EU by se měla věnovat novému projektu na íránský plyn

Plynovod z Íránu přes Ázerbájdžán a Gruzii vedený pod Černým mořem by vyústil na Ukrajině a zásoboval by Evropu současnou sítí plynovodů. Věčné spory Moskvy a Kyjeva budou minulostí. A Evropa se zbaví závislosti na ruském plynu – ten se stane komoditou soupeřící s jinými producenty. Vratislav Ludvík nabízí řešení plynového problému.

Zemní plyn (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zemní plyn (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
Zemní plyn (ilustrační foto)

Konečně i českým politikům došlo, že změny ruské plynárensko-mocenské strategie se naší země, Slovenska a Polska dotknou již během následujících tří let. Nepůjde snad ani – alespoň u nás ne – o dodávky plynu samotného.

Mnohem citelnější bude výpadek příjmu státního rozpočtu, neboť ve společnosti Net4Gas nebude téměř co danit. Žádné kejkle typu projektu plynovodu Eastring to nezmění. A ještě hůře na tom bude slovenská společnost Eustream.

Vymezování se vůči investorskému konsorciu, které – sankce nesankce – hodlá rozšířit přepravní kapacitu ruského plynovodu Nord Stream na 60 miliard metrů krychlových plynu ročně, je politicky správné, ale systémově neúčinné. V Evropě totiž platí „geografické“ pravidlo: čím dále na západ, tím nižší závislost na dovozu plynu z Ruska i pocit ohrožení. Naopak ve směru od Loiry po Uh nabývají všechny tyto parametry opačných znamének.

Shrňme si to, ruský Gazprom nehodlá v roce 2018 obnovit končící kontrakty na tranzit plynu s ukrajinským Ukrtranshasem. Ve stejné době by měly být zprovozňovány posílené kapacity Nord Streamu, a současně bude dokončován plynovod Turkish Stream, jenž přes Řecko bude dodávat plyn Itálii.

Důsledek ukončení sankcí

Tranzitní přeprava ruského plynu přes Ukrajinu, Polsko, Slovensko a Českou republiku (s výjimkou plynovodu Gazela) skončí. Německo, Itálie a Francie budou zásobeny alternativními cestami, Rakousko pak provozně obráceným plynovodem WAG ze západu. Střední a východní Evropa včetně Balkánu budou bezvýhradně závislé na ruském plynu, a jak známo čím vyšší závislost, tím vyšší jeho cena. Výstavba nějakého nového Nabucca pak bude z hlediska západní Evropy ještě zbytečnější. Je tomu tak ale opravdu?

Až donedávna byly všechny obchodní aktivity včetně obchodu s uhlovodíky předmětem sankcí uvalených na Írán. Nyní však byly zrušeny a všemožné vládní delegace si podávají kliku na teheránském letišti.

Vraťme se zhruba o 40 let, kdy západoevropské konsorcium podepsalo s íránským šáhem Rézou Pahlávím smlouvu o importu plynu do Evropy. Projekt spočíval v tom, že Írán bude plyn dodávat do tehdejšího SSSR, a ten ve stejném kalorickém objemu svůj plyn do Evropy. U nás zvýšil přepravní kapacitu tranzitního plynovodu na dvojnásobek. Jenomže šáh padl a nad nedokončeným plynovodem u Astary se usadil pouštní písek. Rusové zareagovali pružně a nabídli dodávky plynu ze svých zdrojů.

Írán má – hned po Rusku – druhé největší konvenční zásoby zemního plynu na světě. Až donedávna byly všechny obchodní aktivity včetně obchodu s uhlovodíky předmětem sankcí uvalených na Írán Organizací spojených národů v reakci na jeho netransparentní a podezřelé nukleární aktivity. Nyní však bylo embargo zrušeno, a všemožné vládní delegace si podávají kliku na teheránském letišti.

Dvě otázky

Problém exportu plynu je ovšem konkurenční, a obzvlášť citlivý, kdy je ruský plyn využíván jako silový politický nástroj. Rusko přitom patřilo mezi oněch několik států, které po dobu sankcí Írán podporovaly. Bude íránská loajalita vůči Rusku přetrvávat, nebo zvítězí – jako většinou – peníze? Pokusím se definovat řešení problému střední a východní Evropy s pomocí íránského plynu (viz mapa).

Bude íránská loajalita vůči Rusku přetrvávat, nebo zvítězí – jako většinou – peníze? O kolik bude dodávka plynu z Íránu politicky bezpečnější než z Ruska?

Plynovod z Íránu přes Ázerbájdžán a Gruzii vedený pod Černým mořem (stejně jako ruský Turkish Stream a původní Blue Stream) vyústí na Ukrajině, kde je napojen na současnou tranzitní soustavu. Plynové vedení se třemi paralelními potrubími o průměru 1,4 metru má přenosovou kapacitu více než 100 miliard metrů krychlových plynu ročně, a může bez potíží zásobovat celé území Evropy existující sítí plynovodů.

Věčné spory mezi Moskvou a Kyjevem, kdo kolik plynu dodal, a zda jej někdo opravdu kradl, budou minulostí, neboť soustava bude na přechodových bodech nepochybně vybavena přesnou měřicí technikou. Přepravní systémy Eustream, Net4Gas a Jamal posílí a nadále budou zdrojem značných příjmů pro státní rozpočet. A Evropa se zbaví vysoké závislosti na ruském plynu – ten se stane běžnou obchodní komoditou soupeřící s jinými producenty.

Zbývá maličkost – zajistit, aby novému projektu věnovala Evropská unie stejnou pozornost jako kdysi plynovodu Nabucco. Potom se může celé „nordstreamové investiční bratrstvo“, asi již bez Gazpromu, přesunout od Baltu k Černému moři. Ještě na jednu otázku je však nutné odpovědět: O kolik bude dodávka plynu z Íránu politicky bezpečnější než z Ruska?

Vylekávací taktika

Čas od času lze i v energetice najít veselé chvilky. Nedávno mě zaujala informace, že vlivem výpadku Temelína a odstávky Chvaletic byla Česká republika nucena celých 15 hodin (sic!) dovážet elektrickou energii. Fakt, že zbylých 8745 hodin roku jsme elektřinu vyváželi a že z informace není zřejmé, zda šlo o dovoz základního výkonu (krytí výpadku JETE), či krytí odběrového diagramu regulačních zdrojů (Chvaletice), nikdo nezmínil.

O co méně údajů informace poskytovala, o to frekventovanější mediálně byla. Nabyl jsem dojmu, že plošné a intenzivní mediální zveličování této – s prominutím – prkotiny, je spíše součástí programové masáže veřejného mínění s cílem podpořit výstavbu dalších jaderných elektráren. Taková ta vylekávací taktika.

Počet příspěvků: 22, poslední 24.9.2015 01:28 Zobrazuji posledních 22 příspěvků.