Třeba by se našli lidé, co víc věří Makrlíkovi než Pekařovi. Já to ale nejsem.

Problém je v tom, že dějiny mohou být (a také jsou) vykládány podle směru pohledu. Mám čest znát oba diskutující pány i jejich dlouhodobé pohledy na minulost, konkrétně tu českou. Ty směry pohledu se nyní zhmotnily pod heslem "pomník". Domnívám se, že by stačilo po křesťansku zapomenout na více či méně netolerantní ideologie, prohánějící naši nešťastnou postmoderní dobu (většina z nich vznikla koncem 19. a počátkem 20.století a někteří z nás z nich bohužel čerpají svoji "sílu" dodnes). Pomníky jsou prostě zobrazením symbolů, je jen otázkou, symbolů čeho vlastně. Pomník jako společenský problém totiž není tak jednoduchý, jak se to pokouší laicky vysvětlovat oba diskutující pánové. Já bych to nechal odborníkům a politikům, případně kněžím. Jen proboha žádná "referenda"neinformované veřejnosti. Citujme nakonec Karla Havlíčka: Ničení obrazů na místech veřejných jako sprostotu počítám, neboť rozumný člověk neničí to, co druhému je svaté.