeno výrazným poklesem ekonomiky.

Zóna nového eura zahrnující Německo, Rakousko, Nizozemsko a Lucembursko by mohla fungovat bezvadně. K takovým zemím by byla čest se připojit.

Řeckou krizi vyřešilo především silné Německo a jeho silná kancléřka. Na Itálii a Francii už síla nebude. EU by rozhodně neměla bránit odchodu z eurozóny státům, které do ní ekonomicky nepatří, naopak by jim měla odchod usnadnit jednorázovými stimuly. Zóna nového eura zahrnující Německo, Rakousko, Nizozemsko a Lucembursko by mohla fungovat bezvadně. K takovým zemím by byla čest se připojit.

Tomáš Hlaváč
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.