Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Frajere, máš na to?

  16:21

Jakýsi herec natočil videoklip, v němž dovozuje, že by všichni voliči měli říci „ne“ jakémusi podnikateli, který vstoupil do politiky...

foto: © Ondřej PavelkaČeská pozice

Jakýsi herec natočil předvolební videoklip, v němž dovozuje, že by všichni voliči měli říci „ne“ jakémusi podnikateli, který vstoupil do politiky. Proč ne, je demokracie, každý si může říci v podstatě, co chce. Tudíž i řečník musí strpět, že si ostatní budou také pouštět ústa na špacír – a na jeho účet.

Herec neargumentoval ničím z horké politikovy současnosti. Nezajímalo ho ani poslední čtvrtstoletí jeho života coby podnikatele. Podstatným – a jediným – jeho argumentem v oné „dobré radě“ voličům byla činnost dotyčné osoby z dob před-podnikatelských, za minulého režimu. Nezajímalo ho přitom, zda dotyčný kdysi někomu uškodil, zajímalo ho jen, zda kdysi spolupracoval se Státní bezpečností (StB).

Herec politikovi vlastně vyčítá, že se nedostavil k soudu, před nímž se domáhá očištění svého jména kvůli údajné spolupráci s StB, a proto se prý herec nedozvěděl odpověď. A tak prý zůstává riziko, že celá politikova kariéra je postavena na lži. To je pozoruhodný vývod, když přitom onen politik svoji politickou kariéru nepostavil na své spolupráci ani nespolupráci s StB, ale na své činnosti podnikatelské.

Onen herec není žádný zajíc, je to politikův vrstevník, žili spolu ve stejném režimu ve stejné době. Proto bude jenom spravedlivé se podívat, jak se onou dobou uzákoněné „nesvobody“ sám prokousal.

Záznam o něm ve wikipedii je skromný: český herec, dabér a scenárista. Po absolvování gymnázia byl přijat na DAMU, tu úspěšně vystudoval. Hrál v pražském Divadle na okraji, později i v Ypsilonce a Divadle Na zábradlí. Podílel se na námětu a scénáři k filmu Poutníci z roku 1988. Hraje Oldu Farského v seriálu Ulice. V současnosti účinkuje v Národním divadle a je pedagogem na DAMU.

Jedním z nejméně důstojných projevů je používat na věci dvojí metr. Takže teď se zbývá rozhodnout – ale pro oba kohouty stejně.Přečtěme si hercovo curriculum vitae znovu, v dobovém kontextu, jako u onoho politika. Maturovat mohl v polovině sedmdesátých let, v době nejtužší normalizace byl přijat na DAMU, kterou dostudoval. Podle ČSFD hrál v letech 1978 až 1989 celkem v 37 filmech, spolupodílel se na scénáři, který byl realizován. Docela slušné skóre!

Jedním z nejméně důstojných projevů je používat na věci dvojí metr. Takže teď se zbývá rozhodnout – ale pro oba kohouty stejně. Jeden je podezřelý ze spolupráce s StB, druhý točil pro stejný režim průměrným tempem tři filmy ročně po dvanáct let. Stačí to na morální odsouzení, nebo se budeme zabývat tím, zdali se dalo v onom režimu udělat něco dobrého? Dobrý film, třeba? Zabránění korupci či rozkrádání, třeba?

Ať se každý rozhodne podle toho, na co má figuru. Ne fyzickou, ale morální. Obě rozhodnutí se dají respektovat, musí to ale platit pro všechny stejně. A bylo by dobře, kdybychom se to naučili. Možná by se pak dalo ve společnosti mnohem lépe dýchat!

Autor: