Poslankyně hnutí ANO Věra Procházková připravuje zákon, který by podle jejích slov umožnil zavedení eutanazie v České republice. O svém záměru, motivech i představách, jak by eutanazie mohla v praxi probíhat, hovořila v rozhovoru pro Aktualne.cz Další pokus o uzákonění eutanazie. Dlužím to své matce, vysvětluje poslankyně. Rozhovor však vyvolává dojem, že poslankyně správně nechápe základní pojmy a zřejmě ani nedohlíží složitost problému, jejž by ráda vtěsnala do jednoho zákona.
Eutanazií často rozumíme takzvanou eutanazii aktivní, tedy situaci, kdy lékař (nemusí to však být on) podá svému pacientovi látku – například mu vstříkne smrtící koktejl látek do žíly –, která ho usmrtí. Jinými slovy, za eutanazii považujeme aktivní usmrcení pacienta lékařem, které je odůvodněné autonomní žádostí pacienta a je v jeho prospěch.
Jde například o pacienta, který si je vědom, že se jeho onemocnění nachází v závěrečném stadiu, léčba mu nepřináší žádný užitek (ať prodloužení nebo udržení kvality života), sužují ho léčbou obtížně ovlivnitelné bolesti nebo psychicky strádá, a přeje si aktivně život ukončit. Smrt chápe jako to, co ho zbaví existence a s ní spojeného strádání, žádost si dobře rozmyslel, rozumí svému zdravotnímu stavu a možnostem léčby a bez nátlaku okolí lékaře požádá o usmrcení. Pokud by mu vyhověl a usmrtil ho, šlo by o aktivní eutanazii.
Lékař a pacient
Eutanazii je třeba odlišovat od asistovaného sebeusmrcení; při eutanazii pacienta usmrtí lékař, zatímco při asistovaném sebeusmrcení se usmrtí samotný pacient, například spolkne léky, které mu lékař připraví, nebo stiskne tlačítko přístroje, jenž mu začne do žil pumpovat látky a bezbolestně ho zbaví života.
Při eutanazii pacienta usmrtí lékař, zatímco při asistovaném sebeusmrcení se usmrtí samotný pacient, například spolkne léky, které mu lékař připraví, nebo stiskne tlačítko přístroje, jenž mu začne do žil pumpovat látky a bezbolestně ho zbaví života |
Někteří si myslí, že z etického hlediska není mezi eutanazii a asistovaným sebeusmrcením žádný rozdíl – pokud je morálně přípustné, aby se pacienti s pomocí lékaře sami usmrtili, potom by mělo být morálně přípustné i to, že je usmrtí lékař –, ale nejde v žádném případě o totéž a mezi oběma typy asistovaného umírání je třeba rozlišovat.
Procházková tvrdí, že připravuje zákon o eutanazii, v rozhovoru hovoří o eutanazii, ale když dostane dotaz, jak by mohla v praxi vypadat, odpoví následovně: „Probíhá to tak, že pacient dostane tabletky, které si podle pokynů sám vezme.“ Jenže v takovém případě nejde o eutanazii, ale o asistované sebeusmrcení – lékař sice připraví tabletky, ale pokud je pacient sám spolkne, usmrtí se sám. Lékař není příčinou jeho smrti, třebaže pomáhá aktu tím, že určí nutné dávky léků a pořadí, v němž by je pacient měl užít.
Neoslovení odborníků
Je závažné, že poslankyně Procházková připravující zákon o eutanazii, který – bude-li přijat – výrazně změní české zdravotnictví (ať pozitivně či negativně), tápe v základních pojmech a rozlišeních. Je těžké spekulovat, proč si plete základní pojmy, roli možná také hraje, že byť jde o zákon nesmírně závažný, při jeho přípravě v podstatě nebyli oslovení odborníci z lékařské a aplikované etiky (zastánci, či odpůrci eutanazie), nemluvě o lékařích, kteří se etické dimenzi konce lidského života a přiměřenosti léčby věnují v lékařské praxi a výzkumu.
Je těžké spekulovat, proč si poslankyně Věra Procházková plete základní pojmy, roli možná také hraje, že byť jde o zákon nesmírně závažný, při jeho přípravě v podstatě nebyli oslovení odborníci z lékařské a aplikované etiky (zastánci, či odpůrci eutanazie), nemluvě o lékařích, kteří se etické dimenzi konce lidského života a přiměřenosti léčby věnují v lékařské praxi a výzkumu |
Je to obtížně pochopitelné, protože tito odborníci by poslankyni pomohli ujasnit si základní pojmy a mohli by se stát garanty, že předložený zákon bude kvalitní; je zřejmé, že „opisovat“ ze zahraničí nemusí být dostatečnou strategií. Procházková také říká, že nejlepším místem pro provedení eutanazie (čímž zřejmě myslí asistované umírání) je doma s asistencí pracovníků mobilního hospice.
Obávám se, že se opět ukazuje, že poslankyně pracuje od „stolu“ a má jen vágní představy o realitě mobilní specializované paliativní péče, takzvaný domácí hospic. Pokud by při přípravách navrhovaného zákona byla v kontaktu s relevantními odborníky, musela by si být vědoma, že navrhuje něco, co nemá žádnou naději na praktické prosazení.
Vyjasnění základních pojmů
Hospicové hnutí je založené na trpělivém a laskavém doprovázení pacientů v závěrečném stadiu života, na léčbě symptomů jako bolest, mírnění utrpení, psychické a spirituální podpoře umírajících až do přirozeného konce jejich života. Od pracovníků hospice lze čekat veškerou možnou podporu a péči ke zvýšení kvality života, usmrcení pacienta by však drtivá většina z nich považovala za morálně nepřípustné a neodpovídající ideálům, kterým svůj život zasvětili. Kdyby se poslankyně zeptala, jistě by jí to řekli.
Možná by bylo dobré, kdyby poslankyně Věra Procházková zpomalila, oslovila příslušné odborníky, společně s nimi si vyjasnila základní formy asistovaného umírání, cíle připravovaného zákona a reálné možnosti jeho aplikace v praxi. V případě natolik důležitého zákona nelze přípravu a odbornou diskusi pominout. |
Nechci z jednoho rozhovoru vyvozovat žádné velké závěry, nemohu se však zbavit obavy, že pokud někdo pracuje měsíce na přípravě důležitého zákona, a navzdory tomu si plete eutanazii se sebeusmrcením, není to příslibem předložení kvalitního zákona.
Možná by bylo dobré, kdyby poslankyně Věra Procházková zpomalila, oslovila příslušné odborníky, společně s nimi si vyjasnila základní formy asistovaného umírání, cíle připravovaného zákona a reálné možnosti jeho aplikace v praxi. V případě natolik důležitého zákona nelze přípravu a odbornou diskusi pominout.
