Lidovky.cz

Gazprom pod tlakem: Ztratí ruský plyn politickou sílu?

Evropa

  17:31
Průměrná cena ruského plynu od počátku roku klesla na úroveň let 2010–2011 a tento trend se zřejmě nezmění. Klesly-li výnosy Gazpromu meziročně téměř o 40 procent, půjde zřejmě o „reset“ na novou úroveň. Pro evropské spotřebitele plynu dobrá zpráva.

Zrušení dlouhodobých kontraktů na přepravu a export, jež požaduje Evropská komise, by mělo zničující důsledky na politickou sílu ruského plynu. foto: Reuters

Zhruba před rokem tehdejší polský premiér Donald Tusk navrhl společnou energetickou politiku EU. Čas popoběhl a Tusk se stal předsedou Evropské rady, tedy evropským presidentem (Pánbůh zaplať, že alespoň na evropské úrovni máme dobrého prezidenta) – a já s napětím sledoval, jak a zda se bude Tuskova „plynárenská“ výzva k uskutečnění kroků, jež by vedly ke zvýšení ochrany Evropy před vyděračským potenciálem ruského plynu, dále vyvíjet.

Teď na evropském stole leží dokument, jenž představuje další krok na cestě k větší energetické bezpečnosti EU. Adresátem je ruský Gazprom.

Nejprve jsem se dočkal na konci února, když Evropská komise vyhlásila plán na vznik evropské energetické unie. Obsahuje totiž podstatnou část Tuskových námětů – jediné, co se zde neobjevilo, je myšlenka společného nákupu ruského plynu pro Evropu. Jakkoliv by takový krok znamenal zvýšení jistoty dodávek plynu, představoval by současně popření podstaty volného obchodu se zemním plynem, a to je cena proklatě vysoká.

Teď ovšem na evropském stole leží dokument, jenž představuje další krok na cestě k větší energetické bezpečnosti EU. Adresátem je ruský Gazprom. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... až se teď – zdá se – ucho trochu natrhlo ruskému Gazpromu.

Zrušení dlouhodobých garancí?

Začněme posledním vývojem jeho vztahu k EU. Evropská komise Gazprom opětovně obvinila z nekalých praktik na trhu se zemním plynem; není to poprvé, co musel plynárenský gigant čelit obvinění ze zneužití monopolního postavení. Poprvé to bylo již v září před třemi roky, i zde bylo zmiňováno porušování článku č. 102 pravidel EU.

Nežádoucí praktiky Gazpromu byly podle závěrů Evropské komise koncentrovány především do oblasti střední a východní části unie, tedy i vůči České republice

Pro nás je v tomto sporu zajímavé, že tyto nežádoucí praktiky Gazpromu byly podle závěrů Evropské komise koncentrovány především do oblasti střední a východní části unie, tedy i vůči České republice. Text obvinění Gazpromu se mi nalézt nepodařilo, o jeho věcném obsahu však lze usuzovat z čerstvé reakce šéfa Gazpromu Alexeje Millera. Mimo jiné prohlásil, že si „nedovede představit dodávky ruského plynu bez poskytnutých dlouhodobých garancí“. Převedeno do srozumitelnější řeči: Gazpromu je nepochybně vytýkána existence dlouhodobých kontraktů na přepravu a export plynu a je požadováno jejich zrušení.

Pro evropský obchod s plynem by takový krok měl jen velice omezené následky; spíše by se ruský plyn zařadil jako konkurent mezi dodávky plynu od ostatních exportérů. Zničující důsledky by však mělo zrušení dlouhodobých kontraktů na politickou sílu ruského plynu – ztratil by ji. Odblokování přenosových kapacit tranzitních plynovodů, vázaných v současnosti kontrakty s Gazpromem, by vedlo k uvolnění přepravy plynu ze západu směrem na Balkán a jih Evropy.

To by ovšem zcela rozbilo po léta budovanou ruskou architekturu evropského plynárenství, založenou na známé tezi „rozděl a panuj“. Všechny ty ruské „streamy“ – Nord, South, Turkish a kdovíjaký jiný – by pojednou ztratily jakýkoliv smysl a staly by se ekonomicky málo opodstatněnými. V konkurenci unijních přepravních systémů (které jsou nadto hlídány národními energetickými regulátory) budou vždy vítězit nižší náklady a kratší přepravní trasy. Svéhlavé ruské obcházení Ukrajiny by nakonec bylo zcela kontraproduktivní.

Monopolní chování

A ještě jedna výtka směřovala z Evropy vůči Gazpromu: monopolní chování vyjádřené paralelitou mezi mírou závislosti na ruském plynu a výší jeho ceny. Hodně to platí pro země Visegrádské skupiny, ještě více pro balkánské členské země, a nejvíce pro Pobaltí. V době, kdy Německo platilo za tisíc metrů krychlových ruského plynu okolo 320 dolarů, platily pobaltské země okolo 500 dolarů. Leží přitom mnohem blíže zdrojům, náklady na dodávku jsou tudíž nižší než například přeprava do Německa či Francie.

Zneužívání monopolu bylo zřetelně patrno ve chvíli, kdy v litevském přístavu Klaipéda zakotvil plovoucí terminál pro příjem kapalného plynu...

Zneužívání monopolu – v případě Pobaltí navíc přímo Gazpromem – bylo zřetelně patrno ve chvíli, kdy v litevském přístavu Klaipéda zakotvil plovoucí terminál pro příjem kapalného plynu. Jeho název je symbolický: Nezávislost. Pro Litvu znamená možnost úplného odtržení od ruského plynu – a vida: cena ruského plynu ze dne na den klesla téměř o 200 dolarů, takže je nižší, nežli dodávky kapalného plynu.

Podobný scénář ostatně zažila i Ukrajina: ve chvíli, kdy podepsala se slovenským Eustreamem kontrakt zajišťující pro Ukrajinu roční přepravu plynu ze západu v objemu 15 miliard m3 (a tedy nezávislost na ruských dodávkách), klesla cena od Gazpromu pod úroveň ceny nabízené ze západu. Není-li toto zcela školní případ zneužívání monopolního postavení, pak nevím, co jiného by jím mohlo být.

Reset na novou úroveň

Ekonomická pozice Gazpromu má trvale sestupnou tendenci. Faktorů, které tento sestup působí, je několik. Z krátkodobého pohledu je to nejen velice nízká cena ropy (od které se ceny plynu konec konců odvíjejí), ale především dramatický pokles spotřeby zemního plynu v Evropě, jenž byl způsoben mimořádně teplou zimou – nejteplejší za posledních 50 let. Pokles odbytu plynu ostatně pocítilo celé evropské plynárenství. Trvaleji působí samotný vývoj ceny plynu (viz následující graf).

Průměrné ceny ruského plynu pro země EU.

Jak patrno, průměrná cena ruského plynu od počátku letošního roku klesla na úroveň odpovídající letům 2010–2011. Není jasné, zda jsou v této ceně zahrnuty i dodávky plynu pro Turecko a Finsko (Gazprom ve své geopolitické verzi Evropy řadí Turecko mezi státy západní Evropy). Nelze přitom předpokládat, že by se vývoj cenového trendu v následujícím období nějak významněji změnil.

V případě plošné a úspěšné realizace lze očekávat, že zateplení povede k poklesu spotřeby plynu v EU na polovinu současné úrovně

Pokud tedy výnosy Gazpromu meziročně poklesly o téměř 40 procent, bude se zřejmě jednat o „reset“ na novou úroveň, ne o výkyv. Pokud tedy ve velmi blízké budoucnosti dojde k úmrtí dlouhodobých importních a přepravních kontraktů – v což doufám –, bude cena ruského plynu dále klesat. Pro evropské spotřebitele plynu dobrá zpráva, lepší ještě o zvýšení bezpečnosti evropského plynárenství.

Souběžně bude působit i vyhlášený projekt snižování nominálních spotřeb plynu pro vytápění, tedy známé zateplování domů. V případě plošné a úspěšné realizace lze očekávat, že zateplení povede k poklesu spotřeby plynu v EU na polovinu současné úrovně. Podotýkám, že projekt zateplování je součástí širšího evropského projektu zvyšování bezpečnosti dodávek plynu vyvolaného obavami z nepřátelského Ruska.

Český paradox

V této turbulentní situaci je schvalována i novelizovaná Česká energetická koncepce. Je na vládě, dá-li přednost radioaktivní stopě před uhlíkovou. Moc mě nepřekvapuje ani programové odmítání plynárenství, tedy významné omezování tržní konkurence mezi palivy a energiemi v Česku. Hornictví a elektroenergetika měly vždy přednost – a to již v dobách Federálního ministerstva paliv a energetiky, tedy daleko před rokem 1989, a u naší sociální demokracie mnoho sociálního v daném ohledu nenajdete; spíše souznění myšlenek s dobou tehdejší.

Považuji za nezbytné, aby si zástupci obou ministerstev sedli za jeden stůl a vyčíslili, jaká je výše dosažených úspor energií při vynaložení tak rozsáhlých pobídek a investic, kterou oba programy představují

Mám spíše otázku, zda státní úředníci ještě svedou základní počty. K takto třeskuté myšlence mne vede fakt, že vláda – prostřednictvím ministerstva životního prostředí – uskutečňuje za mnohé miliardy chvályhodný projekt „Zelená úsporám“. Jak sám název napovídá, jedná se o cílenou podporu poklesu spotřeby energií, mimo jiné s ohledem na její ekologický dopad.

Jiné ministerstvo – tentokráte průmyslu a obchodu – prezentuje jako úspěch České republiky, že okolo 40 miliard korun poplyne od evropských daňových poplatníků prostřednictvím evropských fondů – kam? Do sítí a energetiky, včetně snižování spotřeby a růstu podílu obnovitelných zdrojů. Považuji za nezbytné, aby si zástupci obou ministerstev sedli za jeden stůl a vyčíslili, jaká je výše dosažených úspor energií při vynaložení tak rozsáhlých pobídek a investic, kterou oba programy představují. Státní energetická koncepce totiž v sobě tyto úspory – které budou systémově významné – neobsahuje a dále předpokládá růstový scénář energetiky.

V následujících letech tak můžeme čelit paradoxu: zatímco jiné členské státy EU budou sice silně akcentovat energetické úspory, ale současně budou naplno využívat klimatické výhody a komfortu konečně snad bezpečných dodávek zemního plynu, ku potěše několika neuvážlivých a hamižných politiků se v Česku budou budovat další, systémově zcela zbytečné jaderné elektrárny...

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.