Lidovky.cz

Evropu ohrožoval reformní komunismus. Dnes multikulturalismus.

Evropa

  14:42
Část evropských levicových intelektuálů stále sní o bezkonfliktní společnosti. Po rozdrcení reformního komunismu sovětskými tanky 21. srpna 1968 se jejich novou příležitostí se stala integrace Evropy. Podle nich je pro Evropu ideální multikulturalismus.

Lidová tvořivost po 21. srpnu roku 1968. foto: Ústav pro soudobé dějiny

Českoslovenští reformní komunisté z šedesátých let 20. století hledali nový ideální společenský řád v duchu například starořeckého filozofa Platóna či německého filozofa Karla Marxe. Domnívali se, že komunismus lze reformovat svobodou slova a iniciativou v rámci státních, družstevních a samosprávných podniků vlastněných těmi, kdo v nich pracují, a spravedlivě rozdělujících výsledky práce.

Většina podniků, půdy a ostatního majetku měla zůstat ve vlastnictví státu. Jeho hlavní role měla být zachována, ale měl se starat jen o zásadní oblasti, jako jsou investice. Vést měli shora osvícení komunisté, kteří se zřeknou represe a přesvědčí ostatní o své morální autoritě. Pokud by se nepodařilo, stát a jeho byrokratický aparát by měly zjednat nápravu.

Novou, leč nesplnitelnou nadějí lepšího života reformní komunisté uvolnili skryté síly a touhy obyvatel po zásadní změně v Československu v roce 1948 způsobené komunistickým pučem. Do svobody jednotlivce rozhodovat o sobě to sice mělo daleko, ale evropští komunisté i levicoví intelektuálové této reformní snaze fandili.

Sovětské tanky však 21. srpna 1968 rozdrtily přípravu československých reformních komunistů na zavádění jejich představ o řízení společnosti. A zároveň znemožnily touhy většiny československých obyvatel po svobodě. Vnější i vnitřní emigrace pak utlumily rozvíjející se tvůrčí společenské síly.

Jiný socialismus

Československé reformní komunisty duchovně i materiálně podporovala nová západoevropská, především intelektuální levice. Ta předpokládala, že ji tento reformní experiment nebude nic stát, a později se ukáže, zda funguje, nebo nefunguje. Tím jsme se podruhé stali pokusnými králíky západoevropské levice, jíž bylo jasné, že komunistický puč v Československu v roce 1948 není možné následovat.

Francie, Itálie i další evropské země hodlaly po druhé světové válce zavést socialismus, ale jiný než v Sovětském svazu

Francie, Itálie i další evropské země hodlaly po druhé světové válce zavést socialismus, ale jiný než v Sovětském svazu. Československo však pro ně bylo mementem, aby to nezkoušely. Chtěly odstranit hmotné i mocenské rozdíly ve společnosti – projev přirozených lidských schopností, pracovitosti, vzdělání a dlouhodobých cílů.

Byla to podivná reakce na hospodářské poválečné úspěchy těchto zemí. Část příslušníků západoevropské intelektuální levice sice viděla zápory komunistického bloku, ale zároveň chtěla odstranit antagonismus dvou systémů hledáním třetí cesty. Po porážce reformního komunismu v Československu ztratila iluze a stali se z nich manažeři kapitalistické společnosti.

Důsledek invaze 21. srpna

Reformní komunisté a západoevropská intelektuální levice chtěli sjednotit Evropu včetně Ruska. Tento jejich pokus byl neúspěšný, protože komunistické ideály byly především formou imperiální politiky Sovětského svazu. V devadesátých letech Rusko reformní komunismus jako nápravu své společnosti nepřijalo, ale chopilo se „divokého“ kapitalismu bez právního státu.

Jak by se vyvíjelo Československo, kdyby rozvoj jeho společnosti nezabrzdila invaze sovětských vojsk 21. srpna 1968?

V dnešním Rusku je role politických stran omezená a v liberální demokracii založené na politické pluralitě spatřuje překážku pro své imperiální ambice. Ruský prezident Vladimir Putin o tomto svém konceptu zatím přesvědčil většinu obyvatel. Církev slouží jako morální záruka zdravého vývoje společnosti proti dekadentnímu Západu a jeho prosazování národních i názorových práv menšin. V tomto ohledu se reformní komunisté mýlili, když předpokládali, že jejich názory dříve, či později převezme i Rusko – až se v Československu ukáže, že jsou životaschopné.

Jak by se vyvíjelo Československo, kdyby rozvoj jeho společnosti nezabrzdila invaze sovětských vojsk 21. srpna 1968? Brzy by se ukázalo, že ekonomický systém reformních komunistů nevede k blahobytu, ale k úpadku, a že je možný buď návrat k centrálnímu plánování a autoritativnímu režimu nebo přechod ke skutečné demokracii, tržnímu hospodářství a soukromému vlastnictví, což by tehdejší Sovětský svaz nepřipustil.

Snaha o proměnu Evropské unie

Část evropských levicových intelektuálů však stále sní o bezkonfliktní společnosti založené na morálních zásadách a řízené všemocným státem. Jejich novou příležitostí se stala postupná integrace Evropy, která však přesáhla původní záměry otců-zakladatelů – odstranit nepřátelství dvou hlavních zemí kontinentální Evropy Francie a Německa.

Evropští levicoví intelektuálové, pokračovatelé myšlenek reformních komunistů, mění Evropskou unii v superstát svázaný různými předpisy, přerozdělováním, příkazy a zákazy

Tito levicoví intelektuálové, pokračovatelé myšlenek reformních komunistů, mění Evropskou unii v superstát svázaný různými předpisy, přerozdělováním, příkazy a zákazy. Chtějí eliminovat kulturní a mentální různorodost evropských zemí, aby zajistili rozvoj jejich společností, které začínají stagnovat. Podle nich je pro Evropu ideální národní, náboženský, kulturní a lidskoprávní multikulturalismus. Přerozdělováním finančních prostředků v rámci EU pak naplňují svou vizi třetí cesty.

Navíc se rychle vytrácí křesťanství jako absolutní morální hodnota. Papež František, hlava katolické církve, se totiž hlásí k některým aspektům multikulturalismu namísto důsledné ochrany křesťanských hodnot, jako je morálka, která umožnila vznik vůdčí roli Evropy po konci středověku.

Odlišné zvyky imigrantů

Politické uspořádání států v rámci EU a výběr jejich lídrů jsou příčinou neschopnosti řešit včas hrozby, respektive jim předcházet. Novým problémem je kulturní začleňování imigrantů přicházejících do členských zemí EU z jejich bývalých kolonií i z jiných afrických a asijských států – nejprve za prací a později za sociálními výhodami.

Většina imigrantů se nedokáže přizpůsobit kvůli svým odlišným zvykům, morálním hodnotám a právnímu vědomí, což znemožňuje jejich soužití s evropským obyvatelstvem

Evropskou civilizaci ohrožuje nájezd imigrantů vyznávajících islám, kteří jsou schopní rozložit pluralitní demokracie. Bude-li tato invaze pokračovat, hrozí jim rozklad zevnitř. Evropské společnosti a jejich parlamentarismus založený na politických stranách totiž mohou ukončit spory kvůli zachování sociálního státu.

Většina imigrantů se nedokáže přizpůsobit kvůli svým odlišným zvykům, morálním hodnotám a právnímu vědomí, což znemožňuje jejich soužití s evropským obyvatelstvemi po několika generacích. Ze zkušenosti Velké Británie, Francie, Německa a ostatních evropských zemí vyplývá, že imigranti jsou uzavření do sebe, vyžadují zachování své kultury, což vede k nevraživosti mezi nimi a dosud většinovým obyvatelstvem evropských zemí. Třetí cesty, jako je multikulturalismus, tedy ohrožují evropskou civilizaci.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.