Inspirace pro současný obludný dotační systém Evropské unie přišla od komunistických plánovačů Sovětského svazu. Původním účelem bylo zvýšit ekonomickou úroveň jižního křídla vznikající EU na úroveň nejrozvinutějších zemí, a předejít tak možným odstředivým tendencím. Tedy tradiční šíření dobra, ať to stojí, co to stojí. Hlavním zdrojem financování této operace bylo Německo a nelze se zbavit dojmu, že jedním z cílů bylo připravit si budoucí odbyt pro německé zboží.
Myšlenku nelze odsoudit, provedení bylo ale řízeno příliš byrokraticky a podporovány byly především projekty, které zapadaly do sociálního inženýrství Bruselu a málo byly respektovány místní potřeby. Výsledkem často bylo, že tam, kde bylo třeba vyasfaltovat silnici, se postavila čtyřproudová dálnice. Hezké napohled, problémem se ale následně ukázalo, kde vzít peníze na její udržování a opravy, které si už musí každý stát platit sám.
Tradiční model
Celý systém přerostl v absolutně netransparentní monstrum podpory všeho možného. Podporu dostávají soukromé či jiné subjekty na konkrétní jednorázové projekty (nenárokové dotace), soukromé i další subjekty na dlouhodobé projekty typu solárů či výroba a přidávání lihu do benzinu apod. Samostatnou kapitolou jsou dotace do zemědělství, jež nebude z různých důvodů možné zrušit zcela, ale systém bude třeba zjednodušit. Na dotacích do soukromé sféry je nejodpornější, že ze svých daní podporujete konkurenci a můžete se na to jen dívat.
Tradiční model je, že na dotaci se ze 70 procent podílí Brusel a 30 procenty členský stát EU. Vyhodnocení přínosu pro členský stát většinou provádějí ti, kdo na koloběhu dotací ekonomicky závisejí. Typicky porovnají peníze poskytnuté Bruselem s penězi zaplacenými členským státem do rozpočtu EU a vyjde jim, jak z dotací členský stát profituje. |
Dotace přinášejí jednu jistotu. Při jejich poskytování se podvádělo, podvádí a podvádět bude. Nejde tomu předejít. Na dotacích jsou nejvíce nemorální dvě věci. První je, že nahrazují individuální úsilí o získání peněz od investorů nebo donátorů administrativním úkonem, a druhá je obří kontrolní a poradní aparát, který se na celý systém nabalil.
Netransparentnost poskytování a přijímání dotací znemožňuje i vyhodnocení jejich efektivity. Tradiční model je, že na dotaci se ze 70 procent podílí Brusel a 30 procenty členský stát EU. Vyhodnocení přínosu pro členský stát většinou provádějí ti, kdo na koloběhu dotací ekonomicky závisejí. Typicky porovnají peníze poskytnuté Bruselem s penězi zaplacenými členským státem do rozpočtu EU a vyjde jim, jak z dotací členský stát profituje.
Otázka splnění politického cíle
Nikdo se ale ani nepokusil vyčíslit náklady celého dotačního mechanismu na členský stát. Tisíce úředníků, kteří celý systém plánují, řídí a vyhodnocují. Jejich platy, cestovné a další náklady. Náklady lobbistů a poradců, kteří připravují žádosti o dotace. Část peněz se rovněž vrací do států přispívajících opticky více do rozpočtu EU tím, že práce v rámci dotačních a rozvojových programů vykonávají firmy vlastněné jejich příslušníky, jež platí domů tučné dividendy. A náklady na to, že se někdy investuje ne do toho, co je třeba, ale co podporuje Brusel.
Velkou otázkou je, zda dotace a programy splnily svůj politický úkol, tedy udržet EU pohromadě a zabránit nástupu extremistických sil. Na tuto otázku nelze seriózně odpovědět. Historie zná jen cestu s dotacemi. |
Kapitolou samou o sobě jsou projekty EU. Ať už megalomanský projekt dohnání a předehnání USA z roku 2000 a v tichosti zrušený o pár let později, nebo další, v podstatě politické projekty typu Galileo, přidávání lihu do paliva, GDPR a řada dalších. Jedním z nejkontroverznějších a nejdražších projektů bylo zavedení eura v roce 2000.
Velkou otázkou je, zda dotace a programy splnily svůj politický úkol, tedy udržet EU pohromadě a zabránit nástupu extremistických sil. Na tuto otázku nelze seriózně odpovědět. Historie zná jen cestu s dotacemi.Vydírání zemí střední a východní Evropy hrozbou snížení či odmítnutí dotací je nepřípustné. Nenárokové nezemědělské dotace soukromým subjektům je nutné zrušit okamžitě, nárokové nechat doběhnout. Státní a municipální dotace snižovat, postupně nahrazovat ručením za úvěry. To vše v rámci navrhovaného snížení rozpočtu EU o 15 procent každý rok.