Jak říkával Groucho Marx či Woody Allen, „it’s a deja-vu all over again“, neboli, abych to přeložil přesně, špatný sen se nám opět vrací. Nobelův výbor totiž zasedl a rozhodl.
Nemohu než zopakovat, co jsem napsal před sedmi lety: Nobelovu cenu míru mohl letos klidně získat skautský oddíl světlušek Horní Počernice; pro mír totiž udělal asi tolik, jako celá Evropská unie. Ta pro něj totiž udělala mikroskopicky málo.
Byly-li by oceňovány skutky a ne iluze, Nobelovu cenu míru každoročně od roku 1945 až dodnes získávají ozbrojené síly USA.
Kdysi k tomu, aby člověk získal Nobelovku míru, bylo zapotřebí být alespoň celoživotním gangsterem, vrahou a teroristou, zabít či nechat zabít několik tisíců či desítek tisíců lidí, zvláště civilistů, a pak slíbit, že už budete hodný (Jásir Arafat, Nobelova cena míru za rok 1994).
Anebo bylo zapotřebí být alespoň neúspěšným prezidentem a pak si post-presidentskou kariéru založit na obhajobě teroristů a diktátorů typu Jásira Arafata či Kim Il-Sunga a Kim Čong-Ila (Jimmy Carter, Nobelova cena míru za rok 2002).
Anebo, abyste dostali Nobelovku, bylo zapotřebí být alespoň neúspěšným kandidátem na prezidenta a pak šířit hysterii, že se všichni na této planetě upečeme (Al Gore, Nobelova cena míru za rok 2007).
Či – v minimálním případě - být alespoň byrokratem v čele nějaké impotentní mezinárodní organizace (Kofi Annan, OSN, 2001; Muhammad Baradej, Mezinárodní agentura pro atomovou energii, 2005).
Nyní však stačí o míru jen mluvit. A být bezzubý.
Tím však dláždíte cestu k válce. Neboť slabost, bezbrannost a impotence jsou provokativní. Provokují potenciálního agresora k agresi reálné. Vysílají signál: „nafackuj mi, znásilni mě, dej mi na frak; neumím se bránit.“
Válka nezačíná, když je hodně zbraní, jak mylně míní pacifisté a stoupenci unilaterálního odzbrojení; válka začíná, když potenciální agresor míní, že cena za agresi bude pro něj přijatelná, nízká a hodná rizika.
Naopak válka nezačne, když ho přesvědčíme, že cena, již by za agresi zaplatil, by byla pro něj prohibitivní: porážka, utrpení a zničení jeho země, či - nejlépe – smrt jeho a všeho či všech, kdo jsou mu nejdražší.
To však lze zajistit jedině prostřednictvím síly, odstrašujícího arzenálu, jenž u potenciálních agresorů (vz)budí respekt.
„Mír prostřednictvím síly“ je jediná realistická cesta k jeho zachování. Nikoli slabost, bezbrannost, impotence, jež jsou – upřímně - koledováním si o agresi.
A taky realitou EU.
Důvod to k Nobelovce!
Mám návrh: získala-li Nobelovku míru 2012 Evropská unie, pak příští rok světlušky. Skautský oddíl světlušek. Třeba v Horních Počernicích. O těch alespoň vím, že staví školu pro chudé děti v Africe. Nic moc, ale víc než naivní „mírotvorné“ kecy EU. Prosím. Nobelovku pro světlušky…
