Evropská unie se ocitá pod stále silnějším tlakem ostatních světových hráčů a v současnosti není schopná čelit přímočarému řízení světa. Není daleko doba, kdy noví „šéfové“ vytvoří vlastní exkluzivní klub, do kterého „slabochy“ z ostatních zemí nebudou zvát a rozhodnutí ovlivňující dění na Zemi budou dělat sami.
V EU zatím není ani jedna vůdčí osobnost, která by byla schopná rovnocenně jednat s prezidentem USA Donaldem Trumpem či jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem, a tím zajistit důstojnou pozici unie v rodícím se řádu světa, i když třeba rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz nebo francouzský prezident Emmanuel Macron mohou překvapit, a to pozitivně i negativně.
Nečinné přihlížení
Ve světě stále častěji přicházejí ke slovu uskupení s označením „G“, jako je G4, G7 či G20, přičemž vliv EU trvale slábne. Evropa stále více ustupuje ze svých pozic, přestože německá kancléřka Angela Merkelová, předseda německé sociální demokracie Martin Schulz, šéf Evropské komise Jean-Claude Juncker, předseda Evropské rady Donald Tusk a další hrdě hlásají opak, protože ostatní konají a EU pouze proklamuje.
Jak dlouho ještě budou Evropané nečinně přihlížet? Rezignovali už na vedoucí roli ve světě a hráče s největší světovou ekonomikou? Brexit by tomu nasvědčoval. Není však právě tím momentem, kdy by se Evropané měli chytit za nos a začít konečně jednat? |
Tvrzení politologů a „expertů“, že demokracie je taková a že se nejdřív musí vše prodiskutovat a projít zákonodárným procesem, neobstojí. Ve světě jsou přece demokratické státy, které rozhodují mnohem efektivněji a rychleji a dosahují pozitivní výsledky v souboji o hegemonii.
Jak dlouho ještě budou Evropané nečinně přihlížet? Rezignovali už na vedoucí roli ve světě a hráče s největší světovou ekonomikou? Brexit by tomu nasvědčoval. Není však právě tím momentem, kdy by se Evropané měli chytit za nos a začít konečně jednat? Volby ve Francii leccos naznačují. Macron je sice podle mnoha politologů a komentátorů pokračovatelem nicnedělání současných představitelů evropského establishmentu, ale možná i jiskřičkou naděje příznivců efektivní EU.
Nespokojenost s politiky
Macron je mladý a energický a vyhrál volby s novým politickým uskupením Vpřed!, respektive Republika vpřed!, které založil před prezidentskými volbami. Jeho elán a případnou nerozvážnost může korigovat 64letá manželka, jež na rozdíl od Angely Merkelové nosí krátké sukně, a jak přiznala, ovlivňuje a podílí se na všech rozhodnutích svého o 24 let mladšího manžela. Podle francouzského přísloví „cherchez la femme“ se lze těšit na další „femme fatale“ v evropské politice. Snad to bude pro EU pozitivní.
Lidé jsou nespokojení s politiky, kteří „řídí“ státy, a tím i celou Zemi. Důsledkem je sílící touha po silných vůdčích osobnostech, které to „dají do pořádku“, jež však mohou spojovat i rozdělovat. |
Svět je neklidný a zlepšení není zatím v dohledu. Lidé jsou nespokojení s politiky, kteří „řídí“ státy, a tím i celou Zemi. Důsledkem je sílící touha po silných vůdčích osobnostech, které to „dají do pořádku“, jež však mohou spojovat i rozdělovat. Problémem je, že mnoho politiků něco říká, ale dělá pravý opak, a pak se hájí tím, že jen blázen nemění názory. To by obstálo, pouze pokud se změní situace, ve které své názory deklarovali, což je minimum případů. Tyto postoje jsou věrolomností a podvodem na voličích, zaměstnavatelích politiků.
Jak by se zachoval majitel firmy, jejíž zaměstnanec ho podvedl? Okamžitě ho vyhodí! To se zatím v politice neděje. V předvolebním období mají politici předkládat vize budoucího vývoje státu, který mají po volbách řídit, stejně jako manažeři firem byznysový plán na příští rok a pětiletku. Pokud plán majitelé schválí, musejí jej manažeři splnit. Na poradách pak měsíčně a ročně hodnotí výsledky a obhajují svou činnost a podle toho jsou odměňováni.
Stejné nároky
Politici voličům skládají účty zpravidla jednou za čtyři roky, což je nevyhovující, a musí se změnit. Pohodlné zápecnictví vzdálené od reality běžného občana musí zmizet. Na politiky je třeba klást minimálně stejné nároky jako majitelé firem na své ředitele a manažery. A ještě vyšší, protože politici mají mnohem větší odpovědnost za státy, kontinenty a celý svět.
Na politiky je třeba klást minimálně stejné nároky jako majitelé firem na své ředitele a manažery |
Současný neklid a nestabilita ve světě je způsobena zápasem o hegemonii, příští světový řád a o budoucnost nás všech. Šéfem nebudou USA ani Rusko, ani Čína, ani Evropa, ale lidé, kteří žijí na planetě Zemi, o což se musejí postarat.
Musejí zvolit manažery, kteří budou osobnostně, morálně a odborně schopní dovést Zemi ke světlým zítřkům bez ohledu na to, jsou-li Evropany, Američany nebo Rusy, a zařídit konkurenceschopnost nikoli států nebo kontinentů, ale Země ve vesmíru.
